Reakce (psychologie)

Reaktivní rezistence  je motivační stav, který nastává v situaci, kdy nějaká vnější podmínka (jiná osoba, návrh nebo pravidlo) omezuje svobodu nebo hrozí omezením projevů jedince. Hlavním úkolem takového chování je obnovení ztracené nebo omezené svobody.

Reakce nastává, když je člověk pod tlakem změnit své chování, úhel pohledu, postoj k něčemu. Předpokladem pro vznik tohoto stavu je vědomí skutečnosti dopadu. Výsledkem je obvykle volba zakázané nebo omezené možnosti jednotlivcem a také zvýšení jeho odolnosti vůči přesvědčení.

Tohoto jevu občas někteří specialisté (z oblasti reklamy, politiky, psychologie) využívají k nejrůznějším manipulacím .

Příkladem je osoba, která pravidelně a vědomě porušuje veřejný pořádek , aby se postavila úřadům, které tento typ jednání na legislativní úrovni zakazují. Navíc se tento člověk nestará o výhody, které mu takové chování může přinést, a také nepřemýšlí o osobních prostředcích, které bude muset vynaložit na toto podnikání.

Samotný termín reaktance byl vypůjčen z fyziky.

Teorie

Teorii psychologické reaktance vyvinul Jack Brehm , aby vysvětlil reakce lidí na snížení míry osobní kontroly nad situací. Podle této teorie je hlavní touhou člověka obnovení této kontroly. Kdykoli něco omezuje volbu nebo zbavuje člověka možnosti volby, je potřeba zachovat svobodu. Člověk tak touží po zakázaném předmětu nebo po nedostupné příležitosti k akci mnohem silněji než dříve.

Svoboda není chápána jako abstraktní pojem, ale jako vnitřní pocit mnoha možností, které jsou spojeny se skutečným chováním, činy, emocemi a vztahy. Chování je považováno za svobodné, pokud je člověk realizuje v přítomnosti nebo očekává, že je bude schopen realizovat v budoucnu. Jakákoli událost, která brání výkonu lidské svobody, je pro ni hrozbou.

Osobní svoboda volby, kdy a jak ovládat své chování, stejně jako vědomí míry vlastní svobody ovlivňují vznik psychické reaktivity. Situaci ohrožení nebo skutečné snížení svobod chování člověk vnímá jako určitý signál k akci, výzvu. Strach ze ztráty svobody může vést člověka ke snaze tuto svobodu získat zpět tím, že překoná omezení a aktivně se bude bránit vlivu, který je na něj uplatňován.

Zároveň je důležité zmínit, že z fenomenologie reaktivity nevyplývá, že člověk může vědět o existenci daného jevu. Když si lidé uvědomí, že si vyvinuli reaktanci, mohou uplatnit větší autonomii při utváření svého chování. Jinými slovy, pokud člověk cítí, že má možnost dělat, co chce, pak nepotřebuje dělat něco, co je pro něj nežádoucí, vyvracející cizí názor, pravidlo nebo jednání.

Experimentální studie

Klíčové studie zaměřené na studium tohoto fenoménu jsou uvedeny níže.

První experiment provedli Hammock a Brehm (1966). Zkoumali příspěvek genderových rozdílů k tomuto jevu. Výsledkem jejich výzkumu se ukázalo, že muži ze všeho nejvíc chtěli získat přesně to, co jim nebylo dostupné. Tento jev v chování přitom nebyl u žen zjištěn, přestože byly zbaveny svobody volby, tento efekt se jich vůbec nedotkl.

V roce 1981 provedl Brehm studii reaktivity a přitažlivosti nepřístupných předmětů u dětí. Byly studovány genderové a věkové rysy projevů tohoto jevu. Studie ukázala, jak děti na tuto situaci nedostupnosti objektu reagují a že děti mají také myšlenky jako „u sousedů je tráva zelenější“. Schopnost dětí vyrovnat se s nepřístupností předmětu se projevila i v případě, že dítě znehodnocuje věci, které jsou pro něj nedostupné. Tato práce dokazuje, že když děti nemají to, co chtějí, zažívají silné emocionální zážitky, protože vědí o existenci předmětu, který nemohou dostat k dispozici.

Heilman (1976) provedl experiment, ve kterém byl kolemjdoucí na ulici požádán, aby podepsal určitou petici, přičemž v průběhu podepisování se subjekty v tomto procesu setkávaly s různými překážkami. Výsledkem bylo, že čím intenzivnější byla snaha zabránit jednotlivcům petici podepsat, tím větší byla pravděpodobnost, že ji podepíší.

Miller a kolegové provedli v roce 2007 studii, která zkoumala vliv formulace sdělení na vnímání informací. Poselství, které bylo předloženo subjektům, bylo věnováno péči o jejich zdraví. Ukázalo se, že pokud toto poselství končilo frází směřující k obnovení svobody, jejímž smyslem bylo právo každého zvolit si, zda se touto radou bude v budoucnu řídit a jak žít svůj vlastní život, pak se reaktance u čtenářů snížila. Bylo také zjištěno, že konkrétní sdělení, která byla formulována s použitím nejmenšího počtu kontrolních slov, byla zapamatována a vnímána mnohem lépe než abstraktní sdělení.

Reference

  1. Brehm, JW (1966). Teorie psychologické reakce. Academic Press.
  2. Brehm, SS, & Brehm, JW (1981). Psychologická reakce: Teorie svobody a kontroly. Academic Press.
  3. Miller, CH, Lane, LT, Deatrick, LM, Young, AM a Potts, KA (2007). Psychologická reakce a propagační zdravotní sdělení: Účinky ovládání jazyka, lexikální konkrétnost a obnovení svobody. Human Communication Research, 33, 219-240.
  4. Aronson E. Společenské zvíře. Úvod do sociální psychologie. vyd. 7.; za. z angličtiny. - M .: Aspect Press, 1998. - 517 s.
  5. Myers D. Sociální psychologie. vyd 7.; překlad z angličtiny. - Petrohrad: Petr, 1997. - 688 s.

Viz také

  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích