Pavlusevič, Josef

Juzef Pavlusevič
Datum narození 6. listopadu 1902( 1902-11-06 )
Místo narození
Datum úmrtí 9. února 1979( 1979-02-09 ) [1] [2] (ve věku 76 let)
Země
obsazení Důstojník
Ocenění a ceny
Pamětní znamení "Orli"
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Józef Leonard Pavlusevich ( polsky Józef Leonard Pawłusiewicz , 6. listopadu 1902 , Stavchany - 9. února 1979 , Varšava ) - plukovník polské armády , velitel oddílu sebeobrany v Bieszczadech , vášnivý lovec a chovatel ohařů.

Jozef Pavlusevich se narodil a vyrůstal v Bieszczadech na farmě Leg, která se nacházela na levém břehu řeky San . Otec Yu.Pavluseviče, Stanislav Pavlusevich, koupil v roce 1908 asi 200 hektarů půdy s lesem a byl majitelem města Leg.

V rodině byl Yu.Pavlusevich sedmým dítětem. V letech 1914 až 1919 studoval ve škole a poté studoval na 6letém klasickém gymnáziu. Král (Stefana Batory) Stefan Bothory ve Lvově. V letech 1918-1919 se aktivně zúčastnil polsko-ukrajinské války a v roce 1920 bojoval s bolševiky ("polsko-bolševická válka") v sovětsko-polské válce spolu se svým otcem a bratry. V roce 1925 absolvoval dělostřeleckou Frontier Reserve School. Od roku 1928 sloužil u pohraničních jednotek v hodnosti poručíka. V roce 1931 se oženil s Janinou Martini ao dva roky později se jim narodila dcera Barbara.

V září 1939 v hodnosti poručíka velel divizi pohraničníků v bojích proti Němcům. Na vrcholu 2. světové války se vrátil se svými bratry do svého domova a zorganizoval oddíl sebeobrany, se kterým bránil místní obyvatelstvo před nacisty a ukrajinskými nacionalisty (OUN), pomáhal Židům a prchajícím sovětským válečným zajatcům. organizování jejich přechodů přes slovenské hranice. Prováděli sabotáže a organizovali útoky na nacistické pohlaváry, prováděli průzkum. Následně se jejich partyzánský oddíl stal součástí partyzánského oddílu I.V. Stalin, kterému velel kapitán Nikolaj Kunický (Mikołaj Kunicki), krycí jméno „Fly“. 1.1.1945 obdržel hodnost kapitána a byl povolán do Majdanku. Po několika měsících práce jako velitel jezdecké poddůstojnické školy byl povýšen na majora.

Od dubna 1956 do září 1958 vedl odbor služebních psů a prováděl kynologické práce, výcvik psů pro bezpečnostní službu a policii v Sułkowicích. Cvičení psi pro filmy. Jedním z těchto psů byl Sharik ze slavného filmu Čtyři tankisté a pes. Cestou se na své farmě zabýval chovem ohařů. V roce 1959 byl povýšen do hodnosti plukovníka a odešel do výslužby. V témže roce se vrátil do rodných Bieszczad, kde pokračoval v práci na obnově plemene, aktivně využíval ohaře k lovu, jehož byl vášnivým milovníkem. Podle sousedky Stefanie Koncewicz často vařila pokrmy z ulovené zvěře a opakovaně slýchala historky o tom, jak plukovník a její manžel, kterého také propadl lovu, lovili pomocí honičů jeleny a divočáky. Stefania opakovaně viděla, jak po honu Jozef Pavlusevich při světle petrolejky, jak chirurg pomocí provázku zašívá rány psů, které dostali při honu.

Na lov bral své oblíbené ohaře jménem NUTKA, HAŁAS, ZAGRAJ, ŁOWISZ…

Lov probíhal častěji v okolí Paradise (Rajskiego) na svazích hor Otrytu, Stoły a Tworylnego. Lovili především divočáky a na podzim v době říje karpatské jeleny. Jednou přivezli na saních divočáka, který vážil asi 300 kg, kterého plukovník několik dní táhl a pojmenoval GUBERNATOR.

Yu Pavlusevich také choval huculské koně. V létě jezdil autem a v zimě vždy zapřáhl koně a jezdil na saních.

Nějak, říká Stefania, přišel plukovník brzy ráno za manželem a se slovy: „Vstávej, zbraň sama nevystřelí...“ začal ho aktivně volat k lovu, kráčet po stopě velký kanec, jehož stopy našel. Při pronásledování kance s pomocí honičů spatřili stopu medvěda, který přešel stopu kance. Po ohledání místa nikde nenašli známky zápasu, ale při pozornějším prozkoumání místa našli u vyvráceného stromu kůži, zbytky kostí a lebku s velkými tesáky divočáka. Plukovník tento případ popsal v jednom z čísel časopisu Polish Hunter. Jednou, když se znovu vydali na koni na lov, šli pěšky lesem, všimli si, že se k nim mezi stromy blíží dva medvědi. Ogaři na medvědy zaútočili štěkáním, čímž měli myslivci možnost vrátit se ke koním a včas odejít... Tyto výše popsané případy potvrzují, že Jozef Pavlusevič byl vášnivým lovcem, který ohaře aktivně využíval k lovu.

Je autorem knihy „Na dně jezera“, která po jeho smrti vyšla v roce 1981 v Polsku a v roce 1989 v České republice. Tato kniha je o historii provincie a přírodě Bieszczady. První kompletní, necenzurované vydání At the Bottom of the Lake vyšlo teprve v roce 2009.

Wanda Żółkiewska, která byla častou návštěvnicí rodiny Pavlusiewiczových, napsala dobrodružný román Zavržený divoch, který se odehrává v Rajskiem, v domě Józefa Paulusiewicze. Jedna z postav románu, on a jeho čtyři psi. Tento román jasně sleduje podobu J. Pavluseviče (J. Pawłusiewicza), jeho postavy v každodenním životě. Autor románu projevil velkou lásku hrdiny románu ke psům, k lovu a také k bieszczadské zemi a její historii. Autor vypráví o memoárech Ju.Pavljuseviče a cituje mnoho faktů z jeho vojenské minulosti. Autor ve svém románu vypráví i o dalších postavách, s nimiž Ju. Pavlusevič bojoval a spřátelil se.

Literatura

Odkazy

  1. ↑ Józef Pawłusiewicz // NUKAT - 2002.
  2. ↑ Józef Pawłusiewicz // MAK  (polsky)