Příběh kněze a jeho dělníka Baldy (karikatura, 1936)

Pohádka o knězi a jeho dělníkovi Baldovi  je kreslený film v režii M. M. Tsekhanovského vznikl ve spolupráci se skladatelem D. D. Šostakovičem podle stejnojmenné poetické pohádky A. S. Puškina . Většina filmových záběrů, stejně jako hudba ke kreslenému filmu, je ztracena.

Děj

Děj karikatury lze posoudit na základě režisérova scénáře, který se dochoval dodnes, publikovaný v časopise „ Kinovedcheskie Zapiski “ v roce 2001 .

Nejprve jsou ukázány dvě stránky života kněze: jeho okázalá vážnost při bohoslužbě a jeho nenasytnost a prostopášnost (kněz hojně jí jídlo přinesené farníky, hraje na kytaru, počítá peníze atd.) Poté, soudě podle scénáře, dochovaný fragment „Bazar “ (soudě podle nalezených náčrtů by „bazar“ měl trvat mnohem déle). Poté je z různých úhlů zobrazen pop, jak jde nejprve k němu (svižně chodí s košíkem, rozdává požehnání prodavačům) a poté Balda (na rozdíl od kněze prochází pomalu). Pop souhlasí s tím, že najme Baldu, sedí s ním na lavičce a poté, co si vyzvedne zboží, jde domů. Scénář zdůrazňuje, že kněz jde rychle vpředu a za ním, naložený koupenými, se zeširoka rozkročí Balda.

Poté je ukázána Baldova práce v kněžském domě: zatímco kněz a jeho rodina ještě spí, Balda stihne zorat pole, nakoupit na trhu, rozpálit kamna a uvařit jídlo. Snímky s domem spícího kněze a Baldou při práci se rychle prolínají, "po sobě jdoucí snímky mají snímky zrychlené střelby." Následuje scéna ukolébání popyonky Baldou a vedle sedícího kněze a popova. Kněz, sedící v plném rouchu na oltáři, v jedné ruce drží lustr a ve druhé nakloněnou svíčku, je velmi nespokojený: neustále ho trápí myšlenky na cvakání od Baldy. Poté, co kněz řekl, jak odrazit Baldu, pop spustí radostný tanec, scénář zdůrazňuje, že knězův tanec „rytmuje“ s kymácející se kolébkou s pěnou.

Balda, který dostal od kněze a kněze úkol: posbírat od čertů quitrent, jde s provazem a prázdnou taškou k moři, kněz a jeho rodina se plíží za ním. Když Balda jde do lesa pro zajíce, skřet s velkými obtížemi zvedne lano a pokusí se ho odtáhnout do moře, načež se z hlubokého moře vyšplhají další démoni a začnou tahat lano, povzbuzeni knězem a jeho rodina. Ale po pár tahech se lano přetrhne. Při první zkoušce skřítka to knězova rodina sleduje: nejprve poplašeně, pak se souhlasem, když skřet proběhne kolem kněze, a nakonec vyděšeně spatří skřeta vedle Baldy, jak drží dalšího zajíce. Druhý test skřeta – házení klackem do nebe – je ve scénáři vynechán, hned po něm přichází třetí: Balda říká skřítkovi, aby nesl šedou klisnu. To se však démonovi nepodaří a Balda si sedne na kobylu a jede na ní, scénář naznačuje, že kromě toho, že Balda jezdí na kobyle, jsou na tržišti střídavé záběry na prodavače, kteří si narychlo balí zboží, kněz s jeho rodina v panice utíká; a „bouřlivé setkání démonů na dně moře“. Démoni, nějak oblečení tím nejbizarnějším způsobem: jeden ve zmačkané buřince a naškrobeným límečkem, druhý ve fraku a bílé vestě, dávají Baldovi svůj quitrent a přelévají ho ze svých tašek do Baldovy tašky.

Vyděšený kněz s rodinou vběhne do chrámu, hlava rodiny v sutaně pozpátku se snaží sloužit modlitební bohoslužbu a kněží, kněží a popyonok se klaní až k zemi a naložení obchodníci spěšně opouštějí bazar. Tyto záběry se střídají s Baldou svižnou chůzí, nesoucí pytel daní. S každým krokem, který Balda udělá, panika roste a roste. Když Balda přivedl quitrenta ke knězi, začne mu cvakat: „Od prvního kliknutí / kněz vyskočil ke stropu“ - kněz vyskočí na kopuli a narazí na ni hlavou a letí dolů; ale Balda ho zachytil za běhu a dal mu druhé kliknutí: „Od druhého kliknutí / Ztratil jazyk pop“: od Baldova cvaknutí se puk začne točit jako vršek; "Od třetího cvaknutí / Stařec zhasl rozum" - Balda však začne dávat do zadku ještě další cvakání, kvůli kterému se puk začne ještě víc točit a kostel se začne hroutit jako po zemětřesení. Nakonec z ní zbyla jen hromada kamení.

Závěrečná scéna: mezi Baldovými dvěma obřími sevřenými prsty praskne kulatá postava zadku. "A Balda vyčítavě říkával: / Neuháněl bys, knězi, pro lacinost!" [5]

Historie vytvoření

Kreslený film "Příběh kněze a jeho dělníka Baldy" podle pohádky A. S. Puškina měl být prvním celovečerním filmem Cechhanovského a pátým filmem, k němuž hudbu napsal Dmitrij Šostakovič [6] . Práce na filmu začaly v roce 1933, Šostakovič napsal část partitury v letech 1933-1934, v listopadu 1934 napsal skladatel "Hroma ostrých, hyperbolických poloh, groteskních postav... Psát hudbu je snadné a zábavné" [7] . V roce 1936 byl Šostakovič nucen přerušit práci poté, co se objevil článek „ Muddle místo hudby “, který kritizoval „formalismus“ ve skladatelových dílech [8] . Organizační problémy vznikly i ve filmovém studiu a mechanicky provázané pohyby černobílých postav byly kritiky prezentovány jako v rozporu s „vysokým stylem Puškinovy ​​pohádky“ [6] . Nakonec byla animace k filmu téměř celá natočena a uložena v archivu Lenfilm , kde byla zničena při požáru způsobeném bombardováním Leningradu na začátku Velké vlastenecké války v roce 1941 [7] . Tsekhanovskij ve svých denících označil osud obrazu za „katastrofu“ [9] .

Jediným dochovaným fragmentem filmu je dvouminutová scéna „Bazar“, soundtrack obsahuje hudbu Šostakoviče s vokálními party podle básní oberiutského básníka Alexandra Vvedenského [8] . Mezi zbožím prodávaným na bazaru jsou potraviny, zvířata, hračky a pornografické pohlednice parodující raná díla Borise Kustodieva , který se přátelil se Šostakovičem [6] .

První představení

První představení Pohádky se uskutečnilo 22. ledna 1934, ve stejný den byla poprvé uvedena opera Lady Macbeth z Mtsenského okresu [10]

Edice

V roce 1979 G.N. Vánoce . V prosinci téhož roku ji nahrál se Státním orchestrem SSSR [11] . První inscenace („rekonstrukce“ v úpravě slavného sovětského badatele Šostakoviče S. Khentova a dirigenta V. V. Kožina ) byla uvedena v Maly Opera and Ballet Theatre (Leningrad) v roce 1982. Zvuková nahrávka tohoto vydání s orchestrem pod vedením Kožina je z roku 1983 [12] . V roce 2005 provedl edici „Příběhu“ Šostakovičův žák V. D. Bibergan [7] [13] , který části zachované v klavíru nejen upravil (včetně orchestrace), ale také dotvořil vlastní hudbu se zaměřením na tzv. skici. Zvukový záznam "Tales" v úpravě Bibergan (s Ruskou filharmonií řízenou T. Sanderlingem ) byl zveřejněn v roce 2006 [14][ specifikovat ] . Partituru „Tales“ v Biberganově verzi vydalo v roce 2005 nakladatelství DSCH ve svazku 126 New Collected Works of Dmitri Shostakoviče[15] .

