Oosterscheldekering ( nizozemsky Oosterscheldekering ) je ochranná stavba v západní části východní Šeldy mezi ostrovy Noord-Beveland a Schouwen-Duiveland . Je navržena k ochraně Nizozemska před povodněmi a je největší ze 13 přehrad projektu Delta nacházejících se v deltách Rýna, Meuse a Scheldt .
Po katastrofální povodni v roce 1953 bylo rozhodnuto oplotit Eastern Sheld přehradou a zcela jej uzavřít od moře. V roce 1967 začala výstavba tří umělých ostrovů. V tomto scénáři by se však bývalé ústí řeky Šeldy proměnilo ve sladkovodní jezero, které by zcela přetvořilo jeho ekosystém. Na nátlak ochránců životního prostředí a také rybářů nebyla přehrada dokončena, protože kdyby byl záliv zcela uzavřen od moře, místní rybářský průmysl by tím značně utrpěl . Rybolov byl vždy největším zdrojem příjmů pro vesnice jako Irseke a Breuinisse , kde lidé chovají ústřice od roku 1870. [jeden]
Aby byla Východní Šelda otevřená, muselo by být postaveno 150 km přehrad pro zpevnění břehů , nebo, jak bylo rozhodnuto v roce 1975, musela být postavena 4 km dlouhá bouřková bariéra s 5 km dlouhými bočními hrázemi. Práce začaly v dubnu 1976 a byly dokončeny v červnu 1986, ačkoli přehradní silnice byla dokončena až v listopadu 1987. Pro usnadnění stavebního procesu byl uprostřed ústí zaplněn ostrov Neltje Jans , který se později používal jako vzdělávací centrum pro návštěvníky a základna pro údržbu přehrad. Konečné náklady na bouřkovou bariéru byly 2,5 miliardy eur (v moderních penězích), oficiální otevření se konalo 4. října 1986 za přítomnosti královny Beatrix z Nizozemska . [2]
Čtyřkilometrový úsek přehrady má obrovské stavidlové mechanismy, obvykle otevřené, ale za nepříznivých povětrnostních podmínek uzavřené. Bariéru tvoří 65 betonových sloupů vysokých 35-38,75 m a hmotnosti každého 18 tisíc tun. Ke sloupům jsou připevněna ocelová vrata (62 křídel) o šířce 42 m . [3]