Softwarový a hardwarový komplex

Softwarové a hardwarové komplexy  jsou komplexem mikroprocesorových automatizačních nástrojů ( mikroprocesorové ovladače , komunikační zařízení s objektem USO), operátorských zobrazovacích panelů a serverů pro různé účely, průmyslových sítí umožňujících připojení uvedených komponent, programových ovladačů a operátorských zobrazovacích panelů. PTC jsou navrženy především pro vytváření distribuovaných systémů řízení procesů s různými informačními schopnostmi (od desítek I/O signálů až po stovky tisíc) v široké škále průmyslových odvětví.

Úloha a princip činnosti

Důležitou roli v širokém využití PTK sehrálo zlepšení základní základny pro tvorbu malých a vysokorychlostních mikrokontrolérů, zvýšení spolehlivosti počítačových řídicích sítí a vývoj efektivního softwaru pro průmyslové regulátory a provozní stanic.

Principy určování typu, unifikace a agregace stanovené při vývoji PTK umožňují dosáhnout plné kompatibility všech prvků komplexu, včetně ovladačů, displejů operátorských konzol, rozhraní a protokolů pro výměnu sítě a dalších, to přístup může výrazně zkrátit čas na návrh a instalaci vačky, provoz prac. [jeden]

PTC klasifikace

Všechny PTC s univerzálním mikroprocesorem jsou rozděleny do tříd, z nichž každá je určena pro konkrétní sadu vykonávaných funkcí a odpovídající množství přijímaných a zpracovávaných informací o řídicím objektu.

  1. Ovladač na bázi osobního počítače (PC) Ovladače založené na počítači se běžně používají k řízení malých uzavřených zařízení v průmyslu, specializovaných lékařských automatizačních systémů, vědeckých laboratoří, komunikací. Celkový počet vstupů / výstupů takového regulátoru obvykle nepřesahuje několik desítek a sada funkcí zajišťuje komplexní zpracování naměřených informací s výpočtem několika regulačních efektů.
  2. Lokální ovladače (PLC) se dělí na vestavěné a samostatné. Kontroléry této třídy mají obvykle nízký nebo střední výpočetní výkon. Výkon je komplexní charakteristika, která závisí na počtu bitů a frekvenci procesoru a také na velikosti RAM a trvalé paměti. Lokální řadiče mají nejčastěji desítky I/O ze senzorů a akčních členů, ale existují modely řadičů, které podporují více než sto I/O. Regulátory implementují nejjednodušší typické funkce pro zpracování informací o měření, blokování, regulaci a softwarové logické řízení. Mnoho z nich má jeden nebo více fyzických portů pro přenos informací do jiných automatizačních systémů.
  3. Integrovaný síťový řadič (PLC, síť). PTC sítě jsou nejrozšířenější pro řízení procesů ve všech průmyslových odvětvích. Minimální složení této třídy PTC předpokládá přítomnost následujících složek:
    1. sada ovladačů;
    2. více pracovních stanic operátorského displeje;
    3. systémová (průmyslová) síť, která spojuje ovladače mezi sebou a ovladače s pracovními stanicemi.
  4. Distribuované řídicí systémy malého rozsahu (DCS, SMOLLER Scale). Tato třída mikroprocesorových PTC předčí většinu síťových řídicích komplexů z hlediska výkonu a složitosti vykonávaných funkcí. Obecně má tato třída řadu omezení na objem automatizované výroby (asi desítky tisíc řízených parametrů) a sadu implementovaných funkcí. Hlavní rozdíly oproti předchozí třídě: o něco větší rozmanitost modifikací řadičů, I/O bloky, větší výkon centrálních procesorů, pokročilejší a flexibilnější struktura sítě. PTC této třídy má zpravidla rozvinutou víceúrovňovou síťovou strukturu. Spodní úroveň tak může komunikovat mezi kontroléry a pracovní stanicí kompaktně umístěného procesního uzlu a horní mezi několika uzly mezi sebou a pracovní stanicí vedoucího celého automatizovaného výrobního uzlu. Na nejvyšší úrovni (úroveň operátorských pracovišť) mají tyto komplexy z velké části poměrně rozvinutou informační síť. [2]

Poznámky

  1. ↑ TECHNICKÉ NÁSTROJE PRO AUTOMATIZACI CHEMICKÉ VÝROBY: REF. ED. / V.S. BALAKIREV, L.A. BARSKY, A.V. BUGROV A DR. M.: KHIMIYA, 1991. 272 ​​​​S.
  2. ↑ ITSKOVICH E.L. KLASIFIKACE SOFTWAROVÉHO A HARDWAROVÉHO KOMPLEXU MIKROPROCESORU // PRŮMYSLOVÉ ACS A OVLADAČE. 1999. č. 10.