Seznam ztracených filmů Ruska (1910)

Obrazová adaptace scén ze stejnojmenné ukrajinské hry M. Staryckého, doplňující zájezdový ukrajinský soubor. Jeden z mála herních obrázků zobrazených Lvu Tolstému. Podle A. Drankova Tolstoj pozitivně zhodnotil obraz a poznamenal "jeho přístupnost rolníkům jak z hlediska jednoduchosti děje, tak i barevnosti maleb."

Koncem podzimu 1910 jsme natočili <...> "Za mých studentských let" <...> podle původního libreta.

Poté, co bylo společnosti Alexandra Khanžonkova povoleno natočit v Kremlu film „Volha a Sibiř“ („Ermak Timofeevič – dobyvatel Sibiře“) (vydán v roce 1914), Vasilij Gončarov natočil „scény příjezdu do Moskvy s peticí Ivanu Hroznému vyslanců od dobyvatele Sibiře Ermaka Timofejeviče. Herci a figuranti v kostýmech a nalíčených byli zastoupeni odchodem kozáckého velvyslanectví v čele s atamanem Koltsem do Kremlu přes Borovitského bránu a poté verandou a dvěma nebo třemi dalšími scénami na pozadí budovy Kremlu. Zvědavců bylo extrémně velké množství a bylo nutné je neustále odsouvat, aby se aktuální realita nesmíchala s prastarou antikou.

Včera v Kremlu byly pořízeny snímky do kina. Podnikatelem tohoto podniku je esaul Khanzhonkov, který získal povolení k výrobě řady fotografií v Kremlu pro obrazy historického obsahu. Včera byl reprodukován obraz "Jermak Timofeevič - dobyvatel Sibiře", jehož první částí je vstup do Kremlu Borovickou bránou velvyslanců s dary od Jermaka. Pak se poskvrnil celý průvod, který jsme zvyklí vídat v divadlech a který jaksi neladil s celkovým pozadím Kremlu. Poté byly pořízeny fotografie - průvod Hrozného z Červené verandy ke katedrále Zvěstování, jeho výstup z Chudovského kláštera a scéna přijímání darů od mimozemšťanů ze Sibiře. Představení se zúčastnilo 150 lidí. Tyto obrázky budou zobrazeny v Nejvyšší přítomnosti a teprve poté budou ukázány veřejnosti.

V té době jsme měli k dispozici 4 scénáře: „Ermak – dobyvatel Sibiře“ – historický, „Boyarin Orsha“ – literární, „Mořská panna“ – opera a „Vanka klíčník“ – píseň.

Jednalo se o test heterogenních zdrojů, aby se určilo, který z těchto zdrojů by byl pro kinematografický obraz nejvhodnější.

Naše scénáře nebo scénáře nebyly jako moderní. Byly to pouze seznamy scén, které měly být natočeny v jejich chronologickém pořadí. Vše ostatní „věděl“ režisér, který hercům před natáčením ukázal, co a jak mají dělat.

Režisér předal úkol účinkujícím narychlo, na živou nit, ale „na nervy“, zvýšeným tónem, aby v nich vyvolal patřičnou náladu.

Začali jsme s "Yermakem Timofeevičem", nejobtížnějším na scénu. Masy dobývajících kozáků a dobytých Tatarů nás ohrožovaly obtížemi davových scén, ve kterých jsme neměli v natáčení sebemenší praxi. Pochopili jsme však, že celý efekt snímku bude záviset na úspěchu komparsistů.

Moskevská studentská mládež reagovala s největší dychtivostí na naši výzvu k účasti na natáčení. A jak naštvaní ti, kteří neměli šanci se natáčení zúčastnit!

Zkušenost „Obchodníka Kalašnikova“ nebyla marná. Nyní jsme začali vážně pracovat: neudělali jsme tři obrazy za jeden den, ale jeden za tři dny. Ano, ale ne úplně. V „Jermaku“ jsme na tři dny sotva stihli natočit dobytí Sibiře a kromě něj nás ještě čekalo natáčení rodinného dramatu Jermaků a přijetí jermačského velvyslanectví Ivanem Hrozným.

Pinyaginova dílna nám dodala velkolepé kostýmy. Velmi krásný pohled se naskytl na „hordy“ kozáků a Tatarů, ať už o přestávce poklidně snídaly na zelené trávě, nebo se mezi sebou rvaly v krvavé bitvě během natáčení.
Všichni komparsisté byli úspěšní – na vzestupu a bez sebepoškozování. Pravda, od komparsistů se vyžadovalo jen to, aby byli naprosto vážní a za žádných okolností se nedívali do čočky aparátu.
Ne bez kuriozit. Na jednom "zabitém" tatarovi se našly na nohou zcela nehistorické galusky a na jednom "kozákovi" se mu před střelbou blýskl pinčem na nose, ale to všechno byly drobnosti, které nestály za řeč.

