| Píseň o modré holubici | |
|---|---|
| Piesen o sivom holubovi | |
| Žánr | válečný film, drama |
| Výrobce | Stanislav Barabáš |
| scénárista _ |
Ivan Bukovchan , Albert Marenchin |
| Operátor | Vladimír Ješina |
| Skladatel | Zdeněk Liška |
| Filmová společnost | Slovenská filmová tvorba, Štúdio hraných filmov Bratislava - Koliba |
| Doba trvání | 98 min. |
| Země | Československo |
| Jazyk | Slovák |
| Rok | 1961 |
| IMDb | ID 0232416 |
Píseň o modré holubici ( slovensky Piesen o sivom holubovi ) je československý film z roku 1961 režiséra Stanislava Barabaše .
Film byl nominován na Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes ( 1961 ) , mimo soutěž byl uveden na XXII . filmovém festivalu v Benátkách .
Několik příběhů o společném boji československého a sovětského národa proti nacistickým okupantům. O lásce, přátelství, věrnosti, vytrvalosti a zbabělosti vypráví film, jehož hrdiny jsou děti, jejichž vnímáním vypráví o hrůzách a nesmyslnosti války.
Děj filmu tvoří šest povídek, které však tvoří kompaktní a ucelený celek. Obvykle jsou příběhy naznačeny ve scénáři: pomník, svěcení zvonu, křest ohněm, chlapec a puška, vánoční dárek a blahopřání. První začíná v létě 1944, poslední končí na jaře 1945 - tyto příběhy však na sebe navazují, jejich hrdiny jsou vždy titíž tři vesnickí chlapci různého věku - Rudko, Vinko a mladší Martin. Právě přes ně vnímáme všechny události prezentované ve filmu. Tito tři se potulují po okolí své rodné vesnice a potkávají různé zajímavé postavy, které jsou více či méně spjaty se Slovenským národním povstáním. Na začátku je spojovacím článkem a rámem filmu zraněný divoký holub, kterého zranil Vinko a Rudko z něj hodlal udělat poštovního holuba, aby mohl poslat dopis do Moskvy. Film končí útěkem holubice na svobodu, která je vykoupena dětskou smrtí.
Režisér zvolil unikátní způsob natáčení a speciální úhel kamery: vnímání světa dospělými je cca 160 cm, 99 % všech filmů je natočeno pod tímto úhlem pohledu, nicméně úhel pohledu dětí je cca 70 cm a režisér nastavil kameru do takové výšky.
Film představuje autentickou vojenskou techniku z druhé světové války, včetně tanků Panzer IV , LT-38 , Bergepanther a stíhačů tanků StuG III a StuG IV .
Místem natáčení je obec Liptovská Osada v Žilinském kraji , Nízké Tatry a Brána .
Realismus a poetická nálada se snoubí v dobře napsaném příběhu o dospívání v tradici poválečné sovětské filmové školy. Film má solidní narativní sílu, jasné (sociální a existenciální) alegorické odkazy a hořkou lyriku, jasně ovlivněnou tehdejší sovětskou školou (odpovídající téma „ Ivanovo dětství “ bylo natočeno o rok později), vyprávějící o příchodu věkový příběh uprostřed krvavých bitev.
— Χρήστος Μήτσης- Το Τραγούδι του Γκρι Περιστεριού // Athinorama.gr, 2. Απριλίου, 2015
Každá povídka má některé nesmírně strhující a silné momenty, které přispívají k výslednému dojmu. Nelze nezmínit mimořádně čistou a citlivou komoru V. Ješina, která zdůrazňuje poetickou náladu díla a otevírá nové pohledy na člověka a přírodu, až nepostřehnutelné a přesto vlastní hudbě Z. Lishky.
Původní text (slovensky)[ zobrazitskrýt] Každá povídka má několik mimořádně podmanivých a silných míst, zahrnujících ke konečné působivosti. A hovoříme- li o přínosu „Písně“, nelze opomenout ani vzácně čistou a citlivou kameru V. Ješiny, která podtrhuje poetické ladění díla a objevuje stále nové pohledy na člověka a přírodu, ani nenápadnou a přitom neodmyslitelnou hudbu Z. Lišky. - Jiří Pittermann - Píseň o sivém holubovi // Rudé právo , 11. 5. 1961, s. 3
"Song of the Rock Dove" je inovativní film. Jeho uvolněná kompoziční struktura hovoří novým antitradičním filmovým jazykem, který se vymyká klasickým rámcům dramatu, některá fakta dialekticky vyzdvihuje, jiná potlačuje.
Původní text (slovensky)[ zobrazitskrýt] Pieseň o sivom holubovi je aj činom novátorským. Jeho uvolněná kompoziční stavba hovoří o nové protitradiční filmové řeči, která sa vzdává klasickému rámu drámy, určité fakty dialekticky povyšuje, určité potláča. - Blech, Richard - Deti a vojna // Smena 7. 5. 1961, s. čtyři.
Tento film není režírovaný – jeho dějové linie žijí odděleně, organicky vrostlé do svého prostředí. Jsou scény, kdy se režijní složka úplně rozplyne, přestaneme ji vnímat - je přítomná v každé maličkosti a přesto neprostupná, až na sugestivitu vzduchu, která místy i přes přísnou kompozici vytváří pocit jakoby originální dokument.
Původní text (slovensky)[ zobrazitskrýt] Tento film není narežírovaný - jeho děje žijí neodlučně, organicky vrastené do svého prostředí. Sú scény, kde se režijní zložka úplně rozplýva, prestávame ju vnímat - je přítomná v každé drobnosti a přitom nepostihnutelná jinak než sugestívností ovzdušia, která místami navzdory další komponovanosti dávají až pocit autentického dokumentárneho záznamu. - Pavol Branko - Slovenský holub mieru // Pravda 8. 5. 1961.