Retikulární vlákna

Retikulární vlákna neboli retikulin  je označení pro pojivovou tkáň složenou z kolagenu typu III [1] . Retikulární vlákna tvoří retikulin, tedy síť, která tvoří základ pro řadu orgánů měkkých tkání, jako jsou játra , kostní dřeň , orgány a tkáně lymfatického systému [2] .

Historie studia

Termín poprvé navrhl v roce 1892 M. Siegfried [3] . Dosud se termín retikulin vztahuje pouze na vlákna sestávající z kolagenu typu III. Z historického hlediska se pod pojmem retikulární vlákna někdy rozuměly fibrily bazální membrány a embryonální pojivové tkáně [4] .

Struktura

Retikulární vlákna jsou součástí retikulární tkáně . Skládají se z fibril různých průměrů a jsou uzavřeny v homogenní husté mezibuněčné hmotě. Vlákna o průměru 20–50 nm se nacházejí ve středu a 10 mm po obvodu. Retikulární vlákna jsou vždy obalena v cytoplazmě retikulárních buněk . Nejrozvinutější síť retikulárních vláken v lymfatických uzlinách [5] .

Retikulární vlákna se skládají z kolagenu typu III a nekolagenní složky představované amorfní látkou s výraznými imunogenními vlastnostmi. Skládá se z bílkovin (~90-92 %), sacharidů (~4 %) a lipidů (~4 %) [5] .

Poznámky

  1. Strum, Judy M.; Gartner, Leslie P.; Hiatt, James L. Buněčná biologie a histologie . Lippincott Williams & Wilkins. - 2007. - S.  83 . - ISBN 0-7817-8577-4 .
  2. Burkitt; a kol. Wheaterova funkční histologie . — 3. vydání. - New York: Churchill Livinstone, 1993. - S.  62 . - ISBN 0-443-04691-3 .
  3. Glegg RE, Eidinger D., Leblond CP Některé sacharidové složky retikulárních vláken // Science. - 1953. - T. 118 , č. 3073 . - S. 614-616 . - doi : 10.1126/science.118.3073.614 .
  4. Jackson D.S.; Williams G. Nature of Reticulin // Nature. - 1956. - Sv. 178. - S. 915-916. - doi : 10.1038/178915b0 .
  5. 1 2 Khrushchov N. G., Starostin V. I. Retikulární tkáň // Velká lékařská encyklopedie / Ch. vyd. B.V. Petrovský. - 3. vyd. - M . : Sovětská encyklopedie, 1984. - T. XXII (Solvents - Sacharov). - S. 216-218. — 544 s.