Státní statek

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 7. prosince 2021; kontroly vyžadují 6 úprav .

Sovchoz (poslouchej - zkratka pro sovětskou ekonomiku) je státní zemědělský podnik v SSSR. Na rozdíl od JZD, což byla družstevní sdružení rolníků vytvořená na náklady rolníků samotných, byl státní statek státním podnikem. Pracovníci ve státních statcích byli dělníci, kteří dostávali pevnou mzdu v hotovosti, zatímco pracovní dny byly v JZD využívány až do poloviny 60. let.

Historie vývoje

1918–1928

Potřebu vytváření státních zemědělských podniků zdůvodnil V. I. Lenin již v období příprav na socialistickou revoluci. Leninovy ​​Dubnové teze (1917) nastolily otázku organizování státních statků na základě velkostatků, které měly v podmínkách vítězství socialistické revoluce sloužit jako vzor pro socialistickou velkovýrobu . Státní statky začaly vznikat po vydání výnosu o půdě z 27. října (9. listopadu) 1917 na základě jednotlivých statků. První státní farmy byly vlastně státní hřebčíny ; Od roku 1918 se na základě vládních nařízení začaly organizovat státní statky různého zaměření: spolkyzvířat a další,chov hospodářských ,řepacukrová Výměra půdy státních statků v tisících hektarech podle let: 1918/1919 - 2090; 1919/1920 - 2857; 1920/1921 - 3324; 1921/1922 - 3385. Do roku 1922 zde bylo 4316 státních statků s výměrou půdy 3324 tisíc hektarů. (z více než 150 milionů hektarů vlastněných velkostatkáři před říjnem 1917). Většinou se jednalo o vysoce specializované zemědělské podniky zabývající se průmyslovými plodinami ( cukrová řepa , len , tabák , bavlna atd. ) - tzv. důvěryhodné státní farmy. Řídící strukturou byl Gosselsyndikat, který byl součástí RSFSR lidového komisariátu zemědělství.

Hlavními nedostatky státních statků v té době byly (podle usnesení ÚV Všesvazové komunistické strany bolševiků o výsledcích výstavby státních a JZD z 30. prosince 1926 ): nedostatečné vedení lidového komisariátu. zemědělství ; omezený fixní a provozní kapitál; nabubřelost a vysoké náklady vedoucích států (samosféry, State Sellsyndicate); vysoké výrobní režie a špatné řízení ; nedostatek plánovaného vedení domácnosti a iracionální využívání pracovní síly; přítomnost zaostalých forem a způsobů hospodaření ve značném počtu farem (výdělek , pronájem , nízkoprodukční technologie, třípolní půda , zaplevelená pole, neproduktivní dobytek atd.)

Řešení těchto problémů do roku 1925 bylo vyjádřeno prostým uzavřením státních statků. K potírání této praxe bylo vydáno zvláštní rozhodnutí Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků z 9. února 1925, podle kterého „... Síť státních statků, již v posledních letech redukovaná, měla být zachovalé (s výjimkou zjevně ekonomicky neživotaschopných...)“

Dynamika výstavby státních statků do roku 1928
Ukazatele 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928
Počet státních statků 4316 5227 5199 4494 3477 4250 5000
Rozloha pozemku (tisíc hektarů) 3324 3385 2593 2510 2316 3347 3600

března 1927 byla přijata vyhláška Ústředního výkonného výboru a Rady lidových komisařů SSSR „O sovětských farmách“, která zejména konstatovala: „Socialistická výstavba v zemědělství předkládá spolu s opatřeními k restrukturalizaci rolnické hospodářství, jako jeden z nejdůležitějších úkolů, potřeba dalšího posilování a rozvoje sovětských farem jako důsledně socialistických podniků v zemědělství. V souladu s tím musí další rozvoj sovětských farem postupovat po linii jejich skutečné přeměny na velké průmyslové zemědělské podniky, které vedou své hospodářství na základě ekonomické kalkulace a ziskovosti. Pouze za této podmínky budou moci sovětské farmy uplatňovat nezbytný vliv na zemědělství. Na základě tohoto usnesení byly státní statky osvobozeny od nájmu půdy, byly jim odepsány již přijaté půjčky a k rozpočtovým položkám ve výši šesti milionů rublů poskytnuty za lepších podmínek nové. V odměňování pracovníků státního statku bylo zvýšení mezd úzce spjato s růstem produktivity práce a ekonomickým posílením státního statku.

V roce 1927 na státním statku. Shevchenko v ukrajinské SSR , první kolona strojů a traktorů byla organizována pro práci v blízkých rolnických farmách, na jaře 1928 to bylo 14 tahačů s 68 traktory, což znamenalo začátek vytvoření MTS .

1928–1957

Rok prvního pětiletého plánu, „potíže se získáváním obilí“, 1928, se stal rokem „radikálního zlomu“ pro státní farmy. V květnu 1928 Stalin v rozhovorech se studenty Institutu rudých profesorů , Komakademiya a Sverdlovsk University, poukázal jako jedno z východisek z „problému s obilím“ na masovou výstavbu státních statků „výstupem je za druhé , při rozšiřování a posilování starých státních statků, organizování a rozvoji nových velkých státních statků. Hrubá produkce obilí v současných státních farmách byla v roce 1927 podle Ústředního statistického úřadu nejméně 45 milionů pudů s prodejností 65 %... Existuje rozhodnutí sovětské vlády, na základě kterého nová velká státní farmy (každý o rozloze 10 až 30 tisíc akrů), které by měly dát za 5-6 let 100 milionů pudů obchodovatelného obilí.

