Obležení Le Quenois (1793)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 9. dubna 2020; kontroly vyžadují 3 úpravy .
Obléhání Le Quesnoy
Hlavní konflikt: Válka první koalice

Pevnost Kenua shora
(moderní fotografie)
datum 28. srpna13. září 1793
Místo Le Quesnoy
Výsledek Dobytí pevnosti Rakušany
Odpůrci

Francouzští monarchisté Habsburská monarchie

Francouzská republika

velitelé

François Sebastian Carl Joseph Clerfe

François Goullu

Boční síly

18 000

5 000

Ztráty

208

5 000 (včetně vězňů) [1]

Obléhání Le Quenois  je jednou z bitev války první koalice mezi vojsky habsburské monarchie (s podporou francouzských roajalistů) a částmi První francouzské republiky , která se odehrála v Le Quenois a trvala od r. 28. srpna až 13. září 1793.

Koncem srpna 1793, po pádu Valenciennes , byla 45 000 rakouská armáda prince z Coburgu vyslána do Quenois, kde byla 5 000členná francouzská posádka pod velením brigádního generála Françoise Goulluse [2 ] byl zamčen .

Obléháním Le Kenois byl pověřen rakouský generál Francois Sebastian Karl Joseph Clerfe a jeho krytí bylo přiděleno 15 000člennému oddílu prince Oranžského [2] .

29. srpna Rakušané otevřeli první rovnoběžku (zvláštní příkop pro zajištění obléhání pevnosti), načež začalo ostřelování pevnosti [2] .

Když bylo položení třetí rovnoběžky dokončeno, velitel pevnosti Le Kenois kapituloval, aniž by čekal pouhé tři dny na příjezd francouzského oddílu ve spěchu na záchranu [2] (tento oddíl byl brzy poražen v bitvě z Aven-le-Sec [3] ).

Hned příští rok si strany vyměnily místa a Le Kenois přežil další obléhání , v jehož důsledku Francouzi město znovu dobyli [2] .

Poznámky

  1. Podle anglické Wikipedie .
  2. 1 2 3 4 5 Kenua  // Vojenská encyklopedie  : [v 18 svazcích] / ed. V. F. Novitsky  ... [ a další ]. - Petrohrad.  ; [ M. ] : Napište. t-va I. D. Sytin , 1911-1915.
  3. Aven-le-Sec  // Vojenská encyklopedie  : [v 18 svazcích] / ed. V. F. Novitsky  ... [ a další ]. - Petrohrad.  ; [ M. ] : Napište. t-va I. D. Sytin , 1911-1915.

Odkazy