Pucara de Tilcara je pevnost ( pucara ) starověké kultury, která existovala před vznikem státu Inků , která se nachází na kopci poblíž malého města Tilcara v argentinské provincii Jujuy .
Pevnost byla v roce 2000 prohlášena národní kulturní památkou.
Vzhled lidí v této oblasti sahá až do VIII tisíciletí před naším letopočtem. E. Pevnost byla postavena a osídlena kolem 12. století. Místní byli mistři zemědělství, tkalcovství a hrnčířství a navíc stateční bojovníci. Svého času sloužila Pucara jako významné hospodářské a vojenské centrum.
V nejlepší době se v pevnosti ubytovalo asi 2000 obyvatel, kteří žili v malých čtvercových kamenných budovách s nízkými dveřmi a bez oken. Kromě obytných místností, ohrad pro dobytek a dalších hospodářských budov zde byla místa pro náboženské rituály a pohřby.
Na konci 15. století si kmeny Quebrada nakonec podmanili Inkové, kteří pevnost využívali jako vojenskou základnu k zajištění dodávek stříbra, zinku a mědi těžených v okolí.
Nadvláda Inků trvala jen asi půl století a skončila s příchodem Španělů v roce 1536, kteří v roce 1586 založili moderní město Tilcara.
V roce 1908 etnograf Juan Bautista Ambrosetti z univerzity v Buenos Aires a jeho student Salvador de Benedetti znovu prozkoumali oblast a během prvních tří let vykopávek zkatalogizovali přes 3000 artefaktů. Počínaje rokem 1911 vyklidili asi 2000 metrů čtverečních půdy a obnovili některé budovy. V roce 1948 se průzkumu oblasti kolem pevnosti ujal Eduardo Casanova a v důsledku toho zde bylo v roce 1966 otevřeno archeologické muzeum. Na vykopávky, které pokračují dodnes, stále dohlíží Univerzita v Buenos Aires.
Muzeum se skládá z 10 místností, z nichž tři jsou určeny pro dočasné výstavy, knihovna a administrativní kanceláře. V sedmi sálech, kde jsou umístěny stálé expozice, je vystaveno přes 5000 cenných historických exponátů různých indických kultur.
V bibliografických katalozích |
---|