| Velmi děsivý příběh | |
|---|---|
| Vydání 1989 | |
| Žánr | Ironický detektiv |
| Autor | Anatolij Aleksin |
| Původní jazyk | ruština |
| datum psaní |
1968 ( Záhada ... ) 1987 ( Mrtvý muž ... ) |
| nakladatelství | Pravda |
| Elektronická verze | |
„Velmi děsivý příběh“ je akční ironická detektivka pro děti od Anatoly Aleksina . Skládá se ze dvou částí – „Tajemství starého letohrádku“ (1968, vydáno 1969) a „Mrtvý muž ožívá a začíná jednat“ (1987, vydáno 1992). V roce 1986 ve filmovém studiu. Gorkij, režisér Nikita Khubov natočil stejnojmenný film podle první detektivky.
Ironická detektivka s podtitulem " Detektivka Alik Detkin " je napsána pro žáka šesté třídy jakoby pro sebe a stylizovaná jako "perotest" mladého spisovatele. Děj se odehrává v nejmenovaném městě (ve druhém díle se ukáže, že jde o Moskvu), ve kterém je známý spisovatel Gleb Borodaev, který píše dobrodružné a mystické příběhy. Třídní učitel Alik Svyatoslav Nikolaevič organizuje literární kroužek pojmenovaný po Borodaevovi, kam ze své třídy přijímá pět literárně nadaných žáků: samotného Alika, Natašu Kulaginovou, Valju Mironovou, Andreje Kruglova (přezdívaný „princ Dánska“, který mu byl dán proto, skládá poezii k různým školním rokům) a Genk Ryzhikov (přezdívaný "The Dead", který je mu dán, protože skládá básně, ve kterých neustále vyjadřuje svou touhu zemřít z neopětované lásky k některým nejmenovaným dívkám). Šestým a čestným členem je jejich spolužák Gleb Borodaev, Jr., který je vnukem spisovatele. Ve třídě se otevírá výstava věnovaná životu a dílu spisovatele. Při analýze jeho práce se kluci dozvědí o jeho nejoblíbenější knize „ Tajemství staré chalupy “, která vypráví o jisté osobě (v textu se jí říká jednoduše Letní obyvatel ), která záhadně zmizela na Silvestra v venkovská dača, nezanechávaje po něm žádné stopy a nenalezen. Navíc dača, která je v knize popsána, existuje i ve skutečnosti (tu knihu napsal i Gleb Borodaev starší, když ji natáčel). Za tím vším padá sláva a čest Glebovi, na což nebyl vůbec připraven.
Uplyne tedy rok a Svjatoslav Nikolajevič odchází do důchodu a místo něj se objeví nový vůdce, mladá Ninel Fedorovna, která o Borodajevovi předtím nic neslyšela, a proto výstavu jemu věnovanou uzavírá s nabídkou, že se pustí do důkladného studia Puškinova díla. Zároveň se nebrání návrhu chlapů jít se členy kroužku právě na daču, kterou chlapi velmi touží vidět (Alik po tom touží víc než kdokoli jiný, protože chce rozluštit záhadu o zmizení Dachnika). Po nějaké době Ninel zve celou třídu na stadion, kde se připravuje na tenisové závody na městský přebor. Kvůli tomu na rodičovské schůzce udělají rodiče mnoha studentů skandál, protože stadion byl hodně daleko a Ninel tam dětem dovolila jít bez doprovodu. Na to se však brzy zapomene, protože se chystá výlet. Ninel však ve stanovenou neděli nepřijde, protože se podle Gleba přestěhovala do nové budovy a onemocněla angínou. Když Gleb viděl nerozhodnost chlapů, nabízí se, že půjde sám, a dokonce přiznává, že události popsané v příběhu se odehrály ve skutečnosti: právě v té dači skutečně záhadně zmizel muž. Chlapy to zajímá a Gleb volá Ninel ze školy a žádá o povolení, s čímž Ninel podle něj souhlasí. Alik také slyší v telefonu ženský hlas.
