Rozbitý džbán (hra)

rozbitý džbán
Der zerbrochne Krug
Žánr	hrát si
Autor	Heinrich von Kleist
Původní jazyk	německy
datum psaní	1806
Datum prvního zveřejnění	1811
Text práce ve Wikisource
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Rozbitý džbán ( německy  Der zerbrochne Krug , 1806 ) je hra Heinricha von Kleista napsaná v komickém duchu.

Děj

Děj se odehrává na počátku 19. století. ledna v holandské vesnici Guizum nedaleko Utrechtu. Místem jednání je soudní síň. Adam, vesnický soudce, sedí a obvazuje si nohu. Vejde úředník Licht a vidí, že Adam má po celém obličeji modřiny, pod okem fialovou modřinu a z tváře mu vytáhli kus masa. Adam mu vysvětluje, že ráno při vstávání z postele ztratil rovnováhu, spadl po hlavě do kamen a navíc si vymkl nohu. Úředník Licht mu oznámí, že do Guizumu z Utrechtu přijíždí člen soudu, radní Walter, s auditem. Kontroluje všechny soudy v kraji. Den předtím navštívil vesnici Hall, sousední Guizum, a po kontrole propustil místního soudce a úředníka z jejich funkcí. Soudce našli brzy ráno ve stodole visící na krovech. Oběsil se poté, co byl Walterem umístěn do domácího vězení. Nějak se mu však podařilo přivést ho zpět k životu. Objeví se sluha poradce Waltera a oznámí, že jeho pán dorazil do Guizumu a brzy se postaví před soud.

Adam je znepokojen a přikazuje přinést jeho oblečení. Ukáže se, že paruka není nikde k nalezení. Služebná uvádí, že paruka je momentálně u kadeřnice a druhá už byla včera, když se soudce Adam vrátil domů v jedenáct večer, nebyl na hlavě. Hlavu pokrývaly oděrky a služka z ní musela utírat krev. Adam její slova vyvrací, říká, že si to popletla, že se vrátil domů v paruce a v noci ho kočka vytáhla ze židle a uhnízdila se v něm.

Walter vstoupí a po pozdravu vyjádří přání zahájit soudní řízení. Adam na chvíli opustí sál. Vstupují žalobci – Martha Rull s dcerou Evou a s nimi rolník Faith Tümpel a jeho syn Ruprecht. Martha křičí, že její oblíbený džbán byl rozbitý a že za to přiměje pachatele Ruprechta zaplatit. Ruprecht prohlašuje, že jeho svatba s Evou se neuskuteční, a nazve ji děvčetem. Když se Adam vrací a vidí celou tu společnost, začíná si dělat starosti a přemýšlí, zda si na něj nebudou stěžovat? Eva se třese a prosí matku, aby co nejdříve opustila toto hrozné místo. Adam říká, že se mu z rány na noze dělá špatně a nemůže soudit, ale raději si jde lehnout do postele. Licht ho zastaví a radí mu, aby požádal poradce o povolení. Pak se Adam tiše snaží od Evy zjistit, proč přišli. Když zjistí, že jen o džbánku, trochu se uklidní. Přemluví Evu, aby toho moc neříkala, a vyhrožuje, že jinak její Ruprecht odejde s armádou do Východní Indie a tam zemře. Walter zasáhne do jejich rozhovoru a prohlásí, že je nemožné vést rozhovory se stranami, a požaduje veřejný výslech. Po dlouhém váhání se Adam přesto rozhodne schůzku otevřít.

Jako první vypovídá žalobkyně – Marta.

Uvádí, že Ruprecht rozbil džbán. Adam je s tím docela spokojený, prohlásí chlápka vinným a jednání je přerušeno. Walter je krajně nespokojený a žádá o vyřízení všech formalit. Pak začne Martha podrobně vyprávět o přednostech tohoto džbánu, o jeho historii, která nakonec všechny přivede k šílenství. Poté pokračuje v popisu událostí předchozího večera. Vypráví, že v jedenáct hodin se chystala zhasnout noční světlo, když najednou z Evina pokoje uslyšela mužské hlasy a hluk. Vyděsila se, běžela tam a viděla, že dveře do pokoje jsou vybourané a bylo z nich slyšet nadávky. Když vešla dovnitř, viděla, že Ruprecht láme Evě ruce jako šílenec, a uprostřed místnosti ležel rozbitý džbán. Marta ho volala k odpovědnosti, ale on začal tvrdit, že džbán rozbil někdo jiný, ten, kdo právě utekl, a začal Evu urážet a hanobit. Pak se Marta zeptala své dcery, kdo tam skutečně je, a Eva přísahala, že jedině Ruprecht. U soudu Eva říká, že vůbec nenadávala. Současná situace začíná Adama znepokojovat a znovu dává Evě své pokyny. Walter je zastaví, vyjádří svou nespokojenost s chováním soudce a vysloví důvěru, že i kdyby Adam sám džbán rozbil, nemohl by s větší pílí svalit všechna podezření na mladíka. Je řada na Ruprechtovi, aby svědčil. Adam tuto chvíli všelijak oddaluje, mluví o svém nemocném kuřeti, které se chystá léčit nudlemi a prášky, což Waltera naprosto rozzuří. Ruprecht, když konečně dostal slovo, prohlašuje, že na obvinění proti němu není ani slovo pravdy. Adam od něj začne odvádět pozornost všech, takže Walter už hodlá posadit úředníka Lichta do soudcovského křesla.

