Skurer, Fedde

Fedde Skurer
Fedde Schurer
Datum narození 25. července 1898( 1898-07-25 )
Místo narození Drachten , Nizozemsko
Datum úmrtí 19. března 1968 (ve věku 69 let)( 1968-03-19 )
Místo smrti Heerenveen , Nizozemsko
občanství (občanství)
obsazení básník , dramatik
Roky kreativity 1920-1968
Žánr drama , poezie, novela
Jazyk děl Západofríské
Ocenění Cena "Resistance" pro literární kritiky [d] ( 1945 )
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Fedde Skürer (také Schürer , fríská výslovnost [ ˈfɛdə ˈskyːrər ] ; holandská výslovnost [ ˈfɛdə ˈsxyːrər];, 25. července 1898, Drachten  -  19. března 1968 Heer, 1968, učitel jazykové školy Heer, 1968, fighter ) a politik, [2] také jeden ze slavných západofríských básníků 20. století. [3] [4]

Život a práce

Od roku 1904 [5] žil Skürer ve fríské rybářské vesnici Lemmer [6] a od útlého věku pracoval jako tesař [7] . Po večerech se sám učil, aby se stal školním učitelem, a v roce 1919 byl jmenován učitelem na křesťanské základní škole v Lemmeru [5] . Na škole pracovala i jeho manželka Willemke „Willy“ de Vries. Poznali se už dříve, když byl ještě vyučený truhlář, a nosila noviny do dílny [8] . Fedde a Willy se vzali 1. července 1924 [8]

V roce 1930, kvůli svému otevřenému pacifistickému postoji, Skürer ztratil práci a musel se přestěhovat do Amsterdamu , kde byl přidělen k práci ve veřejné škole. [9] [5] Byl považován za talentovaného řečníka, jeho pacifistické a socialistické názory ohrožovaly úřady a tentokrát na něj dánská tajná služba otevřela spis. [10] [11] Skürer vstoupil do Křesťanskodemokratické unie (CDU), v letech 1935-1936 byl členem zemského sněmu Severního Holandska . [5] Během 2. světové války se účastnil dánského odboje v Amsterdamu, kde se v jeho domě dočasně ukrývali nacističtí muži, než je bylo možné propašovat z města. [12]

Po válce se Skürer vrátil do Fríska, kde žil v Heerenveenu a pracoval jako novinář. [13] [5] [14]

Jako většina lidí ve Frísku byla jeho mateřským jazykem západofríština a používal ji od raného věku. [15] . Když v několika případech ve Frísku v letech 1950 a 1951 soudce odmítl s obžalovanými mluvit frísky, [16] Skürer protestoval v novinách Friese Koerier [17] [18] . Poté byl obviněn z hanobení soudce a musel se v pátek 16. listopadu 1951 dostavit k soudu v hlavním městě provincie Leeuwarden spolu s dalším novinářem Zebbe de Jongem, který byl obviněn ze stejného trestného činu [19]. Toho dne se na náměstí Zeiland před justičním palácem v Leeuwardenu shromáždil velký dav. Byli zde také příznivci Skürera (mezi nimi známí fríští spisovatelé jako Duvi Tammnga , Anna Wadman a Ilsa Botes Folkertsma ), několik fríských nacionalistů , zastánci reprezentace fríského jazyka v médiích (kteří nebyli vpuštěni do soudní síně) a skupina studentů s plakáty, také mnoho lidí z tržnice, kteří se přišli jen dívat [20] , brzy se situace zcela vymkla kontrole a začaly nepokoje, později nazývané Kneppelfreed („Pátek klubů“, kvůli použití klubů policií). [21] [22] To se v ospalé nizozemské poválečné společnosti nestalo a událost vyvolala zlostná protestní shromáždění po celém Frísku. [23] [24]

Událost byla dokonce pokryta zahraničním tiskem [25] a diskutována v Tweede Kamer , dolní komoře nizozemského parlamentu. [26] V důsledku toho vláda země z Haagu vyslala do Fríska skupinu tří ministrů, aby jednali s vůdci fríského státu, [27] což nakonec vedlo ke změnám v národních zákonech (v letech 1955 a 1956) : právo Frísů používat svůj rodný jazyk u soudu a formalizace fríského jazyka v provincii Frísko jako Tweede rijkstaal"' („druhý národní jazyk"). [28] [29] Kneppelfreed je považován za jeden z nejdůležitější mezníky v posilování západofríského jazyka [30]