Šest teenagerů nastupuje do vlaku a jede do stanice Antimonovka. Ze stanice je Gleb vede po velmi nepřehledné silnici. U dače objeví mladého muže jménem Gregory, jehož teta je majitelkou dače. Borodaev starší si tuto daču často pronajímal a znal se s Grigorijem. Ukázalo se, že spisovatel napsal slavnou knihu ve sklepě, kde si zařídil malou kancelář, a kluci ji chtějí vidět. Synovec je doprovodí do sklepa, načež nečekaně zamkne dveře zvenčí pod záminkou, že se jim tak podaří zjistit tajemství zmizení Letního obyvatele. Chlapi, i když jsou ve stavu paniky, zůstávají v klidu. Podle Alika se Natasha ani tak nebojí o jejich uvěznění, ale o to, že se musí vrátit domů do sedmé hodiny, protože její matka je nemocná. Situaci ještě zhorší skutečnost, že kluci najdou ve sklepě kostru a dojdou k závěru: toto je kostra Letního rezidenta. Aby jeho přátelé nějak nekulhali a sám nezpanikařil, navrhuje Alik uspořádat něco jako neplánované setkání jejich kroužku, kam pozve Mironovou, Pokoinika a prince, aby napsali něco o dnešku. Mironova skládá podrobný literární náčrt svých činů od samého rána až do uvěznění. Když mluví o tom, jak Gleb nazval Ninel, Alik najednou najde v jedné z jejích frází zvláštní význam, ale zatím ho nikomu neprozradila. Pak požádá Gleba, aby si vzpomněl na něco ze života svého dědečka, a Gleb si vzpomene, že na stole, který stojí tady v suterénu, je pamětní deska s nápisem, který jim nahlas přečte: „ Tady jeden rok, tři měsíce a sedm dní Byl napsán příběh "Tajemství staré chalupy" . Po rozhovoru s Glebem se Alik dozví, že v tomto sklepě se jeho dědeček snažil v sobě vzbudit strach pro větší inspiraci. Poté Alik studuje nalezenou kostru a uvědomuje si, že není skutečná: je to figurína, kterou Borodaevovi předložil za jeho vystoupení ve sponzorované škole a umístil ji sem do sklepa pro inspiraci. Alik všem vysvětluje svůj odhad, náhodně se podívá na pamětní desku a všimne si dalšího důkazu, o kterém také nikomu neřekne. Následuje popis Alikových myšlenek, kde začíná chápat, že jejich nečekané uvěznění je Glebovi jednoznačně prospěšné (Alik čtenářům nedává přesné vysvětlení, proč se tak rozhodl). Když Alik došel k závěru, že cestu i uvěznění předem naplánoval Gleb, prozkoumá suterén a nakonec najde zamaskované dveře, které se úplně neotevřou a zbyde jen malý úzký otvor. Přes něj se chlapům podaří vymáčknout (někteří se kvůli tomu musí i svléknout). Venku chlapi slyší klakson dieselové lokomotivy, což dává Alikovi další důkaz. Když kluci doběhli na nádraží, zjistili, že Alik popletl jízdní řád a jejich vlak už odjel a další jede až za 4 hodiny, proto se domů dostanou až v 11 hodin večer. . Aby o sobě nějak informovali své rodiče, rozhodnou se kluci vrátit do dachy, protože do města je přímá telefonní linka. Alik odláká Synovce, vyláká ho do sklepa a tam ho zamkne. Synovec, který je starší a tlustší než teenageři, se nemůže dostat ven maskovanými dveřmi, které předtím chlapi použili, a tak se ocitne ve skutečném vězení. Když dosáhnou telefonu ve své dači, varují rodiče, že se vrátí pozdě. Když Gleb zavolá, Alikovy myšlenky následují, že Glebova rodina předem věděla, že se zdrží pozdě. Po čekání na příjezd vlaku se kluci chystají odjet, ale Natasha si všimne, že je lepší nechat Synovce jít, protože pak "všichni nebudou o nic lepší než on." Poté si Alik vezme Gleba stranou a vedou krátký rozhovor, ve kterém Alik čtenáři i samotnému Glebovi objasní, že za tím vším stojí ten druhý, ale zatím neprozradí důvody tohoto odhadu a Glebovy motivy. Aby Gleb odčinil svou vinu, pozve ho Alik k malému představení: Synovce nechtěli pustit ven, ale on chtěl, pak ho svázali a odešli, ale podařilo se mu utéct, sestoupil do sklep a odemkl dveře. V tomto scénáři je nepravděpodobné, že by se Synovec na Gleba zlobil. Chlapi odcházejí z domu směrem k nádraží a po nějaké době je Gleb dohoní a říká, že se ho Synovec opravdu nedotkl a Gleb, který využil okamžiku, utekl z dachy. Pak kluci běží k přijíždějícímu vlaku a stihnou to na poslední chvíli.