Vyděšený Adam dává Ruprechtovi příležitost pokračovat ve svém svědectví. Mladík říká, že se večer, asi v deset hodin, rozhodl jít za Evou. Na dvoře jejího domu zaslechl vrzání brány a byl rád, že Eva ještě neodešla. Najednou uviděl na zahradě svou přítelkyni a s ní ještě někoho. Pro tmu ho neviděl, ale domníval se, že to byl švec Lebrecht, který se mu na podzim pokusil znovu získat Evu. Ruprecht prolezl branou a schoval se v hlohovém křoví, odkud slyšel štěbetání, šeptání a vtipy. Pak oba vešli do domu. Ruprecht začal bušit na dveře, které už byly zamčené. Naklonil se a srazil ji. Zahřmělo, z okapu kamen vyletěl džbán a někdo honem vyskočil z okna. Ruprecht přiběhl k oknu a viděl, že uprchlík stále visí na mřížích palisády. Rupprecht ho praštil do hlavy západkou dveří, která mu zůstala v ruce, a rozhodl se za ním běžet, ale hodil mu do očí hrst písku a zmizel. Pak se Ruprecht vrátil do domu, vynadal Evě a o něco později vešla do pokoje Martha s lampou v ruce. Jako další by měla mluvit Eva. Než jí dá slovo, Adam ji znovu zastraší a přesvědčí ji, aby toho moc neříkala. Na matčiny útoky o její zhýralosti Eva všechny ujišťuje, že svou čest nezneuctila, ale že Lebrecht ani Ruprecht džbán nerozbili. Adam začne Waltera ujišťovat, že Eva není schopná svědčit, je hloupá a příliš mladá. Walter naopak analyzuje touhu dostat se v této věci na dno pravdy. Eva přísahá, že Ruprecht džbán nerozbil, ale odmítá uvést skutečného viníka a naznačuje nějaké jiné tajemství. Pak Martha, která svou dceru nenávidí pro její tajnůstkářství, začne ji a Ruprechta podezírat z děsivějšího zločinu. Naznačuje, že v předvečer složení vojenské přísahy se Ruprecht spolu s Evou chystal na útěk a zradil svou vlast. Žádá zavolat jako svědka Ruprechtovu tetu Brigitte, která prý v deset hodin, před rozbitím džbánu, viděla na zahradě hádat se mladé lidi. Je si jistá, že její svědectví zásadně vyvrátí slova Ruprechta, který tvrdí, že se do Evy vloupal v jedenácti. Pošlete pro Brigid. Licht odchází. Adam pozve Waltera, aby se o přestávce trochu osvěžil, popíjel víno a svačil. Walter, který něco tuší, začne podrobně vyslýchat soudce Adama o tom, kam udeřil. Adam ještě odpovídá, že doma o sporáku.

Paruka, jak nyní tvrdí, shořela, když upustil brýle, sklonil se za nimi a dotkl se svíčky. Walter se ptá Marthy, zda jsou okna Evy vysoko nad zemí, Ruprecht se ptá, zda uprchlíka udeřil do hlavy a kolikrát, Adam se ptá, zda často navštěvuje Marthin dům. Když Adam i Martha odpoví, že je to velmi vzácné, Walter je trochu zmatený. Vstoupí BRIGITTE s parukou v ruce a Licht. Brigitte našla paruku na palisádě Marthy Rullové před oknem, kde Eva spí. Walter žádá Adama, aby se ke všemu přiznal, a ptá se, zda žena drží v ruce jeho paruku. Adam říká, že to je paruka, kterou před osmi dny dal Ruprechtovi, takže Ruprecht, když šel do města, ji dal mistru Melovi, a ptá se, proč to Ruprecht neudělal. Ruprecht odpovídá, že to odnesl pánovi.

Pak Adam rozzuřený prohlásí, že to zavání zradou a špionáží. Brigitte naopak prohlašuje, že Eva měla Not Ruprechta na zahradě, protože dívka mluvila se svým partnerem, jako by byla nechtěným hostem. Později, již blíže k půlnoci, když se vracela z farmy od své sestřenice, viděla, jak v lipové aleji u Marthiny zahrady před ní vyrostl někdo olysalý s koňským kopytem a prohnal se kolem, cítil síru a dehtový kouř. Dokonce si myslela, že je to sám ďábel. Poté spolu s Lichtem vystopovala, kudy vede tato stopa lidské nohy střídající se s koňskou. Vedl přímo k soudci Adamovi. Walter žádá Adama, aby ukázal nohu.

Ukazuje svou zdravou levou nohu, ne chromou pravou. Pak se ve slovech soudce objeví nesrovnalost o tom, kam se poděla jeho paruka. Něco řekl Lichtovi a něco Walterovi. Ruprecht uhodne, že včera byl u Evy sám soudce, a napadne ho urážkami. Adam prohlásí Ruprechta vinným a nařídí ho uvěznit. Eva pak takovou nespravedlnost nevydrží a přizná, že včera u ní byl sám Adam a obtěžoval ji a vyhrožoval, že pokud nebude souhlasit, pošle jejího snoubence do války. Adam utíká. Walter uklidňuje Evu a přesvědčuje ji, že ji Adam oklamal a že vojáci se rekrutují pouze do vnitřních jednotek. Když se Ruprecht dozvěděl, že Eva byla s Adamem, přestane žárlit a požádá nevěstu o odpuštění, Faith nabídne, že naplánuje svatbu pro Trinity. Walther odvolá Adama z jeho funkce a na jeho místo jmenuje úředníka Lichta. Stále neuklidněná Marta se ptá svého poradce, kde může najít vládu v Utrechtu, aby se konečně „dozvěděla pravdu o džbánu“.