Kostel Tuvalu (Te Ekalesia Kelisiano Tuvalu) je státním kostelem Tuvalu, i když v praxi to jednoduše opravňuje k „privilegiu konat zvláštní bohoslužby na významných národních událostech“. Teologicky je kostel Tuvalu součástí reformované tradice.
Jeho příznivci tvoří asi 97 % z 10 837 (sčítání lidu v roce 2012) obyvatel Tuvalu. Všechny ostrovy Tuvalu mají tradiční náčelníky (Aliki), kteří jsou členy církve Tuvalu. Většina vyznavačů jiných náboženství nebo vyznání sídlí v hlavním městě Funafuti, s výjimkou poměrně velké části Bahá'í stoupenců na ostrově Nanumea.
Náboženství v Tuvalu (2012)
Kalvinismus: 97 %, katolická církev: 1 %, ostatní křesťané: 1 %, jiná náboženství: 1 %
Největší náboženské skupiny v Tuvalu jsou:
křesťanství 97%
protestantské 94 %
Kostel Tuvalu >91 %
Církev adventistů sedmého dne 3 %
Církev bratrská >4,6 %
Svědkové Jehovovi 2 %
římský katolík 1 %
Bach 3 %
Tuvalská bratrská církev, nová charismatická protestantská skupina, má údajně až pět set stoupenců (4,6 % populace), ale to nelze potvrdit z nezávislých zdrojů. Výše uvedená procenta jsou tedy přibližná.
Římskokatolické komunitě slouží Mission Sui Iuris z Funafuti. Tuvalu má také menší počet muslimů, baptistů, členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (LDS Church) a ateistů. Muslimská komunita Ahmadiyya má v zemi asi 50 členů, což představuje 0,5 % populace.
Ústava Tuvalu zakládá svobodu vyznání, i když umožňuje omezení této svobody jinými zákony. Tuvalu definuje jako „nezávislý národ založený na křesťanských principech, právním státu a zvycích a tradicích Tuvalu“.
Náboženské organizace s alespoň 2 % populace Tuvalu jako dospělí členové se musí zaregistrovat u vlády nebo být stíháni. Kromě toho se všechny náboženské skupiny, bez ohledu na jejich velikost, musí zaregistrovat a získat souhlas tradičních rad starších (falekaupule) jakéhokoli ostrova, kde chtějí veřejně praktikovat své náboženství. Skupiny neschválené radami mohou být pokutovány, pokud se scházejí. Na některých ostrovech vydaly rady starších zákaz proselytizace. Například v roce 2012 Funafuti vydal oficiální zákaz obracení svědků Jehovových na víru.
Příslušníci náboženských menšin na hlavním ostrově Funafuti hlásí, že mohou svobodně praktikovat svou víru. Na jiných ostrovech se potýkají s velkými překážkami, i když většina z nich stále může cvičit soukromě bez jakéhokoli vyrušování. Vláda je zapojena do programů na podporu tolerance náboženské rozmanitosti, ale menšinové skupiny tvrdí, že tyto programy nebyly dostatečné k dosažení jejich cílů na vnějších ostrovech země.
Členům bratrské církve na Nanumanze docházelo k diskriminaci, včetně činů a hrozeb násilím, což přimělo některé členy skupiny k přestěhování do Funafuti. Následný soudní spor vyústil v rozhodnutí odvolacího soudu v Tuvalu, že byla porušena ústavní práva členů.
Ve druhém soudním sporu podali čtyři obyvatelé Nanumagy žalobu k Nejvyššímu soudu v Tuvalu, kde tvrdili, že došlo k nezákonnému ukončení zaměstnání z důvodů včetně nezákonné diskriminace na základě náboženství a porušení jejich ústavního práva na svobodu názoru, projevu a sdružování. Tři nároky byly zamítnuty a čtvrtému stěžovateli byla přiznána celková náhrada škody a vyšší náhrada škody.
Svědkové Jehovovi, Církev bratrská a další náboženské skupiny mají i nadále volnost pro selytizaci nebo setkávání, ačkoli se objevují zprávy o diskriminaci stoupenců netradičních náboženských a menšinových skupin, které někteří Tuvaluané považují za porušení tradičních společenských struktur.
Mezinárodní zpráva o náboženské svobodě za rok 2010 – Tuvalu. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických 17. listopadu 2010.
Te Ekalesia Kelisiano Tuvalu. Reformiert Online / Reformed Online. 2015
„Mezinárodní zpráva o náboženské svobodě 2014: Tuvalu“ . Ministerstvo zahraničí USA – Úřad pro demokracii, lidská práva a práci. rok 2014.
„Mezinárodní zpráva o náboženské svobodě 2007: Tuvalu“. Ministerstvo zahraničí USA – Úřad pro demokracii, lidská práva a práci. 14. září 2007.
„Tuvalu: Rámec pro urychlení rozvojových cílů tisíciletí – Zlepšení kvality vzdělávání“ (PDF). Ministerstvo školství a sportu a Ministerstvo financí a hospodářského rozvoje od vlády Tuvalu; a Systém OSN na tichomořských ostrovech. duben 2013
„Mezinárodní zpráva o náboženské svobodě 2012: Tuvalu“. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických. 20. května 2013.
Gary D. Bouma; Rodney Ling; Douglas Pratt (2010). Náboženská rozmanitost v jihovýchodní Asii a Tichomoří. S. 198.
Mezinárodní zpráva o náboženské svobodě 2017 § Tuvalu, Ministerstvo zahraničí USA, Úřad pro demokracii, lidská práva a práci.
„Teonea v bazénu o Kopule z Nanumaga [2009] TVCA 2; Odvolací soud v civilní věci č. 1 z roku 2005 (4. listopadu 2009)“. PAKLIY.
Konelio a další proti Kaupule of Nanumaga [2010] TVHC 9; případ 13 z roku 2008 (23. března 2010)“. PAKLIY.
| Tuvalu v tématech | |
|---|---|
| |