Členství ve straně je nejvyšším výrazem třídního charakteru společenských věd , filozofie, literatury, umění [1] . Ve filozofii je stranictví princip, který vyjadřuje podstatu marxisticko-leninského přístupu ke všem otázkám filozofie, k boji filozofických směrů [2] :
Materialismus zahrnuje takříkajíc stranickost, povinnost při jakémkoli hodnocení události přímo a otevřeně zaujmout stanovisko určité sociální skupiny.V. I. Lenin „Ekonomický obsah populismu a jeho kritika v knize pana Struva“ (1895)
Marxismus-leninismus učí, že v třídní společnosti každá ideologie, a tedy i filozofie , vyjadřuje zájmy té či oné třídy . Boj ideologických, filozofických směrů je projevem třídního boje [2] . Stranictví filozofie, stejně jako v marxismu jako celku, spočívá ve vedení tohoto boje proti buržoazní ideologii a jejím přežitkům, v obraně a tvůrčím rozvoji jediné vědecké a revoluční ideologie marxismu-leninismu [3] .
Hluboký rozvoj otázky principu stranického členství ve filozofii podal V. I. Lenin ve své knize „ Materialismus a empiriokritika “ [4] . Být stranou ve filozofii podle Lenina znamená považovat každou filozofickou doktrínu za neoddělitelnou od historických podmínek, které ji daly vzniknout, a od třídních zájmů a tendencí, které nakonec vyjadřuje. Důsledný marxista musí klást otázku pouze takto: komu, jaké sociální skupině slouží ta či ona filozofická doktrína, teoretická propozice? [5] Jak je aplikováno na umění, princip stranictví byl rozvinut v článku „ Organizace strany a stranická literatura “ a v dalších leninských dílech. Členství v komunistické straně je otevřeným projevem, prosazujícím v umělecké tvořivosti a umění základní zájmy dělnické třídy a všech pracujících [6] . Partizánství umění je jedním z nejobecnějších, filozofických problémů marxisticko-leninské estetiky [7] .