| Pro štěstí | |
|---|---|
| Žánr | drama |
| Výrobce | Petr Chardynin |
| Výrobce | Dmitrij Charitonov |
| scénárista _ |
Petr Chardynin |
| V hlavní roli _ |
Vera Kholodnaja (Olga) Vladimir Maksimov (Mglitsky) Ivan Khudoleev (Zdžarskij) K. Alekseeva (Elena) |
| Filmová společnost | Obchodní dům Kharitonov |
| Doba trvání | 5 dílů, 1500 metrů |
| Země | ruské impérium |
| Jazyk | ruština |
| Rok | 1916 |
"Pro štěstí" ( 1916 ) - salonní melodrama. Premiéra se konala 21. února 1917 [1] [2] . Film se nedochoval .
Podle stejnojmenného románu S. Pshibyshevského [2] . Libreto filmu je uvedeno v časopise "Cine-Phono":
"Malá skupina lidí bojuje a snaží se získat zpět "zrnko štěstí" pro sebe. A při honbě za ním se tito v podstatě dobří a laskaví lidé nezastaví před ničím: vše posvátné je pošlapáno, z blízkých se stávají nepřátelé, a jak se vždy stává, ti nejslabší hynou. Ale tento přízrak, to „zrnko štěstí“ uniká i zde... Uniká, protože mezi ně byla vhozena mrtvola. Toto staré, ale věčně nové téma posloužilo jako děj tohoto obrázku.
- "Blue-Fono", 1917, č. 7-8, s. 135| Herec | Role |
|---|---|
| Studená víra | Olga |
| Vladimír Maksimov | Mglitsky |
| Ivan Chudolejev | Zdžarského |
| K. Alekseeva | Eleno |
Absence konkrétních scén činí hru monotónní a je nepochybným nedostatkem inscenace [2] .
- "Projektor", 1917, č. 5-6, s. 13
Nuda prostupuje všech pět částí obrazu. Pouze dva díly daly režisérovi příležitost předvést dobrou divadelní techniku. Ve zbytku: odcházejí, přicházejí, přicházejí, odcházejí. Velké procento nudnosti má na svědomí spíše režisér. Příliš nadšeně využívá vzácných příležitostí k vnějším efektům a tyto efekty nemilosrdně trčí z rámce intimního románu. Scéna sebevraždy na pozadí mrazivé zimní krajiny je tak promyšlená a nafocená, že pokrývá ty nejpsychičtější motivy toho, co se děje. Je cítit šablonová režisérská ruka, ruka prvních dnů ruského filmu, určená pro naivního diváka [2] .
- "Divadelní noviny", 1917, č. 45, s. 16