Potocki, Stefan (vojvoda Belz)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 26. srpna 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Štefan Potocký
polština Štefan Potocký

Erb Potocki Pilyava
Guvernér Belzu
1720–1726  _ _
Předchůdce Alexandr Michail Lasch
Nástupce Stanislav Mateusz Rzewuski
Narození 1652( 1652 )
Smrt 1. srpna 1727( 1727-08-01 )
Rod Potocki
Otec Janusz Potocki
Matka Tereza Zetnerová
Manžel

1) Anna Harlenskaya

2) Joanna Senyavskaya
Děti z druhého manželství: Nicholas Basilius a Teresa
Ocenění
Řád bílého orla
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Stefan Potocki ( 1651 / 1652  - 1726 / 1. srpna 1727 ) - polský magnát a státník, plukovník korunních vojsk, lovec Velké koruny ( 1688 - 1697 ), strážce Velké koruny ( 1697 - 1720 ), guvernér Belzu - ( 172 1727 ), náčelník Trembovelského ( 1698 ), Yablunovského ( 1705 ), Gorodoka ( 1713 ) a Kanevského .

Životopis

Představitel polského velmožského rodu Potocki z erbu Pilyava . Nejmladší syn bratislavského hejtmana Janusze Potockého ( 1616 / 1618  - 1676 ) a Terezy Zetnerové.

Svou vojenskou kariéru zahájil v hodnosti plukovníka v polské armádě. V 80. letech 17. století částečně obnovil zničený Buchatský hrad. V prosinci 1684 byl zvolen haličským Sejmem jako delegát do Sejmu. V srpnu 1687 sejmik haličské země osvobodil statky S. Potocki od zdanění. V roce 1688 získal místo velkého lovce korun. V roce 1697 byl velkou korunou jmenován strážcem Stefan Potocki. V 90. letech 17. století vedl vojenský oddíl, který prováděl průzkumné operace v okolí Kamenetz-Podolského . Stefan Potocki, který dobře znal turecko-tatarskou problematiku, byl členem užšího okruhu polského krále Jana III. Sobieského .

Politicky byl spojen s budoucím hejtmanem, velkou korunou Adamem Nikolajem Senyavským . V roce 1694 tvrdě zbil palcátem svého švagra Jana Gninského. Král Jan Sobieski i přes své sympatie ke Stefanu Potockému několik měsíců odmítal přijmout jeho omluvu a odpustil mu až 14. července .

V červenci 1694 se Stefan Potocki oženil s Joannou Senyavskou (po letech 1662-1733), sestrou Adama Nikolaje Senyavského, který byl proti tomuto sňatku a věřil, že budoucí zeť usiluje pouze o velké věno.

V únoru 1695 dorazil Stefan Potocki do Lvova , kde byl brzy obléhán krymskými Tatary, utrpěl těžkou ránu do paže (nebo ramene), která zůstala zmrzačená po zbytek svého života. Po ústupu krymské hordy žil s manželkou ve svém majetku, sbíral zpravodajská data, velel pluku devíti obrněných praporů.

V roce 1696, po smrti polského krále Jana III. Sobieského , podpořil Stefan Potocki kandidaturu saského kurfiřta Friedricha Augusta Wettina , budoucího Augusta Silného.

V roce 1697 získal místo strážce Velké koruny, velel významným vojenským oddílům na Volyni , Pokuti a Podolí . V roce 1701 zvolil haličský Sejmik S. Potockiho delegátem do Sejmu.

V roce 1702 se vztahy Stefana Potockého s příbuznými zhoršily kvůli nedostatečnému věnu jeho manželky a také kvůli ztrátě v boji o žezlo hejtmana plné koruny, které obdržel Adam Nikolaj Senyavsky . Ve snaze získat nějakou kompenzaci se Stefan Potocki tomu druhému vysmíval a dokonce ho vyzval na souboj, který zakázal hejtman, velký koruna Jerome Augustin Lubomirsky .

V září 1698 obdržel post hejtmana Terebovlya , který však v únoru 1704 odmítl ve prospěch A. Tsetnera. V roce 1705 obdržel starostvo Yablunovského a v roce 1713 se stal představeným města.

Během bojů o královský trůn mezi Augustem Silným a Stanislavem Leshchinskym neměl jasně definovanou pozici. V září 1705 odrazil pokus o dobytí pevnosti v Zamosci Rusy . V prosinci 1707 nařídil ruský car Petr I. zatčení Stefana Potockého pro podezření ze špionáže pro Polsko. S. Potocký se však mohl vyhnout zatčení, ale na jeho panství bylo ubytováno 8 tisíc ruských vojáků, kteří oloupili a znásilnili obyvatele Bučachu , Gorodenky , Zolotoje Potoka a Baryše . Polský král August Silný to na schůzi v Toruni oznámil ruskému caru Petrovi, který to jen mávl rukou. Stefan Potocki začal sympatizovat se Stanislavem Leshchinskym . V roce 1710 se zúčastnil varšavské rady, kde vystoupil proti svévoli ruských vojáků na jeho majetku.

Stefan Potocki vydal 7. prosince 1712 v Lublinu povolení ke stavbě řeckokatolického (uniatského) kláštera v Buchachu .

Od roku 1717 začal často onemocnět, což vedlo k oslabení jeho politické činnosti. V roce 1720 získal post guvernéra Belzu. Od roku 1720 žil hlavně v Buchachu a Zolotoy Potoku a snažil se je obnovit.

V roce 1718 se stal nositelem Řádu bílého orla.

1. srpna 1727 zemřel 75letý guvernér Belzu Stefan Potocki. Jeho tělo bylo pohřbeno v rodinné kryptě Zetnerů v dominikánském klášteře ve městě Podkamen a vnitřní orgány - v hrobce sv. Anny v Buchachu .

Rodina

Stefan Potocki byl dvakrát ženatý. V roce 1688 se poprvé oženil s Annou Harlenskaya, z jejíhož manželství neměl děti. V roce 1694 se znovu oženil s Ioannou Senyavskou, dcerou hejtmana plné koruny Nicholase Hieronyma Senyavského ( 1645 - 1683 ) a Cecilie Marie Radziwill. Děti:

Literatura

Odkazy