Reaktivita těla

Reaktivita organismu je vlastnost organismu jako celku reagovat změnami životní činnosti na vlivy prostředí, což je stejně důležitá vlastnost všech živých věcí jako metabolismus, růst, rozmnožování atd.

Reaktivita je vlastní každému živému organismu. V procesu evoluce, spolu s komplikací organizace živých bytostí, se formy a mechanismy reaktivity staly složitějšími. Čím jednodušší je zvíře organizované a čím méně vyvinutý jeho nervový systém, tím jednodušší je forma jeho reaktivity. Reaktivita prvoků a mnoha bezobratlých je v podstatě omezena metabolickými změnami, které umožňují existenci živočicha v nepříznivých podmínkách prostředí.

Zvláštnost reaktivity nižších zvířat, spojená se schopností měnit intenzitu metabolických procesů, jim umožňuje vydržet výrazné vysušení, snížení okolní teploty, snížení obsahu kyslíku v něm atd.

Čím výše je zvíře organizováno, tím širší má arzenál prostředků aktivní reakce na různé škodlivé vlivy prostředí.

Nejsložitější a nejrozmanitější je reaktivita u lidí. Činnost všech jejích orgánů a systémů ve zdravém i nemocném stavu samozřejmě vyjadřuje fyziologické vzorce, ale tyto vzorce závisí na sociálních faktorech v člověku do té míry, že lze právem hovořit o jejich úplném zprostředkování a "odstranění" v lidském těle.

Stačí si připomenout například funkce trávení, termoregulace, rozmnožování, nemluvě o vyšší nervové činnosti člověka. Pozoruhodným příkladem sociálního zprostředkování reaktivity u lidí v naší době vědeckého a technologického pokroku jsou různé systémy „člověk-stroj“. Reaktivita člověka jedoucího na kole se například řídí novými rychlostmi pohybu na daném typu dopravy, jeho tělo se přizpůsobuje rychlým změnám zrakových a sluchových podnětů, „člověk-kolo“ se stává novou komplexní reakcí. systému ve svém prostředí. Podobným způsobem se v odvětvích tvoří různé systémy „člověk-stroj“, kde se člověk často stává součástí stroje a v průběhu té či oné výrobní operace s ním jakoby splyne. Poruchy provozu tohoto systému (zaostávání za tempem nebo rytmem stroje atd.) mohou způsobit zranění, dysfunkce analyzátorů a duševní poruchy.

Zvláštní význam pro lidskou reaktivitu má druhý signální systém – dopad slov, psaných znaků. Slovo pro člověka může mít jak léčivý, tak i choroboplodný účinek, měnící různými způsoby reaktivitu jeho těla.

V praktické medicíně se hojně používal termín „reaktivita organismu“ za účelem obecného, ​​nejčastěji kvantitativního posouzení stavu pacientova těla. Stav zvýšené reaktivity se tedy nazýval hyperergie a snížený - hyporgie. Toto rozdělení bylo základem pro mnoho klinických klasifikací reaktivity u různých onemocnění. Tak například na klinice vnitřních a infekčních nemocí byly rozlišeny hyperergické, hyporgické a anergické formy pneumonie, tuberkulózy, úplavice a dalších infekcí. Hyperergické formy se nazývaly nemoci s rychlejším, rychlejším průběhem, doprovázené výraznými změnami v činnosti orgánů a systémů. Nemoci s pomalým průběhem, s nejasnými, vymazanými příznaky, se slabě vyjádřenými mechanismy ochrany těla před mikroby (produkce protilátek, fagocytóza atd.) se nazývaly hypogické.

V chirurgii byly různé průběhy hojení ran, sepse, peritonitida a další onemocnění spojeny se změnami reaktivity. Rychlé hojení, bujná červená granulace, dokonalá epitelizace rány svědčí o vysoké reaktivitě organismu. Pomalé hojení, pomalá bledá granulace, slabá epitelizace rány svědčí o nízké reaktivitě pacienta. Existují bleskově rychlé, hyperergické formy sepse a její pomalá, vleklá forma.

Rozlišují také takový pojem jako konstanta reaktivity, konst R-is variabilita Reaktivita se mění jak v ontogenezi (individuální vývoj organismu), tak ve fylogenezi (žaba, myš, pes atd.) Ve fylogenezi roste, na základě definice, kterou podal Pavlenko. Vezmeme-li lidskou ontogenezi, je snadné vidět, že s různým věkem je míra odpovědi na stejné faktory prostředí různá, stejně jako vznik imunotolerance k určitým antigenům.Reaktivita se posuzuje podle reakce. Pro člověka jako racionální bytost s vysoce organizovanou vyšší nervovou činností je charakteristická i preventivní reaktivita, u člověka ve skutečnosti rezistence není velká a je v určitém rozmezí, ale reaktivita je vysoká, s pomocí čehož můžeme zvýšit svou odolnost, navíc tím, že to uděláme předem (častým příkladem je, že se na zimu předem připravíme, totiž koupíme teplé oblečení, do práce si nosíme ohřívače - to je varovná reaktivita). Je třeba rozlišovat pojem - patologická reaktivita, tzn. zvrácená reakce na faktory prostředí vedoucí k autodegeneraci buněk a tkání.

Literatura


Viz také

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie