Syntetická forma

Syntetická forma (z řeckého synthetikos od synthetikos  - spojení, složení) je morfologická forma slovotvorby nebo skloňování , ve které se gramatické významy vyjadřují pomocí skloňování a afixů bez použití dalších slov. Syntetická forma je protikladem k analytické formě , kdy se k původnímu slovu v procesu tvoření slov přidává jedno nebo více pomocných slov.

Vlastnosti použití

Syntetické formy slov z hlediska historie vývoje konkrétního jazyka jsou obvykle starší, neboť jejich ustálení v jazyce vyžaduje více času díky individuálnějšímu přístupu k fonetické a pravopisné složce. V jazyce zpravidla neexistuje jedna, ale několik možných možností pro odvození syntetické formy, s přihlédnutím k různým možnostem zvuku a pravopisu pro původní slova. Například pro vytvoření srovnávacího stupně přídavných jmen v ruském jazyce jsou poskytovány stejné formativní přípony -her, -her, -e, -she, -zhe , které se používají podle okolností ( pohodlnější, více, dříve, později ).

V některých případech je syntetická forma, i když ji lze snadno vytvořit v souladu s pravidly jazyka, méně výhodná než analytická kvůli nesouladu, obtížím s výslovností a přílišné délce slova.

Z hlediska stylů řeči převažují v uměleckém stylu syntetické formy v ruském jazyce, protože jsou považovány za foneticky poetičtější a obraznější a nejméně ze všech za vědecký, který vyžaduje především jednoznačnost a známost používaných pojmů, kromě toho oplývající specializovanými pojmy, často neologismy, pro něž dosud nebyly vynalezeny žádné syntetické formy. Někteří badatelé, zejména M. I. Morozova ve své práci „Analytické a syntaktické formy srovnávacího systému adjektiv“, se domnívají, že syntetické formy budou postupně nahrazeny analytickými, protože vývoj jazyků jde cestou postupného zjednodušování. Tam citované historické studie to však neodhalují.

Příklady

• Syntetická forma srovnávacího stupně přídavného jména úžasný , pro jehož vytvoření je v souladu s pravidly ruského jazyka nutné přidat k základu kladného stupně formativní příponu -her (s) , je docela těžké vyslovit. Slovo navíc vypadá jako stejné přídavné jméno v jednoduchém tvaru v jednom z rodů a pádů . V tomto případě je mnohem pohodlnější použít úžasnější analytickou formu . Neexistuje vůbec žádná syntetická forma stejného superlativního adjektiva , je zde možná pouze forma analytická.
• Stejná situace je pozorována i v jiných jazycích. Například podle pravidel německého jazyka, abyste vytvořili srovnávací stupeň přídavného jména, musíte k němu přidat příponu -er . Pokud je však slovo příliš dlouhé (obvykle tři a více slabik), je vhodnější analytický tvar s pomocným zájmenem mehr : interessant → mehr interessant (spíše než interessanter )
• Syntetický tvar slovesa vyhrát v budoucím čase (první osoba) stále působí potíže: vyhraju? budu běhat? vyhrát? - Zatím nebyla nalezena vhodná varianta. Abychom byli spravedliví, je třeba poznamenat, že v tomto případě chybí analytická forma. Jako možné možnosti, jak se ze situace dostat, se nabízejí slovesné fráze : mohu vyhrát, mohu vyhrát, chci vyhrát , nahrazení původního slovesa jednokořenovým nedokonavým slovesem: vyhraju , nahrazení původního slovesa a fráze tvaru „sloveso + podstatné jméno“: vyhraju . Ve výčtu podobných sloves nechybí ani: přesvědčit, odvážit se, kolouchat, brázdit, vysát, volit, šustit a některá další.

Syntetické jazyky

• skloňování (skloňování) s vnitřním nebo vnějším skloňováním: semitština, gruzínština, některé indoevropské jazyky.
• aglutinační (aglutinační), používající afixální formy: turkický, ugrofinský, tungusko-mandžuský, korejský, japonský, část indických a některých afrických jazyků.
• začleňování, kdy je několik sémantických jednotek spojeno do jednoho celku, aby vytvořily nezávislý koncept nebo fenomén, někdy celá věta: řada paleoasijských jazyků (čukot, korjak, alyutor, kerek, nivkh) a jazyků severoamerických indiánů (Dakota, Tsimshians, Payu atd.). Někdy zahrnují eskymácké a aleutské jazyky, které jsou ve skutečnosti aglutinační.

