Rostlina popáleniny

Popáleniny  jsou poškození orgánů a tkání rostlin způsobené řadou traumatických faktorů. Vedou k hnědnutí postižených částí a následné nekróze, odumírání listů, květů, úseků kůry, někdy až k odumírání rostliny [1] [2] .

Především se rozlišují sluneční a tepelné popáleniny, ke kterým dochází vlivem přímého slunečního záření nebo kontrastních teplot. K boji proti nim se kmeny bílí vápenným „mlékem“ [3] . K popáleninám může dojít v důsledku vystavení nejen vysokým, ale i nízkým teplotám (tzv. nízkoteplotní popáleniny) [4] [2] . U stromů brzy na jaře v důsledku teplotních změn může dojít k popálení kůry: ztmavne, uschne a spadne. Ochranou může být potření vápenným mlékem, posyp vápnem nebo vázání slámou [5] .

Kromě tepelných popálenin dochází i k chemickým popáleninám způsobeným nesprávným používáním pesticidů [3] . Pesticidy postupně narušují biochemické procesy v rostlinách; obvykle jsou více postiženy mladší a starší oblasti. Citlivost na účinky pesticidů závisí také na druhu a odrůdě rostlin [2] .

Popáleniny se také nazývají řada plísňových a bakteriálních onemocnění, jejichž vnější příznaky připomínají popáleniny (tzv. infekční popáleniny) [2] [1] . Houby rodu Monilinia tedy způsobují tzv. moniliální popáleninu neboli hnilobu plodů [6] . Bacterium amylovorum [3] způsobuje podobné příznaky mezi bakteriemi . Infekční popáleniny zahrnují spáleninu plísní švestek, popáleninu oliv, popáleninu mandlí, popáleninu okurkou, ranou popáleninu celeru , popáleninu růží atd. [7] [8] [9] K boji proti infekčním popáleninám se používají pesticidy a fungicidy [3] [10] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Zemědělský encyklopedický slovník, 1989 , str. 352.
  2. ↑ 1 2 3 4 Balashev, Vol'fkovich, 1964 , str. 206.
  3. ↑ 1 2 3 4 Nasedkina G. A. Popáleniny rostlin . Velká ruská encyklopedie . Získáno 18. září 2020. Archivováno z originálu dne 30. listopadu 2020.
  4. ↑ Akhatov, 2002 , str. 22.
  5. ↑ Slovník-příručka fytopatologa, 1959 , s. 204.
  6. ↑ Garibová L. V. Monilinia . Velká ruská encyklopedie . Získáno 18. září 2020. Archivováno z originálu dne 18. září 2020.
  7. ↑ Slovník-příručka fytopatologa, 1959 , s. 204-205.
  8. ↑ Vyangelyauskaite, 1989 , s. 458.
  9. ↑ Akhatov, 2002 , str. 318.
  10. ↑ Vyangelyauskaite, 1989 , s. 332.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie