Pozitivní prohlášení je takové, které obsahuje informace o tom, co „je“, „bylo“ nebo „bude“, a neobsahuje žádné známky schválení nebo nesouhlasu (co by mělo být nebo nemělo být). Pozitivní výroky jsou tedy opakem normativních výroků . Pozitivní tvrzení je založeno na empirických důkazech. Například „počet zaměstnanců je 5000“ a „pokles nabídky produktu vede ke zvýšení ceny“. Navzdory tomu nemusí být pozitivní tvrzení fakticky pravdivé: „Měsíc je vyroben ze zeleného sýra“ je empiricky nepravdivé, ale stále je to pozitivní tvrzení, protože je to tvrzení o tom, co je, a ne o tom, co by mělo být.
Pozitivní výroky se liší od normativních. Pozitivní tvrzení jsou založena na empirických datech, lze je ověřit [1] a neobsahují hodnotové soudy. Jednoduše řečeno, odkazují na to, co je, a neobsahují souhlas nebo nesouhlas [2] . Při analýze problémů se často používají pozitivní i normativní výroky.
Analýza obvykle začíná pozitivními prohlášeními, která jsou následně zpracována z normativní stránky: „Na mzdy jsme utratili 100 milionů rublů. To je hodně. Je nutné snížit počet zaměstnanců, jinak organizace zkrachuje “(zde druhá věta je normativní prohlášení, první a třetí jsou kladné). V analýze se tedy po uvedení faktů v pozitivních tvrzeních hodnotí (normativní) a na závěr je závěr (pozitivní tvrzení). V ekonomii obvykle operují s kladnými výroky při výpočtu efektivity a normativními při hodnocení spravedlnosti [3] .
Pozitivní výroky se široce používají k popisu něčeho měřitelného, jako jsou výdaje, míra zaměstnanosti, ceny. Používají se také při vysvětlení teorií a pojmů. Použití pozitivního tvrzení neznamená, že nemáte svůj vlastní názor na danou problematiku, ale ve vědeckém psaní je důležité používat pozitivní tvrzení na podporu argumentu , protože to může být podpořeno důkazy . Normativní výroky, jelikož nejsou založeny na důkazech, nelze potvrdit ani vyvrátit [1] .