Vlastnosti slovotvorby

Slovotvorné morfémy se neslučují a lze je od sebe snadno oddělit.

Někdy se pravopis a/nebo zvuk kmenového nebo slovotvorného morfému může mírně změnit v závislosti na fonetickém složení kořene slova: přiblížil ( variace koncové hlásky v předponě ), zajímavé je , exit ( střídání iniciály kořenový zvuk ) , kolovrátek ( střídání koncového kořenového zvuku), ox (-) chka (ztráta kořenové samohlásky).

Odrůdy syntetických forem

• Předpona (druh přípony) - jedna nebo více předpon se používá k vytvoření nového slova nebo tvaru: build → build up → not-to-build .
• Přípona (druh přípony) - jedna nebo více přípon se používá k vytvoření nového slova nebo tvaru: house → house-ik , eng. psát → spisovatel → psaní , germ. früh → Frühling
• Prefixed-sufixal (druh afixu) - jedna nebo více předpon a přípon se používá k vytvoření nového slova nebo tvaru: vysoký → nejvyšší
• Skloňování - k vytvoření nového slova nebo tvaru se používá vnější (koncovka) nebo vnitřní skloňování (např. ablaut v něm. jazyce): most → na mostě, jeskyně → v jeskyni
• Kombinované - afixy a skloňování se používají k vytvoření nového slova nebo tvaru: řeč → on-speech-and-e, bed → bed-to-a
• Mezi samostatné syntetické formy patří také slova získaná skládáním, tedy přidáním několika základů, z nichž každý je samostatnou lexikální jednotkou, někdy využívající spojovací struktury: steam + carry → steam-o-cart , eng. air+craft → air-craft , něm Sicherheit+Temperatur+Begrenzer → Sicherheit-s-temperatur-begrenzer . Zkratky mohou být také připsány zde s určitým úsekem .

Indexy tvoření slov

Slovotvorný systém konkrétního jazyka lze charakterizovat sadou číselných ukazatelů, které o něm poskytují poměrně přesnou představu. Pro výzkum se vezme pasáž sestávající obvykle ze 100 slov a v ní se spočítají všechny potřebné morfémy. V delším průjezdu vám v zásadě nic nebrání.

Pro získání spolehlivých výsledků je třeba provést výpočty několikrát pro texty patřící do různých stylů. Určitý rozptyl dat je však nevyhnutelný.

Indexový název	Vzorec	Proměnné hodnoty	Význam pro ruštinu	Význam pro angličtinu
Syntetický index (čím větší, tím složitější je morfologické složení slov v jazyce)		M je počet morfémů, W je počet slov	2,33-2,45	1,68
Odvozovací index (čím je větší, tím častěji se při tvoření slov používají afixy)		D je počet derivačních morfémů, W je počet slov	0,37	0,15-0,23
Index předpon (čím vyšší, tím více předpon se používá při tvoření slov)		P - počet předpon, W - počet slov	0,17	0,04
Čím vyšší je index přípon , tím častěji se přípony používají při tvoření slov)		S je počet přípon, W je počet slov	1,15-1,21	0,19-0,64
Kompoziční index (čím větší je, tím častěji se při tvorbě slov používá přidání několika kořenů / kmenů)		R je počet kořenů, W je počet slov	žádná data	1,00-1,07

Literatura

• Sapir E., Jazyk, přel. z angl., M. - L., 1934; Kuzněcov P. S., Morfologická klasifikace jazyků, M., 1954;
• Reformatsky A. A., Aglutinace a fúze jako dva trendy v gramatické struktuře slova, ve sborníku: Morfologická typologie a problém jazykové klasifikace, M. - L., 1965.
• Golovin BN Obecná lingvistika. Uch. příspěvek. M.: Osvícení, 1979

Odkazy

• http://www.philology.ru/linguistics2/morozova-69.htm
• Syntetické formy // Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
• https://web.archive.org/web/20110527152738/http://www.durov.com/linguistics1/greenberg-63.htm