Reichsburgers

Reichsburgers (m. h. die  Reichsbürger , e. h. German  Reichsbürger ) v Německu:

• v letech 1913-1934 - občané Německé říše , kteří nebyli občany žádného z jejích států [1] . Reichsburgové byli zpravidla většinou obyvatel Alsaska-Lotrinska bez rozdílu národnosti (Němci z Alsaska-Lotrinska, Francouzi z Alsaska-Lotrinska, Židé z Alsaska-Lotrinska, Cikáni z Alsaska-Lotrinska atd. .) a těch původních obyvatel kolonií bez rozdílu národnosti, kteří přešli k přímému občanství Německé říše [2] . Také, protože státy Německé říše od okamžiku jejího vzniku neměly konzuláty, přímé občanství říše měli bývalí občané německých států, kteří také již nežili na území jediné říše a cizinci přijat do německých služeb. Viz Čl. německé občanství
• v letech 1935-1945 - němečtí občané "německé nebo příbuzné krve" (Němci z Německa, Frísové z Východního Fríska, Dánové z Jižního Šlesvicka, Lužici, Mazurové, Poláci z Horního Slezska, Warmie, v letech 1938-1945 také Němci z Rakouska a Slovinci ze Štýrska, v r. 1939-1945 také sudetští Němci, Kašubové a Poláci z Velkopolska a východního Horního Slezska [3] ) [4] , na rozdíl od ostatních německých občanů, měli volební právo. Němečtí Židé, němečtí Cikáni a Afro -Němci (Židé, Cikáni a osadníci z bývalých německých kolonií, kteří měli v roce 1935 německé občanství) nebyli Reichsburgers [5] , ale zůstali německými občany ( Deutscher Staatsangehöriger ). Viz Čl. Zákon říšského občana
• po roce 1945 – němečtí občané, kteří neuznávají základní zákon SRN a uznávají pokračování buď ústavy z roku 1919 (zpravidla uznávající tzv. „prozatímní říšskou vládu“ ( „Kommissarische Reichsregierung“ )), nebo ústavy z roku 1871 (zpravidla uznávající tzv. „říšskou vládu v exilu“ ( „Exilregierung Deutsches Reich“ ) nebo tzv. „Lidový říšský sněm“ ( „Volks-Reichstag“ ), obě tzv. „vlády“ v rozporu s tzv. jména jsou jen sociální hnutí, i když jsou extrémně malá), nebo uznává kontinuitu těchto ústav (účastníci v tak malých veřejných organizacích, jako je tzv. „Republika svobodného Německa“ ( „Republik Freies Deutschland“ ) nebo tzv. „Království“ Německa“ ( „Königreich Deutschland“ )). Na legitimitě ústav stavů pro Reichsburky zpravidla nezáleží, s výjimkou takové veřejné organizace, jakou je t. zv. "Svobodný stát Pruska" ( "Freistaat Preußen" ) (neplést se stejnojmenným německým státem zrušeným v roce 1947 ) uznávající pruskou ústavu z roku 1920 a neuznávající ústavy mnoha německých zemí. „Reichsburgers“ lze v hovorovém prostředí nazývat také všichni němečtí občané, kteří neuznávají nebo nepřipojují buď základní zákon Spolkové republiky Německo, ani ústavy z roku 1871 nebo 1919 a nevyhlašují jim nástupnictví (např. například členové tak malé organizace, jako je takzvané „Německé knížectví“ ( „Fürstentum Germania“ ) nebo „Stát Germanitia“ ( „Staat Germanitien“ )). Viz Čl. Reichsburgers (hnutí)

Poznámky

1. ↑ Reichs- und Staatsangehörigkeitsgesetz . Získáno 19. července 2019. Archivováno z originálu 12. června 2021. (neurčitý)
2. ↑ Občanství . Získáno 19. července 2019. Archivováno z originálu 15. listopadu 2016. (neurčitý)
3. ↑ Das Staatsangehörigkeitsrecht des "Dritten Reichs" und seine Auswirkungen auf das Verfolgungsschicksal deutscher Staatsangehöriger . Získáno 19. července 2019. Archivováno z originálu dne 27. července 2019. (neurčitý)
4. ↑ Reichsburgergesetz. Z 15. září 1935 . Získáno 29. července 2022. Archivováno z originálu dne 18. června 2022. (neurčitý)
5. ↑ Die deutsche Staatsangehörigkeit: Vergangenheit-Gegenwart-Zukunft . Získáno 19. července 2019. Archivováno z originálu dne 7. března 2016. (neurčitý)