Sebastien de Luxembourg-Martigues

Sebastien de Luxembourg ( fr.  Sébastien de Luxembourg ; d. 19. listopadu 1569, poblíž Saint-Jean-d'Angely ) - vikomt de Martigues , Comte de Penthièvre , guvernér Bretaně , francouzský vojevůdce, účastník italských a náboženských válek , přezdívaný „Nebojácný rytíř ( le Chevalier sans peur ).

Životopis

Syn Françoise II de Luxembourg , Vicomte de Martigues a Charlotte de Brosse, vnučka Philippe de Commines .

V letech 1552-1553 se podílel na obraně Metz , poté Terouanu , kde se mu podařilo osvobodit se ze zajetí, přičemž se zavázal zaplatit 40 tisíc ECU a Edenu . Po smrti svého otce a staršího bratra v roce 1553 zdědil rodové statky a titul vikomta de Martigues. V roce 1558, aby získal částku potřebnou na výkupné, byl nucen prodat část půdy, včetně zbytků statků, které jeho rodina držela jako léno z kantonu Bern ( Veve ).

V roce 1558 se pod velením vévody z Guise zúčastnil obléhání Calais a Guinu. V roce 1560 se v čele tisícího oddílu zúčastnil skotské výpravy Jacquese de Labrousse, vyslané na pomoc regentce Mary de Guise . Francouzi byli zablokováni britskými a skotskými odpůrci Marie Stuartovny u města Leith nedaleko Edinburghu , kde se bez čekání na pomoc a vyčerpání možností odporu vzdali.

V roce 1562 se vyznamenal při obléhání Rouenu a byl jmenován generálplukovníkem pěchoty. Ve stejném roce rozhodl o výsledku bitvy u Dreux tím, že zaútočil na admirála Colignyho se svým pěším sborem, sestaveným z veteránů, a s těžkými ztrátami si vynutil ústup.

Od roku 1562 byl hlavním zástupcem svého strýce Jeana IV de Brosse , guvernéra Bretaně, roku 1564 po něm zdědil hrabství Penthièvre a Etampes a roku 1565 se stal jeho nástupcem ve funkci guvernéra. Jako horlivý katolík zahájil pronásledování hugenotů a současně si vyřizoval osobní účty. Protestantští spisovatelé ho obvinili ze znásilňování dívek a zabití kalvínského vězně vlastní rukou. V roce 1565 s několika šlechtici spikl proti konstáblovi Anne de Montmorency a Coligny, ale plány spiklenců byly objeveny a v reakci na stížnosti protestantů z Nantes vydal Karel IX . dne 26. června 1565 nařízení o ochraně jejich práva.

V roce 1567 uskutečnili hugenoti nepokoje v Nantes, Sebastien se zabýval obnovením pořádku a v lednu 1568 se spolu s vévodou z Anjou vydal na tažení proti princi z Condé , které skončilo podepsáním míru 2. května. v Longjumeau . Když vyšlo najevo, že kalvinisté porušili dohodu, byl Sebastien instruován, aby se spojil na Loiře s vévodou Louisem de Montpensier , který se postavil proti jednotkám Coligny a Condé umístěných v La Rochelle . U Saint-Mathurin na Loiře dostihl oddíl protestantů Francoise de Coligny a porazil ho v kruté bitvě 15. září 1568, načež se připojil k Montpensier [1] .

V tažení roku 1569 bojoval v bitvách u Massignac a Jarnac . V neúspěšné bitvě u Pamprou velel pěchotnímu předvoji a podařilo se mu ustoupit a vyhnout se těžkým ztrátám. Za odměnu král v září povýšil hrabství Penthièvre na vévodství ve šlechtickém stavu. 3. listopadu 1569 velel Sebastien de Luxembourg pěchotě v rozhodující bitvě u Moncontouru a dvěma útoky prolomil bitevní sestavu kalvínského předvoje a získal vítězství [2] .

19. listopadu, velící pěchotě při obležení Saint-Jean-d'Angely , byl smrtelně zraněn na hlavě výstřelem z arkebuze [2] . Byl pohřben v kostele Cordeliers v Guingampu .

Rodina

Manželka: (1556): Marie de Beaucaire († 1613), dcera Jeana de Beaucaire, Seneschala z Poitou a Guyony de Breuil.

Děti:

• Jeanne de Luxembourg-Martigues
• Marie de Luxembourg-Martigues (1562-1623), vévodkyně de Penthièvre. Manžel (1579): Philip Emmanuel Lotrinský , vévoda de Merceur (1558-1602)

Poznámky

1. ↑ Le Moyne de La Borderie, str. 63-64
2. ↑ 1 2 Le Moyne de La Borderie, str. 64

Literatura

• Dessemontet O. Les Luxembourg-Martigues, seigneurs au Pays de Vaud 1487-1558 // Revue suisse d'histoire. sv. 4 (1954), str. 88-123
• Le Moyne de La Borderie A. Histoire de Bretagne. TV Rennes, 1913
• Levot P. Martigues (Sébastien de Luxembourg, vicomte de) // Biographie universelle, ancienne et moderne. T.XXVII. —P.—Leipzig, 18.., pp. 108-110
• Le grand dictionnaire historique ou Le mélange curieux de l'histoire sacrée et profane. sv. VI. — Geneve, Slatkine dotisky, 1995