Pět velkých eposů tamilské literatury je soubor pěti básní tamilské literatury. Jsou to " Shilappadikaram ", "Manimehalei", "Jivaka-cintamani", "Valayabadi" a "Kundalakeshi". V úplnosti se zachovaly pouze první tři eposy. Poslední dva jsou známy ve fragmentech a literárních přepisech.
| Pět velkých eposů tamilské literatury | |
|---|---|
| Jméno v tamilštině | Titul v ruštině |
| " Shilappadikaram " ( tamtéž சிலப்பதிகாரம் ) | "Příběh náramku" |
| "Manimikhalei" ( tam. மணிமேகலை ) | "Perlový pás" |
| "Jivaka-cintamani" ( tam. சீவக சிந்தாமணி ) | "Magický klenot Jeevaka" |
| "Valayabadi" | |
| "Kundalakeshi" ( tam. குண்டலகேசி ) | |
Předpokládá se, že tato díla vznikala během značného časového období. Spojení těchto básní v jeden celek lze vysvětlit jejich příslušností k jediné tradici, která se oddělovala od poezie sangy a zahrnovala dříve neznámé ideologické a strukturální prvky, z nichž hlavní lze považovat za náboženskou didaktiku (v níž vědci vidí tzv. vliv džinismu a buddhismu ), děj, velký objem básní a výrazná závislost na sanskrtské poetice, zejména na žánru Mahakavya . Těchto pět eposů se také vyznačuje vypůjčováním zápletek z netamilských zdrojů. Zejména pro poslední tři básně je to typické.
Básně "Shilappadikaram" ("Příběh náramku") a "Manimekhaley" jsou nejznámější z celého cyklu. Kvůli shodnosti některých dějů jsou považovány za „básně dvojčat“. Podle tradice první z básní napsal princ z dynastie Chera jménem Ilango a je jednou z nejoblíbenějších knih Tamilů. Vypráví o osudu obchodníka Kovalana a jeho ženy Kannahi.
Na začátku 20. století A. M. Mervart přeložil do ruštiny „Manimakhaley“ , ale dílo nebylo publikováno. Po zatčení překladatele není o rukopisu překladu nic známo.