Scürer přišel o práci a musel zaplatit pokutu. [31] [32] V letech 1956 až 1963 byl poslancem nizozemského národního parlamentu z Nizozemské strany práce [5] Pokračoval v poezii. [2]

Scürer je známý jako básník i jako prozaik, jeho díla v próze představuje soubor povídek Beam en Bast (1963), po jeho smrti vyšla autobiografie De Besleine Spegel (1969). [2] Scürer také složil dvě divadelní hry ( Simson (1945, o biblické postavě Samsonovi ) a Bonifacius (1954, o San Bonifáci).

Aktivně pracoval také jako překladatel, byl šéfredaktorem fríského textu Knihy Ester v novém fríském překladu Bible, ve stejném období, v roce 1931, přeložil a vydal sbírku básní v r. fríský jazyk od Heinricha Heineho [33]

Srdce Feddeho Skürera přestalo bít v Heerenveenu v roce 1968 [34] a přežilo jeho manželku a adoptivního syna Andriese. [35]

Bibliografie

Poezie

Próza

Drama

Překlady

Literatura

Poznámky

  1. ↑ Fedde Schurer v Digitale Bibliotheek voor de Nederlandse Letteren („Digitální knihovna pro holandskou literaturu“) . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 22. června 2015.
  2. ↑ 1 2 3 Klaes Dykstra a Bouke Oldenhof, fanoušek Lyts Hânboek de Fryske Literaturer , Leeuwarden (Afûk), 1997, s. 92
  3. ↑ Johanneke Liemburg, Fedde Schurer (1898-1968): Biografie van een Friese Koerier , Leeuwarden (Friese Pers/Noordboek), 2010
  4. ↑ Fedde Schurer v Biografisch Woordenboek van het Socialisme en de Arbeidersbeweging in Nederland („Biografický slovník socialismu a dělnického hnutí v Nizozemsku“) . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 22. června 2015.
  5. ↑ 1 2 3 4 5 6 Fedde Schurer v Biografisch Woordenboek van het Socialisme en de Arbeidersbeweging v Nizozemsku . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 22. června 2015.
  6. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 18-30
  7. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 31-41
  8. ↑ 1 2 Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, s. 49
  9. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 65-96
  10. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, s. 89
  11. ↑ Krátká biografie Schurera archivována 22. června 2015 na Wayback Machine (pod titulkem Talentvol en gevaarlijk spreker : „V souboru BVD je Schurer vnímán jako „talentovaný a nebezpečný řečník, zvláště nebezpečný pro mladé lidi.“)
  12. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 126-134
  13. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 148-152
  14. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 16-19
  15. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 54-56
  16. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 24-27, 33/34
  17. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 164-166
  18. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 34-36
  19. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 37/38
  20. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 44-47
  21. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 168-170
  22. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 49-53
  23. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 170-171
  24. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 54-60 a 65-68
  25. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, s. 177
  26. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 68-74
  27. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 76-78
  28. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 174-183
  29. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 99-107
  30. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, s. 9
  31. ↑ Fedde Schurer, De Besleine Spegel , Amsterdam (Moussault's Uitgeverij NV), 1969, pp. 163-168 a 171-173
  32. ↑ Peter R. Boomsma, Kneppelfreed , Franeker (Uitgeverij Van Wijnen), 1998, pp. 39-44 a 82-92
  33. ↑ Klaes Dykstra a Bouke Oldenhof, Lyts Hânboek fanoušek de Fryske Literaturer , Leeuwarden (Afûk), 1997, s. 92-93
  34. ↑ Fedde Schurer v Digitale Bibliotheek voor de Nederlandse Letteren . Získáno 28. dubna 2015. Archivováno z originálu 22. června 2015.
  35. ↑ Biografie Fedde Schurera . Získáno 29. dubna 2015. Archivováno z originálu 22. června 2015.