Dochované a restaurované části

Partitura některých částí byla nalezena jako originální autogram skladatele nebo jako přepsaná kopie originálu; jedenáct dalších bylo nalezeno pouze jako hrubý návrh s chybějícími částmi a byly obnoveny Vadimem Biberganem. [13] [15] [16] [17]

Poznámky

1. ↑ „Věnoval se animaci“: Kreativní cesta Mstislava Paščenka . Získáno 4. dubna 2022. Archivováno z originálu dne 7. května 2021. (neurčitý)
2. ↑ „Z umělce se stal spolurežisérem Tsekhanovským“: Portrét Mstislava Paščenka
3. ↑ 1 2 3 4 Bendazzi G. Foundations - The Golden Age  (anglicky) - Taylor & Francis , 2016. - S. 176. - ISBN 978-1-138-85452-9
4. ↑ Animator.ru – 2000.
5. ↑ „Příběh papeže a jeho dělníka Baldy“. Kinolubok . Získáno 15. listopadu 2021. Archivováno z originálu dne 15. listopadu 2021. (neurčitý)
6. ↑ 1 2 3 John Riley. Příběh kněze a jeho dělníka Baldy // Dmitrij Šostakovič: život ve filmu . — ilustrovaný. - IBTauris, 2005. - Sv. 3. - 24. - 150 s. — (Seriál Společník filmařů). — ISBN 1850437092 .
7. ↑ 1 2 3 Alexandr Medveděv. "...Snadné a zábavné" (O hudbě baletu "Balda" D. Šostakoviče) . Permské akademické divadlo opery a baletu pojmenované po Petru Iljiči Čajkovském . Získáno 4. ledna 2011. Archivováno z originálu 1. prosince 2007. (neurčitý)
8. ↑ 1 2 Archivovaná kopie (odkaz není k dispozici) . Datum přístupu: 7. prosince 2017. Archivováno z originálu 28. srpna 2007.  (neurčitý)  Archivovaná kopie (nedostupný odkaz) . Datum přístupu: 7. prosince 2017. Archivováno z originálu 28. srpna 2007. (neurčitý) 
9. ↑ Georgij Borodin. Historie "neučebnicového" obrázku. „Příběh hloupé myši“ od M. M. Tsekhanovského v dokumentech  // Film Studies Notes: Journal. - Moskva, 2005. - č. 73 . — ISSN 0235-8212 . Archivováno z originálu 3. října 2017.
10. ↑ John Riley. Dmitrij Šostakovič: Život ve filmu: Filmařův společník 3 . — IBTauris, 2005-02-05. — 164 str. — ISBN 9781850437093 . Archivováno 15. února 2017 na Wayback Machine
11. ↑ LP Melody C 10-14415-16; LP Eurodisc 201 974-366. Záznam byl několikrát přetištěn.
12. ↑ Melody C10 19323 008.
13. ↑ 1 2 Šostakovič Dmitrij . Pohádka o knězi a jeho dělníkovi Baldovi. Hudba k animovanému filmu. Op. 36. Pohádka o hloupé myšičce. Hudba k animovanému filmu. Op 56. // Nová sebraná díla. - Skóre. - M. : DSCH, 2005. - T. 126. - 390 s. — (XIV. řada: Filmová hudba). — ISBN 9781001539720 .
14. ↑ arkivmusic.com . Získáno 23. ledna 2017. Archivováno z originálu 2. února 2017. (neurčitý)
15. ↑ 1 2 Dmitrij Šostakovič - Příběh hloupé myšky & Příběh  kněze . www.boosey.com Získáno 29. ledna 2017. Archivováno z originálu 24. září 2017.
16. ↑ Vladimír Oivin. REFERENCE: Historie opery Dmitrije Šostakoviče Balda . Portal-Credo.Ru (5. října 2006). - Na základě materiálů dvoudílné knihy S. Khentova. Šostakovič, v. 1. Získáno 29. ledna 2017. Archivováno z originálu 2. února 2017. (neurčitý)
17. ↑ Příběh kněze a jeho sluhy Baldy, op. 36 // Katalog Dmitrije Šostakoviče . - Hamburk: Sikorski Musikverlage, 2014. - S. 68. - 313 s. Archivováno 2. srpna 2020 na Wayback Machine

Odkazy

• „Příběh kněze a jeho dělníka Baldy“ na webu „Encyklopedie ruské kinematografie“
• „Příběh kněze a jeho dělníka Baldy“ na animator.ru
• "Příběh kněze a jeho dělníka Baldy" na webu "sovětské karikatury"
• Komentáře [Manashira Yakubova] k nahrávce „Příběh kněze a jeho dělníka Baldy“ od Ruské filharmonie, dirigent Thomas Sanderling ( Deutsche Gramophone B0006507-02)
• Dochovaná část filmu na Vimeo s anglickými titulky
  

Tematické stránky	Internetová filmová databáze Animator.ru