Symfonický koncert pro klavír a orchestr ( německy: Sinfonisches Konzert für Klavier und Orchester ) h moll je skladba Wilhelma Furtwänglera pro klavír a symfonický orchestr . Přibližná doba provozu je 1 hodina.
Práce na koncertu dokončil Furtwängler v roce 1936 během svého pobytu v Egyptě [1] , což trvalo přes 10 let. V říjnu téhož roku proběhla premiéra v Mnichově , Edwin Fischer provedl koncert za doprovodu Berlínské filharmonie pod taktovkou autora. V lednu 1939 bylo natočeno provedení koncertu ve stejném obsazení; záznam se dochoval a lze z něj rekonstruovat první vydání díla.
Koncert se setkal s rozporuplnými ohlasy veřejnosti i odborníků a Furtwängler se k partituře opakovaně vracel a pro první vydání z roku 1954 ji výrazně přepracoval. V témže roce měla proběhnout i premiéra finálního vydání v podání Erica Ten-Berga , čemuž však zabránila smrt autora; Ten-Berg poprvé provedl tuto revizi 25. ledna 1958 v Berlíně na Furtwängler Memorial Concert (dirigoval Arthur Rother ). Za Furtwänglerova života jeho koncert (zkrácený) provedla i jeho nemanželská dcera Dagmar Bella ; dále Furtwänglerovu monumentální skladbu zahráli nebo nahráli Paul Badura-Skoda , Gerhard Opitz , Daniel Barenboim , András Schiff a další. Reedici koncertu jako součást Furtwänglerova sebraného díla připravil v roce 2004 Georg Alexander Albrecht .
Francouzský muzikolog Bruno d'Edière si v hudbě koncertu, zejména v interpretaci sólistického partu, všímá vlivu klavírních koncertů Johannese Brahmse , Maxe Regera a Hanse Pfitznera s poukazem na masivní architektoniku formy, tzv. symfonická interpretace nástroje, intelektualismus stylu [1] . Kritici si zároveň stěžovali na zotročení skladatele koncepty velikosti myšlenky a vznešenosti jejího provedení, které mají kořeny v hudební a intelektuální kultuře konce 19. století a již nikam nevedou uprostřed r. 20. [2] .
1. Schwer 2. Adagio Solemne 3. Allegro - Allegretto Moderato