Od roku 1954 nabrala na síle tendence přeměnit JZD na státní statky. V prvé řadě došlo k transformaci JZD, která státu dlužila velké částky za techniku, kterou pořídila při reorganizaci strojních a traktorových stanic, a také prostě hospodářsky slabá hospodářství. Velké množství příměstských JZD, včetně ekonomicky silných, se transformovalo také za účelem zvýšení produkce zeleniny, brambor, mléčných výrobků a zlepšení jejich zásobování městského obyvatelstva, jehož podíl v zemi se neustále zvyšoval. Často sami kolchozníci aktivně prosazovali takovou transformaci, která by jim zaručila stabilní mzdy, důchody a další sociální výhody, které byly typické pro pracovníky sovětského veřejného sektoru. Postup při přeměně upravoval výnos Rady ministrů SSSR a ÚV KSSS ze dne 3. května 1957 č. 495 „O postupu při převodu JZD při přeměně JZD“. do státních statků“ . V období let 1954 až 1981 se na státní statky přeměnilo 27 859 JZD, což tvořilo 30,6 % z jejich celkového počtu k 1. lednu 1954 [1]

Po roce 1991

V souvislosti s přechodem na tržní hospodářství v průběhu privatizace došlo k přeměně velké většiny státních statků na otevřené akciové společnosti .

Obilné farmy

Dne 11. července 1928 přijalo plénum Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků usnesení „O organizaci nových (obilných) státních statků“, v jehož odstavci 7 bylo uvedeno: „schválit úkol na rok 1928 s celkovou ornou plochou dostatečnou k získání 5-7 milionů liber na prodejný chléb z roku 1929.

Výsledkem tohoto usnesení bylo přijetí výnosu Ústředního výkonného výboru a Rady lidových komisařů SSSR ze dne 1. srpna 1928 „O organizaci velkostatků obilných“, jehož odstavec 1 zněl: do sklizně r. 1933 , aby byl zajištěn příjem obchodovatelného obilí z těchto farem v množství nejméně 1 650 000 tun (100 000 000) pudů. Podle odstavce 4 téhož dekretu budou nové sovětské farmy organizované v souladu s odstavcem 1 spojeny do trustu celounijního významu „ Grain Trust “, který je přímo podřízen Radě práce a obrany.

Do konce roku 1928 vzniklo 10 (podle jiných zdrojů 11) na tehdejší dobu vysoce mechanizovaných obilných státních statků. Z nich bylo 5 vytvořeno na Dolní Volze, po 2 na Středním Povolží a Kazachstánu, po 1 na Severním Kavkaze a Uralu, z nichž první byla státní farma Gigant v Salských stepích severokavkazské oblasti (moderní Rostovská oblast ). Celková flotila traktorů státních farem se zvýšila z 3 477 kusů v roce 1925 na 6 700 kusů na konci roku.

Traktor a kombajn flotila obilných farem 1929-1933 jednotek.
Ukazatele 1929 1930 1931 1932 1933
Kombajny - - 1741 6339 11707
Traktor 3198 9792 18775 22966 -

Kromě špatné nabídky zařízení, kvalifikovaného personálu a managementu v oblastech „rizikového zemědělství“ trpěly obilné státní farmy v prvních letech rozvoje (1929-1932) teoriemi, které převládaly v počátečním období vzniku, dokazující „ziskovost“ budování gigantických ploch státních statků (gigantománie – plocha některých státních statků byla zvýšena na 200–250 tisíc hektarů), „nezbytnost“ vytvoření státní farmy-kolektivní farmy se spojuje se společným hospodářství pod vedením JZD. Gigantická velikost úrody a malá dostupnost zařízení, které bylo navíc z řady důvodů neefektivně využíváno, vedly k velkým ztrátám při sklizni a výmlatu chleba (obilí se drolilo a hnilo v hromadách). Neméně škodlivá byla teorie, podle níž se mechanizace postavila proti zemědělské technice, což nakonec vedlo ke „zjednodušení“ té druhé – zavedení mělké orby, možnost obejít se bez orby a úhorů, přechod na monokulturu pšenice, kombinace orby a setí ozimých plodin, "zbytečnost" čištění obilí a boj s plevelem atd. se hojně využívaly po celá léta 1930-1932. V důsledku to vedlo k degradaci půdy, zaplevelení polí a poklesu výnosu.

Obilné farmy 1929-1937
Ukazatele 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937
Počet obilných farem 55 143 182 228 234 357 391 388 342
Rozloha pozemku (tis. ha) 5072 12312 15028 12847 11560 10806 10400 9364 8010
Obdělávaná plocha (tis. ha) 146,1 1189,6 4352,6 4538,5 3228,3 3286,1 3610,6 3845,8 3504,8
Dodávka chleba do státu (tis. tun) 50.2 474,7 1055,5 1204,1 991,9 1225,3 1778,7 1817,9 2616,1

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Shlykova O.V. Transformace JZD na státní statky v 50.-60. letech 20. století. . Získáno 22. března 2017. Archivováno z originálu dne 23. března 2017.

Zdroje

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích