Reita (měsíční kráter)

Reita
lat.  Rheita

Fragment mapy LAC-114.
Charakteristika
Průměr70,8 km
Největší hloubka2730 m
název
EponymAnton-Maria Reita (1597-1660) český astronom a optik. 
Umístění
37°06′ jižní šířky sh. 47°10′ východní délky  / 37,1  / -37,1; 47,17° S sh. 47,17° východní délky např.
Nebeské těloMěsíc 
červená tečkaReita
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kráter Reita ( lat.  Rheita ) je velký starověký impaktní kráter na jižní polokouli viditelné strany Měsíce . Název byl dán na počest českého astronoma a optika Antona-Marije Rejta (1597-1660) a schválen Mezinárodní astronomickou unií v roce 1935. Vznik kráteru spadá do nektarového období [1] .

Popis kráteru

Nejbližšími sousedy kráteru jsou kráter Neander na severozápadě; kráter Reichenbach na severu; kráter Stevin na severovýchodě; kráter Yung na jihovýchodě a kráter Metius na jihozápadě. Na jihozápadní straně, tečně ke kráteru, je údolí Reith [2] . Selenografické souřadnice středu kráteru 37°06′ jižní šířky sh. 47°10′ východní délky  / 37,1  / -37,1; 47,17° S sh. 47,17° východní délky g , průměr 70,8 km 3] , hloubka 2730 m [4] .

Kráter Reita má tvar blízký kruhovému a je značně zničený. Vzdouvání je vyhlazeno a pokryto mnoha krátery různých velikostí, zejména v severozápadní a severní části. Vnitřní svah je šířkově nerovný, ve východní části nejužší a zachoval si slabé zbytky terasovité stavby. Výška valu nad okolním terénem dosahuje 1290 m [1] , objem kráteru je přibližně 4400 km³ [1] . Dno mísy je poměrně ploché, poznamenané mnoha malými krátery. Mohutný protáhlý středový vrchol je od středu mísy mírně posunut na severozápad.

Satelitní krátery

Reita Souřadnice Průměr, km
A 38°03′ jižní šířky sh. 50°03′ východní délky  / 38,05  / -38,05; 50,05 ( Reita A )° S sh. 50,05° východní délky např. 11.5
B 39°07′ jižní šířky sh. 52°43′ východní délky  / 39,11  / -39,11; 52,71 ( Reita B )° S sh. 52,71° východní délky např. 19.4
C 35°10′ jižní šířky sh. 44°13′ východní délky  / 35,17  / -35,17; 44,21 ( Reita C )° S sh. 44,21° východní délky např. 9.7
D 39°03′ jižní šířky sh. 50°05′ východní délky  / 39,05  / -39,05; 50.09 ( Reita D )° S sh. 50,09° východní délky např. 5.5
E 34°14′ jižní šířky sh. 48°55′ východní délky  / 34,24  / -34,24; 48,92 ( Reita E )° S sh. 48,92° východní délky např. 67,7
F 35°23′ jižní šířky sh. 48°25′ východní délky  / 35,38  / -35,38; 48,41 ( Reita F )° S sh. 48,41° východní délky např. 13.5
G 40°37′ jižní šířky sh. 54°18′ východní délky  / 40,61  / -40,61; 54,3 ( Reita G )° S sh. 54,3° východní délky např. 13.9
H 39°49′ jižní šířky sh. 51°40′ východní délky  / 39,81  / -39,81; 51,66 ( Reita H )° S sh. 51,66° východní délky např. 6.9
L 37°41′ jižní šířky sh. 52°59′ východní délky  / 37,69  / -37,69; 52,99 ( Reita L )° S sh. 52,99° vd např. 10.7
M 35°21′ jižní šířky sh. 50°03′ východní délky  / 35,35  / -35,35; 50,05 ( Reita M )° S sh. 50,05° východní délky např. 25.9
N 35°05′ jižní šířky sh. 49°25′ východní délky  / 35,08  / -35,08; 49,41 ( Reita N )° S sh. 49,41° východní délky např. 7.3
P 37°57′ jižní šířky sh. 44°26′ východní délky  / 37,95  / -37,95; 44,44 ( Reita P )° S sh. 44,44° východní délky např. 10.3

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Databáze lunárního impaktního kráteru . Losiak A., Kohout T., O'Sulllivan K., Thaisen K., Weider S. (Lunar and Planetary Institute, Lunar Exploration Intern Program, 2009); aktualizováno Öhmanem T. v roce 2011. Archivovaná stránka .
  2. ↑ Kráter Reita na mapě LAC-114 . Staženo 2. prosince 2019. Archivováno z originálu dne 21. září 2020.
  3. ↑ Příručka Mezinárodní astronomické unie . Staženo 2. prosince 2019. Archivováno z originálu 10. října 2019.
  4. ↑ John E. Westfall's Atlas of the Lunar Terminator, Cambridge Univ. Stiskněte (2000) . Datum přístupu: 3. prosince 2015. Archivováno z originálu 18. prosince 2014.
  5. ↑ Seznam kráterů jasných paprsků Asociace pro lunární a planetární astronomii (ALPO) (nepřístupný odkaz) . Archivováno z originálu 4. března 2016. 
  6. ↑ Naosuke Sekiguchi, 1972. Katalog centrálních vrcholů a podlahových objektů měsíčních kráterů na viditelné polokouli. University of Tokyo Press a University Park Press.

Odkazy