„Světlo je tiché“ ( řecky Φῶς ἱλαρόν ) je křesťanská modlitba, kterou nejčastěji používají pravoslavní při nešporách. Řecký text modlitby je považován za jeden z nejstarších hymnů (v církevní tradici pochází ze 4. století). Společné melodie na církevněslovanský text modlitby "Tiché světlo" pocházejí ze 17.-19. století.
Оригинальный греческий текст : Φῶς ἱλαρὸν ἁγίας δόξης ἀθανάτου Πατρός, οὐρανίου, ἁγίου, μάκαρος, Ἰησοῦ Χριστέ, ἐλθόντες ἐπὶ τὴν ἡλίου δύσιν, ἰδόντες φῶς ἐσπερινόν, ὑμνοῦμεν Πατέρα, Υἱόν, καὶ ἅγιον Πνεῦμα, Θεόν. Ἄ Odpovědi σε ἐν πᾶσι καιροῖς ὑμνεῖσθαι φΩναῖς αἰσίαις, υἱὲ θεοῦ, ζΩὴν ὁ διδούς · διὸ ὁ κόσμος σὲ δος σὲ δος.
církevní slovanština :
Pravděpodobně jsi, Slávo, / Bez -mertnetnagѡ, ѻ҆ts҃àà nbⷭ҇nagѡ, / st҃agѡzhennagѡ, і҆iy҃sa hp, / přišel ve stejnou dobu, / bylo už večer. / hoden є҆сѝ v každé době̀ / nѣ́тъ být hlasy prpⷣb, / sn҃e bzh҃їy, dát břicho: / ѣ́мже oslavuje svět.
Tiché světlo Svaté Slávy, Nesmrtelný nebeský Otče, Požehnaný Svatý, Ježíši Kriste: když jsme přišli na západ slunce, spatřili světlo večera, zpívejme Otci, Synu a Duchu svatý, Bože. Jsi hoden v každé době nebýt ctihodnými hlasy, Synu Boží, dej život: tak tě svět oslavuje. [jeden]
Latinsky (Lumen hilare):
Iucunda lux tu
gloriae, fons luminis de lumine, beat
Iesu caelitus
a Patre sancto prodiens.
Fulgor diei lucidus
solisque lumen occidit,
et nos ad horam vesperam
te confitemur cantico.
Laudamus unicum Deum,
Patrem potentem, Filium
cum Spiritu Paraclito
in Trinitas gloria.
O digne linguis qui piis
lauderis omni tempore,
Fili Dei, te saecula
vitae datorem personent.
Amen.
Latinský text s incipitem „Iucunda lux tu gloriae“ není překladem řeckého originálu, ale pastišem na ambroziánský způsob. Každá sloka (pseudo-)Ambrose hymny se skládá ze 4 řádků psaných jambickým tetrametrem. Taková poetická struktura umožňuje zpívat hymnus na známé gregoriánské melodie (např. na Veni Creator Spiritus ), protože zpěv neměl být zpíván na melodii byzantského předobrazu.
Přesnější (pozdní, prozaický) latinský překlad:
Lumen hilare sanctae gloriae immortalis Patris / Coelestis, sancti, beati, Iesu Christe, / Quum ad solis occasum pervenerimus, lumen cernentes verspertinum, / Laudamus Patrem, et Filium Spiritum, et sanc. / Dignus es in tempore quovis sanctis vocibus celebrari, Fili Dei, vitae dator. / Quapropter te mundus glorificat.
Píseň „Quiet Light“ je jednou z nejstarších dochovaných hymnů rané církve. Basil Veliký († 379 ) tuto píseň zmiňuje ve své knize „ O Duchu Svatém Amfilochiovi “:
Naši otcové nechtěli mlčky přijmout milost večerního světla, ale jakmile přišla, děkovali. I když nemůžeme jednoznačně říci, kdo byl tvůrcem oněch chval, které čteme při modlitbách lampy, lid opakuje dávný hlas a nikoho ještě nenapadlo, že se rouhá, když se řekne: chválíme Otce, Syna i Syna. Svatý Duch Boží. Kdyby někdo znal Athénogenův hymnus, který místo preventivního léku přenechal svým učedníkům, když sám spěchal k zápalné oběti, poznal by také myšlenku mučedníků o Duchu.
