Rys-Roževac, Jan

Jan Rys-Rozewacz
Datum narození 1. listopadu 1901( 1901-11-01 ) [1] [2] [3]
Místo narození
Datum úmrtí 27. června 1946( 1946-06-27 ) [2] (ve věku 44 let)
Místo smrti
Země
obsazení politik , novinář
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Jan Rys-Rozevach ( česky. Jan Rys-Rozsévač ; 1. listopadu 1901 , Bielsko u Gorzic, České království (nyní okres Jičín , Královéhradecký kraj ) - 27. června 1946 , věznice Pankrác , Praha ) - Československý pravicový politik , vůdce fašistické organizace " Vlajka " , novinář .

Životopis

Studoval medicínu na Karlově univerzitě , ale nedokončil. Věnoval se žurnalistice. V roce 1936 vstoupil do československé národně socialistické organizace „ Vlajka “ („Vlajka“, 1930-1942). Poté přijal pseudonym Jan Rys (Jan Rys). Pod ní vydal knihy "Židozednářství - metla lidstva" (1938) a "Hilsneriáda a TGM" ( 1939 ) .

Po mnichovské dohodě v roce 1938 byla organizace Vlaika oficiálně rozpuštěna, ale nadále fungovala ilegálně pod novým názvem Česká mafie-vlajka, Rys-Rozevac byl uvězněn. Propuštěn krátce před obsazením zbytku Československa (15. března 1939) a stal se vůdcem Vlajky.

Rys-Rozevacs se pokusil vytvořit masovou fašistickou organizaci a povýšit "Vlajku" z tradičního českého protiněmeckého šovinismu na spolupráci s nacisty . V letech 1939-1940 organizoval masová shromáždění proti politikům první republiky a jejím vůdcům reprezentovaným T. G. Masarykem a E. Benešem .

Německé okupační úřady se však rozhodly podpořit skupinu příznivců jeho politického rivala E. Moravce . Organizovaným útokem na E. Moravce byla na konci roku 1942 organizace Vlaika rozpuštěna a její vedoucí včetně Ryse-Rozevace byli jako privilegovaní vězni posláni do koncentračního tábora Dachau . Na konci války byl Rys-Rozevacs převelen do Tyrolska , kde byl začátkem května 1945 propuštěn.

Po skončení války byl Rys-Rozevach a jeho tři kolegové (Josef Burda, Jaroslav Čermák a Otakar Polívka) zatčeni a odsouzeni k smrti. Oběšen v Pankrácké věznici v Praze v roce 1946.

Poznámky

  1. Databáze českého národního úřadu
  2. 1 2 Archiv výtvarného umění – 2003.
  3. Databáze Památníku Terezín

Literatura

Odkazy