Paniashkovtsy je mystická křesťanská sekta , která existovala v Rusku v 19. a na počátku 20. století.
Založil ji na konci 80. let 19. století Alexej Gavrilov, rolník z provincie Samara, přezdívaný Paniashka, který vzal schéma na hoře Athos . V roce 1895 Paniaška zemřel a byl svými stoupenci prohlášen za svatého. V roce 1913 psal S. V. Bulgakov o sektě, jako by stále existovala. O existenci sekty v sovětských dobách nejsou žádné informace.
Gnostická myšlenka, že tělo je hříšný princip, byla jádrem učení sekty, proto je uspokojování potřeb člověka v oblasti jídla, pití, oblečení atd. službou démonovi. Vzhledem k tomu, že je absolutně nemožné se bez toho obejít, je nutné snížit své potřeby na minimum a uspokojit je, vyjadřovat pohrdání démonem, který je uvnitř člověka.
Při jídle a pití Paniaškovci říkali: "Sakra!" Totéž se říkalo při pečení chleba, při nalévání vody k pití, při podávání přirozených potřeb atd. Aby „zabili maso“, se členové sekty čas od času oddávali zhýralosti. Paniaškovci se snažili co nejméně převlékat, nemyli se ani nečesali vlasy. Příspěvky jim nebyly uznávány, protože, jak tvrdili členové sekty, „čertovi je to jedno, ať práskne cokoli“.
V souvislosti s myšlenkou, že lidské tělo je sídlem zlého ducha, měli Paniaškovci ve zvyku po jídle hlasitě vypouštět plyny, načež plivali na podlahu se slovy: „porazili toho zatraceného démona“. Věřilo se, že tímto způsobem démon opustí tělo a člověk se na chvíli stane svatým.
Nejoddanější stoupenci Paniashky žili jako jediná obec se společným majetkem. Alexey Paniashka zemřel v roce 1895. Jeho následovníci ho prohlásili za svatého a věřili, že brzy znovu vstane.
Je pozoruhodné, že členové sekty se formálně nerozešli s pravoslavnou církví, ačkoli v jejich učení a praxi nezbylo z pravoslaví prakticky nic.