Solární jádro

Sluneční jádro sahá od středu Slunce do vzdálenosti 173 tisíc km (přibližně 20 % slunečního poloměru) [1] . Jádro je nejžhavější částí Slunce, teplota v jádru je 15 milionů  K (pro srovnání: povrchová teplota je 6 tisíc K). Hustota jádra je 150 tisíc kg/m³ (150krát vyšší než hustota vody na Zemi ).

Analýza dat získaných sondou SOHO ukázala, že v jádře je rychlost rotace Slunce kolem své osy mnohem vyšší než na povrchu [2] .

Energie jádra

V jádře probíhá proton-protonová termonukleární reakce , v jejímž důsledku ze čtyř protonů vzniká helium-4 . Na energii se přitom každou vteřinu přemění 4,26 milionů tun hmoty (3,6⋅10 38 protonů), tato hodnota je však ve srovnání s hmotností Slunce zanedbatelná – 2⋅10 27 tun. Výkon jádra je 380 yottawattů (3,8⋅10 26 wattů ), což odpovídá detonaci 9,1⋅10 10 megatun TNT za sekundu.

Jádro je jediné místo na Slunci, ve kterém se získává energie a teplo z termonukleární reakce, zbytek hvězdy je touto energií ohříván. Veškerá energie jádra postupně prochází vrstvami až do fotosféry , ze které je vyzařována ve formě slunečního světla a kinetické energie .

Přeměna energie

Při pohybu vysokoenergetických fotonů ( gama a rentgenových paprsků ) na povrch Slunce rozptylují část energie v nižších energetických vrstvách ve srovnání s jádrem (např. v zóně přenosu záření ). Odhady „doby přechodu fotonů“ se pohybují od 50 milionů let [3] do 40 000 let [4] . Každé kvantum gama záření z jádra Slunce se přemění na několik milionů viditelných fotonů, které jsou vyzařovány z povrchu. Neutrina vzniklá při této reakci přitom volně opouštějí Slunce a naznačují, že termonukleární reakce stále probíhá.

Viz také

• hvězdné jádro

Poznámky

1. ↑ Naše Slunce a další hvězdy Jádro a koróna Slunce. Získáno 17. března 2015. Archivováno z originálu dne 2. dubna 2015. (neurčitý)
2. ↑ ^ Garcia R.A. et al. "Tracking Solar Gravity Modes: The Dynamics of the Solar Core", Science, 316, 5831, 1591-1593 (2007)
3. ↑ Lewis, Richard. Ilustrovaná encyklopedie vesmíru  . - Harmony Books, New York, 1983. - S.  65 .
4. ↑ Plait, Phil. Bitesize Tour of the Solar System: The Long Climb from the Sun's Core  (anglicky) . - Bad Astronomy, 1997. Staženo 14. září 2008.

Literatura

• Encyklopedie Slunce

slunce
Struktura	Jádro Sálavé přenosové pásmo tachoklin konvekční zóna
Atmosféra	Fotosféra Chromosféra sluneční koróna
Rozšířená struktura	heliosféra List heliosférického proudu hranice rázové vlny heliosférický plášť heliopauza příďová rázová vlna
Jevy týkající se Slunce	Zatmění Slunce Sluneční aktivita sluneční skvrny sluneční erupce Miyake události výrony koronální hmoty sluneční cyklus Změny slunečního záření Vlčí číslo Seznam cyklů sluneční aktivity Maunderovo minimum Solární radiace koronální díry Koronální smyčky pochodně Granule vločky Prominence a vlákna Spikuly Supergranulace slunečný vítr Morton Wave Evershed efekt
související témata	Sluneční Soustava Evoluce hvězd Rotace slunce solární dynamo geomagnetická bouře Ztmavení směrem k okraji
Spektrální třída : G2