— Basil Veliký. „ O Duchu svatém Amphilochiovi “. Kapitola 29Na základě těchto slov Mark z Efesu sebevědomě připsal autorství „Tichého světla“ hieromučedníkovi Athenogenovi ze Sebastie (+ 16. července 311 ) a novořecké liturgické knihy nazývají tuto píseň hymnem svatého Athenogena mučedníka. Analýza textu Basila Velikého ukazuje, že můžeme mluvit o dvou písních: „Quiet Light“ a další, kterou napsal Athenogenes. V tomto ohledu se navrhuje, že „tiché světlo“ je ještě dřívější text. Vzhledem k tomu, že mnoho modliteb a hymnů si vypůjčil Basil Veliký z řádu novocaesarské církve, možným autorem může být sv. Řehoř z Neo -Caesarius († nejpozději 270 ).
Slovanské knihy hodin připisovaly „Tiché světlo“ Sofroniovi Jeruzalémskému († 644 ). Přitom v alexandrijském kodexu z 5. století je tento hymnus již uveden, navíc jako součást textů Písma svatého . Analýza textu ukazuje, že hymnus obsahuje christologii před obdobím ekumenických koncilů . Mnoho badatelů se tedy domnívá, že „Syn a svatý Duch Boží“ v hymnu se původně nazýval Logos. Obě verze tedy dělají z „Quiet Light“ nejstarší hymnus nešpor.
Hymnus „Tiché světlo“ se zpívá večer byzantského obřadu při „vstupu s kadidelnicí “, před kadidováním oltáře: při velkých nešporách při zpěvu Bohorodice (nedělní nešpory - dogmatika ). poslední stichera na „Pane, křič“, duchovenstvo vychází v průvodu ze severních dveří oltáře a stojí uprostřed chrámu před otevřenými Královskými dveřmi ; nejprve přijdou kněží se zapálenými svícemi , pak jáhen s kadidelnicí (nebo evangelium , pokud se má v ten den číst evangelium) a primas . Večerní vstup pochází z raně křesťanského zvyku: písemné památky ze 3. století podávají popis společných večeří křesťanů, které v případě, kdy byl u jídla přítomen biskup , doprovázel mj. obřad požehnání večernímu světlu - přivedení lampy do shromáždění. [2]
„Tiché světlo“ vyjadřuje vděčnost těch, kdo se modlí za příležitost vidět Krista , nevečerní světlo a Slunce pravdy, v době, kdy je svět kolem ponořen do noční tmy. Navzdory své stručnosti The Quiet Light bezchybně shrnuje hlavní body křesťanské teologie:
Za zpěvu „Tichého světla“ vchází průvod duchovních k oltáři, který spolu s vyjmutými lampami symbolicky naznačuje, že do shromáždění věřících neviditelně vstoupil sám Kristus. Večerní vstup vypadá obzvláště slavnostně v řeckých kostelech, kde jsou zachovány zvyky lidového zpěvu „Quiet Light“ a úplného vstupu (duchovníci opustí oltář, jdou k západní bráně chrámu a odtud přes celou kostel, následujte k oltáři).
Během reforem 20. století řada církví v anglikánském společenství zavedla do svých bohoslužeb nové liturgické knihy. Výsledkem je, že moderní liturgické knihy anglikánské církve , episkopální církve Spojených států a dalších umožnily standardní obřad pokání , který začaly nešpory , nahradit večerním světelným obřadem zpívajícím „Quiet Light“. To vedlo k četným poetickým překladům „Quiet Light“ do angličtiny.