Studenti pro natáčení organizovali něco jako artely a veškerá obchodní jednání, stejně jako veškerá finanční vyrovnání, musela být vedena pouze s jejich zvoleným ředitelem.
Obrázek vyšel velký - 400 metrů. Nastudoval ji náš stálý režisér V. M. Gončarov a horlivě pomáhal P. I. Chardynin, který současně hrál roli Jermaka. <...> Z těch, které byly vydány v této sezóně [1910], byly nejúspěšnější: „a“ Podomáci “<...> Vzhledem k tomu, že rozvaha za provozní rok 1909 naznačovala, že cesta, kterou se společnost vydala, byla nejjistější cestou ke krachu, začal jsem bojovat s rostoucím dluhem.
Při zveřejnění obrázku "Ermak" společnost odmítla všechny objednávky přijaté po 1. únoru s odkazem na skutečnost, že je nestihne dobře splnit, ve skutečnosti to bylo kvůli touze snížit kreditní obrat.

První ruský obraz inscenovaný Gaumontovou společností v Rusku.

Mluvící filmové scény ze života nákladních dopravců.

Zřejmě první obrázek V. Gončarova u Gaumontu.

Celovečerní dokumentární film vytvořený z iniciativy a pokynů Lva Tolstého. Natáčení starého selského obřadu ruské svatby za účasti rolníků z panství T. L. Tolstého-Sukhotnaja, který je skutečným autorem (autorství inscenace je nesprávně připisováno L. N. Tolstému, byl na několika natáčeních a, případně dával samostatné rady a pokyny, ale nemohl být režisérem inscenace a hotový obraz ani neviděl).

V pustině poté, co filmový štáb požádal některé cirkusové režiséry o nějaké dekorace, postavil něco podobného budovám na pobřežních plážích a <...> nahrál celé představení na film. Pak udělali docela zdařilé nápisy.

Poté, co D. Bayda-Sukhovy absolvoval lekci kinematografie, uvádí v létě 1910 film "Kuma-Feska" <...>. Všechny mužské role <...> Baida-Sukhovy se rozhodl hrát sám sebe <...> Musel jsem sestavit podrobný seznam kusů, které mají být natočeny, velmi blízký <...> modernímu střihovému listu. <...> Epizody, kde se setkávají Vasil a Khoma, byly vymyšleny tak, aby byly natočeny se zvětšeninami, přičemž se nejprve zobrazila jedna, pak druhá, ale v obecném plánu <...> vytvořili náhradní studii. <...> Na žádost představitelky role Fesky pořídil kameraman <...> několik jejích "náladových" portrétů. Detailní záběry se ukázaly být velmi výrazné <...> Výsledek byl úžasný - hrdinka do děje vůbec nezasahovala, ba naopak - začala jakoby reagovat na repliky svých partnerů , a obecně zaujal dominantní postavení ve filmu.

Na malé zahrádce <...> filmový komplet <...> 40 metrů čtverečních <...> Na něm <...> dekorace sálu malovaná na plátně <...> plátno <.. .> připevněné k tyčím <...> při sebemenším větru <...> dekorace se nafoukla, houpala a získala poněkud bizarní vzhled. Zařízení sestávalo z nábytku, který měl jen velmi málo společného s érou Lermontova. Kostýmy <...> byly pronajaté <...> a hercům moc neseděly. K ochraně scenérie před sluncem se závěsy, ubrusy a dokonce i prostěradla zavěšují na drát natažený přes scenérii podél popruhů <...>. <...> Sloupce prachu stoupaly z taxíků a vozíků projíždějících po silnici <...> hluk <...> tlačenice a zmatek <...> Během natáčení Chardynin ve snaze přehlušit hluk křičel na Vrchol jeho hlasu, dávajíc repliku hercům, kteří na oplátku opakovali slova navrch hlasu. Výsledkem byl neuvěřitelný průšvih. <...> Technicky byl film na velmi nízké úrovni.

Filmová adaptace šesti scén básně N. V. Gogola („U Korobochky; setkání s Nozdrevem; u Sobakeviče; u Pljuškina; u Betrishčeva; všechny typy „mrtvých duší“ jsou apoteózou“) v podání skupiny filmových recitátorů pod vedením Ya. D. Bronislavsky. Ya. A. a E. T. Ždanov vystupovali téměř současně (pravděpodobně s použitím němého filmu P. Chardynina, který uvedl A. Khanzhonkov v roce 1909).

Epizody Napoleonovy invaze do Moskvy; fragmenty obrazu byly později ukázány jako filmová recitace.

"Velkolepá historická produkce", reprodukující velikonoční ráno v Moskvě 17. století.

Zřejmě natáčení divadelního představení slavné ukrajinské komedie M. L. Kropivnitského "Podle revize" v podání maloruské družiny, která měla turné v Petrohradě.

Obrazová verze básně A. S. Puškina (scéna ve sklepě v podání V. S. Niglova; později byl snímek přetočen v ateliéru A. Chanžonkova (negativy obou těchto filmů byly před válkou uchovány ve filmu VGIK knihovna).

Obrazová verze dramatického monologu A. S. Apukhtina (dvě scény: útěk z nemocnice a tragédie v lese) v podání A. K. Filgabera; později s tímto obrazem vystoupil Ya. A. Ždanov.

Mluvící obraz založený na Ermonkinově zápletce v podání A. K. Filgabera; později snímek doprovázeli Ja. A. a E. T. Ždanov.