Regulace expozice člověka
Regulace ozáření člověka je stanovením norem a pravidel v oblasti práce se zdroji ionizujícího záření.
Mezinárodní aktivity v oblasti radiační ochrany
- V roce 1928 byl vytvořen Výbor pro ochranu před rentgenovým zářením a radiem.
- V roce 1950 byl výbor reorganizován na Mezinárodní komisi pro radiologickou ochranu (ICRP).
- V roce 1956 vstoupila ICRP do organizačních vztahů se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako „nevládní příspěvková organizace“.
ICRP analyzuje a shrnuje všechny úspěchy v oblasti ochrany před ionizujícím zářením a pravidelně vypracovává vhodná doporučení založená na vědeckých principech.
V roce 1955 byl zorganizován Vědecký výbor OSN pro účinky atomového záření (SCEAR), který shromažďoval a analyzoval mezinárodní informace o různých aspektech účinku ionizujícího záření na živé organismy.
MAAE - Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Členské země MAAE jsou povinny dodržovat její schválené oficiální standardy a pravidla pro nakládání se zdroji ionizujícího záření.
Nejautoritativnější organizací, která analyzuje vědecké údaje o účincích záření na tělo, je UNSCEAR.
Normy radiační bezpečnosti jsou založeny na třech principech:
- Zásada přídělového systému: nepřekračování přípustných limitů jednotlivých expozičních dávek občanů ze všech zdrojů záření
- Zásada odůvodnění : zákaz všech činností zahrnujících používání zdrojů záření, při nichž přínos pro jednotlivce a společnost nepřevyšuje riziko možné újmy způsobené ozářením.
- Princip optimalizace : udržování na nejnižší možné úrovni, zohledňující ekonomické a sociální faktory, individuální expoziční dávky a počet občanů jim vystavených.
Viz také
Literatura
- "Radiobiologie člověka a zvířat", S.P. Yarmonenko, A.A. Vinson, 2004