Alik zavolá Gleba na vzdálený konec auta, kde je nikdo neslyší, a žádá Gleba, aby se konečně ke všemu přiznal. Gleb se trápí a žádá Natashu, aby byla vedle něj (chce, aby Nataša věděla, že Gleb nechtěl, aby Nataša přišla pozdě domů k její nemocné matce). Natasha si k nim přisedne, což Alika dokonce potěší a místo Gleba začne říkat pravdu. Gleb Borodaev chtěl získat zpět svou ztracenou čest, k čemuž potřeboval, aby byla Ninel vyhozena z jejich školy, aby mohl znovu otevřít literární kroužek pojmenovaný po jeho dědovi. Výlet do nešťastné dači mu dává příležitost tento plán uskutečnit. Shodou okolností se Ninel den předtím přestěhovala do nového bytu, kde nebylo telefonní spojení, kvůli čemuž nemohla kontaktovat školu a informovat, že se výlet odkládá. Ale Gleb opravdu potřebuje, aby tam šli, protože příběh se stadionem ukázal, že pokud jim Ninel dá znovu nezávislost, bude vyhozena. Aby si to chlapi opravdu mysleli, přemluví, jak se později ukáže, svou sestřenici, aby Ninel ztvárnila v telefonickém rozhovoru, kam jim prý dovoluje jít sami. A aby tam chlapi ještě víc toužili jít, zalže jim, že události onoho slavného příběhu se skutečně staly. Na pamětní desce ve sklepě, kterou jim Gleb nahlas přečetl, byl však trochu jiný nápis, že příběh „ Tajemství staré chalupy “ ... byl vymyšlen a napsán, a proto , vše, co bylo v příběhu popsáno, byl jen beletrista. Gleb je po příchodu do stanice Antimonovka vede dlouhou spletitou cestou k dači tak, že si myslí, že dača se nachází velmi daleko od nádraží (přesně to pochopil Alik z píšťalky lokomotivy). Dále je podle svého plánu Synovec (se kterým byl v družině) zavře do sklepa a musí je tam držet až do pozdního večera, aby je všechny ve městě vystrašili rodiče, kteří znovu udělat skandál a Ninel bude vyhozena.
Natasha po vyslechnutí toho všeho říká, že Glebovy motivy leží zcela na jejich svědomí: byli to oni, kdo kolem něj vytvořil auru nezasloužené slávy, kterou nemohl odmítnout. Příběh má otevřený konec: Alik se ptá Nataši, zda by měli Glebovi odpustit, na což Natasha odpoví, že neví, a pak říká: „Pokud je slabý a hloupý člověk krutý, je to nechutné. Ale pokud je chytrý a odvážný člověk krutý, je to děsivé . " Slova „chytrý a statečný“ jasně odkazují na Alika a je šťastný, protože si takovou charakteristiku od Nataši zasloužil, což se mu líbí.
Pokračování napsané o 20 let později se vyznačuje „těžší“ atmosférou příběhu a „dospělejším“ uvažováním hrdiny. Po prozrazení spiknutí Gleba Borodaeva se Alik Dětkin stává celebritou školy, kde je na návrh učitele Mury otevřen koutek jeho jména; zároveň je Gleb ostrakizován. Natasha Kulagina se obává, že se Alik stane "bývalým Glebem" a vzdorovitě nevnímá jeho popularitu, dokonce se od něj poněkud vzdaluje. Uprostřed slávy a cti, která ho postihla, je Alik povolán do školní kanceláře k telefonu. Na druhém konci se mužský hlas představí jako vyšetřovatel ze stanice Antimonovka, který hlásí, že Alik a dalších šest členů literárního kroužku je obviněno z vraždy. Požaduje, aby chlapi přišli ke staré dači, aby objasnili okolnosti, a důrazně doporučuje, aby o svém výletu nikomu neřekli (hlas vyšetřovatele se Alikovi zdá povědomý). Kluci jsou z takové události spíše překvapeni než vystrašeni, a proto všichni souhlasí, že půjdou. Mrtvý muž nečekaně prohlásí, že se nemají čeho bát, protože je „ochrání a najde pravého viníka“.
Alik se ve vlaku stane svědkem toho, že Mrtvý muž omylem rozdá včerejší jízdenku kontrolorovi. Na chatě je potkají tři mladí lidé, kteří se představili jako vyšetřovatelé zákona. Zde se ukazuje, že Alik a společnost jsou ve skutečnosti obviněni z vraždy synovce Gregoryho, který poté, co zůstal zavřený ve sklepě, tam údajně zemřel hlady (tedy Gleb chlapy oklamal a řekl, že synovce propustil). Alik se přitom podívá na schránku a všimne si, že na ní není plechovka s číslem domu, ale je tam plechovka s nápisem „ Ryzhikov “. Najednou se ze sklepa ozve křik a ukáže se, že Synovec žije. Mrtvý křičí na chlapy, aby utíkali na stanici, a on jednomu z vyšetřovatelů vytrhne z rukou klíč od sklepa, který ještě nikdo neviděl (na tuto skutečnost se soustředí Alik). Po doběhnutí na stanici s kluky a Pokoinikem, který je dohonil, Alik zjistí, že na stanici Antimonovka není prokuratura.
Natasha věří, že Gleb je nevinný a žádá Alika, aby to dokázal. Už ve zpátečním vlaku, když se od Pokoiniků náhodou doslechl, že má staršího bratra, studenta práv, si Alik všimne, že způsob hlasu a chůze Pokoiniků jsou stejné jako u jednoho z vyšetřovatelů. Alik naruší triumf Pokoinika, který sotva začal, což dokazuje, že ten druhý všechno připravil: ukáže se, že před časem rodiče Pokoyniků koupili nešťastnou daču. Mrtvý muž se rozhodl zinscenovat propuštění rozzuřeného Synovce s rizikem pro sebe a „zachránit“ zbytek chlapů, nakonec Gleba zašlapal do bahna, za což přesvědčil svého staršího bratra a jeho přátele, aby portrétovali vyšetřovatele státní zastupitelství. Den předtím šel na daču a pořádal zkoušku „osvobození“, takže věděl, ve které ruce drží „vyšetřovatel“ klíč od sklepa. Aby zakryl, že dača patří jeho rodině, rozhodl se ze schránky odtrhnout plechovku se svým příjmením, ale v podzimním šeru se spletl a místo toho strhl číslo domu. Pokoinik s tím vším začal, protože chtěl Alikovi vzít slávu a v důsledku toho i Natašinu povahu. Stejně jako v předchozím díle zůstává poslední slovo Nataše, která Mrtvému muži přímo říká, že se „pokoušel zdiskreditovat nevinné, aby se sám proslavil“. Alik tedy Nataše lásku opětuje, ale zároveň získává nepřítele v osobě Mrtvého.
Při psaní příběhu autor využil střípky z dětství.
První příběh "Tajemství staré chalupy" byl publikován v časopise " Mládež " (č. 1 pro rok 1969 ) s ilustracemi Jevgenije Shukaeva. V knižní verzi ji poprvé vydalo nakladatelství Dětská literatura v roce 1970 ve sbírce s dalšími Aleksinovými příběhy s názvem „Poznáváš? Alik Detkin! . V budoucnu byla opakovaně dotiskována, celkový náklad k roku 1993 přesáhl 4,5 milionu výtisků. Příběh byl přeložen do 36 jazyků světa [1] .
V roce 1987 Aleksin napsal pokračování - "Mrtvý muž ožívá a začíná jednat" s podtitulem "Druhý hrozný příběh je ještě hroznější než první" , ale publikoval jej až v roce 1992 ve stejném časopise "Mládež" (tentokrát po částech, od 6 do 8 čísel). Samostatnou knihu vydalo spolu s prvním dílem v roce 1993 nakladatelství Olymp PPP.