Oscanský jazyk

Oscanský jazyk
země	Itálie
vyhynulý	přibližně 1. století před naším letopočtem. E.
Klasifikace
Kategorie	Jazyky Eurasie
Indoevropská rodina italské jazyky Osco-Umbrian (Sabelskaya) větev
Psaní	Oska píše
Jazykové kódy
ISO 639-1	—
ISO 639-2	ine
ISO 639-3	osc
IETF	osc
Glottolog	osca1245 a osca1244

Oscan jazyk je jazyk Oscan , patřil do podskupiny kurzíva (osk-umbrijská větev) indoevropské jazykové rodiny . Měl 11 dialektů. Jsou známy texty z 5.-1. století před naším letopočtem. e. se dochovalo přibližně 300-400 nápisů v tomto jazyce [1] [2] . Související s latinou . Jazyk přestal existovat ve starověku [2] .

Oscanský jazyk se dělí na následující dialekty: oscanština, girpinština, frentanština, brutština, lucanština, sabinština, marrucinština, vestinština, maršština a ekvijština. Sousedství s Etrusky , Řeky a Latiny mělo příznivý vliv na písmo a jazyky osko-umbrijských národů. Z dochovaných textů v oscanském jazyce jsou významné nápisy na náhrobcích. Jsou však chudí na slovní zásobu. Nechybí ani některé konspirace s kletbami, stavební a zasvěcovací nápisy, některé texty zákonů a smluv a další. Legendy o mincích byly nalezeny ve velkém množství [3] . Ne všechny dostupné oscanské nápisy lze rozluštit kvůli jejich fragmentaci [4] .

Slavné nápisy v Pompejích jsou oscanského původu. Oscanská slova lze nalézt v glosách latinských gramatik. Mezi latinskými spisovateli byli ti, kteří uměli oscanským jazykem, jak tomu bylo v latině nebo řečtině [5] .

Fonetika

Morfologie

Příklad nápisu

Nápis z Avella 3-2 c. před naším letopočtem E. s překladem do latiny a ruštiny [6]

Oska	latinský	ruština
ekkum[svaí píd herieset trííbarak[avúm tereí púd liímítú[m] pernúm [púís herekleís fíísnú mefi[ú íst, ehtrad feíhúss pú[s herekleís fíísnam amfr et,ústústín slííím amfr et, ústústín slíííam . íním íúk tríba rakkiuf pam núvlanús tríbarakattuset íúk trí barakkiuf íním úíttiuf abellanúm estud. avt púst feíhúís pús físnam am fret, eíseí tereí nep abel lanús nep núvlanús pídum tríbarakattíns. avt the savrúm púd eseí tereí íst, pún patensíns, múíníkád ta[n ginúd patensíns, íním píd e[íseí thesavreí púkkapíd ee[stit a]íttíúm alttram alttr[ús h]erríns. avt anter slagím a]bellanam íním núvlanam s]úllad víú uruvú íst. edú e]ísaí víaí mefiaí teremen n]iú staíet.	Item [si quid volent] aedificare [in territorio quod limitibus tenus [quibus] Herculis fanum medium est, extra muros, qui Herculis fanum ambiunt, trans viam positum est, quae ibi est, pro finibus senatus sui sententia, aedificare liceto. Et id aedificium quod Nolani aedificaverint, et usus Nolanorum esto. Item si quid Abellani aedificaverint, id aedificium et usus Abellanorum esto. Na post muros qui fanum ambiunt , in eo territorio neque Avellani neque Nolani quidquam aedificaverint. At thesaurum qui in eo territorio est, cum aperirent, communi sententia aperirent, et quidquid in eo thesauro quandoque extat, caperent. Na inter fines Abellanos et Nolanos ubique via felxa est -, in ea via media termina stant .	Mohou také stavět budovy na tomto pozemku , a to na určeném území patřícím chrámu, ale mimo Herkulův chrám, po obou stranách cesty, která se tam nachází, až do příslušných hranic (mezi chrámem a oběma komunitami) s povolení Senátu k tomu oprávněného. Budovu, kterou Nolané postaví (pouze) mají právo užívat Nolané, ale sami Abellané mají právo používat budovu, kterou postavili. Ale v okolních zdech svatyně nemají Abellané ani Nolané právo cokoliv stavět. Pokladnici, která se v této (menší) chrámové oblasti nachází, mohou obě strany otevřít pouze na základě vzájemného rozhodnutí. Vše, co kdy bude umístěno do této pokladnice , patří oběma stranám rovným dílem. Dále mezi regionem Nolanů na jedné straně a regionem Abellans na straně druhé slouží silnice jako společná hranice. Uprostřed stojí hraniční kameny.

Poznámky

↑ TSB, 1974 .
↑ 1 2 Slovník starověku, 1989 .
↑ Etymologie, 1969 , s. 276-277.
↑ Etymologie, 1969 , s. 278.
↑ Korletyanu, 1974 , s. 19-20.
↑ Die Inschrift von Avella in Umschrift, lateineischer und deutscher Übersetzung (německy) . Christian Gizewski (2000). Získáno 4. prosince 2012. mit Abbildung der eigentlichen Inschrift Archivováno 4. března 2016 na Wayback Machine

Literatura

Jazyk Osk // Nikko - Otolity. - M . : Sovětská encyklopedie, 1974. - ( Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / šéfredaktor A. M. Prochorov ; 1969-1978, sv. 18).
Oska jazyk // Slovník starověku = Lexikon der Antike / komp. J. Irmscher, R. Yone; za. s ním. V. I. Gorbushin, L. I. Gratsianskaya, I. I. Kovaleva , O. L. Levinskaya; redakční rada: V. I. Kuzishchin (odpovědné vyd.), S. S. Averintsev , T. V. Vasilyeva , M. L. Gasparov a další - M . : Progress , 1989. - S. 402. - 704 With. — ISBN 5-01-001588-9 .
Voskresensky M. L., Korolev A. A. O sestavení etymologického slovníku italských jazyků // Etymologie. 1967. - M .: Nauka, 1969. - S. 276-283 .
Korletyanu N. G. Studium lidové latiny a její vztah k románským jazykům. — M .: Nauka, 1974.
Jazyk Korolev A. A. Oska // Lingvistický encyklopedický slovník . - M .: SE, 1990. - S. 353 .

Odkazy

Jazykový slovník Osk Archivováno 29. července 2015 na Wayback Machine

Slovníky a encyklopedie	Britannica (online)
V bibliografických katalozích	BNF : 11978585t GND : 4172903-1 J9U : 987007544519005171 LCCN : sh2001007071

italské jazyky
Latino-faliská skupina	sikulský Faliscan latinský románský
Osco-Umbrian (šavle) skupina	oskian Umbrian South Piceni (Sabinsky) Volský Ekvián Marťan
Případní členové pobočky	benátský lusitánský