Sokolov, Nikolaj Ivanovič (plný držitel Řádu slávy)

Nikolaj Ivanovič Sokolov
Datum narození 5. srpna 1919( 1919-08-05 )
Místo narození Yaroslavl Governorate RSFSR
Datum úmrtí 16. února 1984 (64 let)( 1984-02-16 )
Místo smrti Jaroslavl Rusko
Afiliace  SSSR
Druh armády Dělostřelectvo
Roky služby 1940 - 1946
Hodnost Strážedesátník
Bitvy/války Velká vlastenecká válka
Ocenění a ceny
Řád slávy III stupně Řád slávy II stupně Řád slávy, 1. třída
SU medaile Za obranu Stalingradu ribbon.svg Medaile „Za dobytí Berlína“ Medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v letech 1941-1945“

Nikolaj Ivanovič Sokolov - průzkumný pozorovatel 295. gardového armádního dělového dělostřeleckého pluku ( 3. armáda , 1. běloruský front ), gardový desátník.

Životopis

Nikolaj Ivanovič Sokolov se narodil do rolnické rodiny ve vesnici Barmanovo, Ljubimskij Ujezd, gubernie Jaroslavl (v současné době Ljubimskij okres , Jaroslavská oblast ). Získal základní vzdělání a pracoval v továrně v Jaroslavli .

V roce 1940 byl vojenský komisariát města Jaroslavl povolán do řad Rudé armády . Od června 1941 na frontách Velké vlastenecké války . Bránil Stalingrad .

V bitvě v běloruské Gomelské oblasti dne 20. listopadu 1943 gardový desátník Sokolov na pozorovacím stanovišti zahlédl baterii 105 mm nepřátelských děl, která byla podle jeho označení cíle potlačena palbou z divize. . U vesnice Studenets v Gomelské oblasti byl 22. listopadu v bitvě v bojových formacích pěchoty, objevil a předal přesné souřadnice nepřátelské baterie, která bránila postupu střeleckých jednotek. Baterie byla zničena palbou divize a pěchota se zmocnila dané linie. Téhož dne v bitvě o obec Lobyrevka vynesl z ohně zraněného velitele střelecké roty. Rozkazem 3. armády ze dne 8. prosince 1943 mu byl udělen Řád slávy 3. stupně.

Při prolomení nepřátelské obrany 24. června 1944 na řece Drut u města Rogačev sledoval desátník Sokolov nepřítele z předsunutého pozorovacího stanoviště. Uprostřed dne nepřítel se silami až po pěší rotu zahájil protiútok v prostoru Sokolova. Nepřátelské vojáky začal kosit kulometem a šel tak příkladem ostatním bojovníkům. Když byl v kritickém okamžiku bitvy zabit kulometčík, postavil se kulometu a začal ničit nepřítele s dvojnásobnou energií. Zachvěl se a nechal na bitevním poli mnoho těl svých vojáků a odkutálel se. Sokolov v této bitvě osobně zničil asi 20 nepřátelských vojáků. Rozkazem vojsk 1. běloruského frontu z 21. července 1944 mu byl udělen Řád slávy 2. stupně.

V bojích o udržení předmostí na levém břehu Odry u města Kustrin ( Kostšin nad Odron ) v únoru 1945 byl gardový desátník Sokolov na pozorovacím stanovišti, při nepřátelských protiútokech úspěšně rekognoskoval svou palebnou sílu a předával informace o je na velitelské stanoviště pluku. Když byl důstojník zabit, zorganizoval obranu pozorovacího stanoviště, palbou z kulometů a granátů stíhači zničili přes 15 nepřátelských vojáků. Ve stejné bitvě vynesl tělo zesnulého důstojníka a dopravil ho na velitelské stanoviště pluku. Při prolomení silně opevněné nepřátelské obrany na levém břehu Odry a v následných bojích na předměstí Berlína i ve městě samotném Sokolov v bojových sestavách naší pěchoty úspěšně prováděl průzkum nepřátelských palebných zbraní. Výnosem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 15. května 1946 mu byl udělen Řád slávy 1. stupně.

Rotmistr Sokolov byl demobilizován v květnu 1946. Vrátil se do vlasti, pracoval v závodě na výrobu syntetického kaučuku v Jaroslavli.

Nikolaj Ivanovič Sokolov zemřel 16. února 1984.

Paměť

Poznámky

Odkazy

Literatura