Bitva o Kentish Knock | |||
---|---|---|---|
Hlavní konflikt: První anglo-nizozemská válka | |||
| |||
datum | 28. září ( 8. října ) 1652 | ||
Místo | hejno Kentish Knock , východně od ústí řeky Temže , Anglie | ||
Výsledek | Britské vítězství | ||
Odpůrci | |||
|
|||
velitelé | |||
|
|||
Boční síly | |||
|
|||
Ztráty | |||
|
|||
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
První anglo-nizozemská válka | |
---|---|
Dover - Plymouth - Monte Cristo - Kentish Knock - Dungeness - Portland - Leghorn - Gabbard - Scheveningen |
Bitva o Kentish Knock je námořní bitva první anglo-nizozemské války , která se odehrála 28. září ( 8. října ) 1652 mezi anglickou flotilou a flotilou Spojených provincií v oblasti mělčiny Kentish Knock . , 30 km východně od ústí Temže . Nizozemská flotila, dezorganizovaná vnitřními konflikty, nebyla schopna podniknout rozhodné kroky a byla nucena ustoupit, přičemž ztratila dvě lodě a mnoho lidí zahynulo.
Nizozemský poručík-admirál Maarten Tromp byl propuštěn generálními státy Nizozemska poté, co odmítl bojovat s Brity u Shetland v srpnu 1652. Ve funkci vrchního velitele nizozemského námořnictva ho vystřídal viceadmirál Witte de Witt z admirality Rotterdamu. Toto jmenování způsobilo roztržku mezi provinciemi Holandska a Zeeland, protože Witt byl osobním nepřítelem velitele Zeelandské flotily, viceadmirála Johana Evertsena , který sám opustil službu kvůli konfliktu s generálem států. Tromp a Evertsen byli věrní orangisté a Witt byl věrným služebníkem Států, které začaly ovládnout nizozemský politický život po smrti Stadtholdera Viléma II. Oranžského .
Witt obhajoval agresivnější námořní politiku zaměřenou na zničení nepřátelských flotil spíše než na pasivní obranu obchodních konvojů před anglickými útoky. Rozhodl se zaútočit na anglickou flotilu při nájezdu na Downs u Doveru a 5. října 1652 opustil Schoneveld. Flotilu však zastihla bouře, která poškodila většinu lodí. Navíc devět lodí Michaela de Ruytera , s jejichž podporou Witt počítal, bylo nuceno vrátit se do přístavu k opravě. Ruyter vyjádřil názor, že za takových podmínek je lepší vyhnout se otevřené konfrontaci s Brity a nadále střežit konvoje, ale Witt trval na rozhodující bitvě.
Loďstva se setkala 8. října . Spojené provincie měly 62 lodí a asi 1900 děl a 7000 námořníků; Anglie - 68 lodí pod velením Roberta Blakea s 2 400 děly a 10 000 námořníky. Předvoj nizozemské flotily byl pod velením Michaela de Ruytera, centru velel sám Witt a zadním vojem byl kontradmirál Gideon de Wildt.
Kolem poledne 8. října viděla holandská flotila připlouvat anglickou flotilu z jihu. Předchozí večer Wittovu flotilu zastihla bouře a lodě byly rozprášeny. Blake využil příznivého větru a rozhodl se toho využít k útoku na neuspořádanou formaci Holanďanů.
Witt spěšně shromáždil svou flotilu kolem 14:30, kromě pěti lodí, které unášely příliš daleko na sever. Rozhodl se přenést svou vlajku z malé Prinses Louise na Brederode , bývalou Trompovu vlajkovou loď a nejmocnější plavidlo v nizozemské flotile. Posádka lodi, věrná Trompovi, ho však odmítla pustit na palubu, dokonce vypálila varovnou salvu na člun, do kterého Witt mířil na palubu s dokumenty generála států. Witt měl obecně mezi námořníky špatnou pověst - asi sto námořníků opustilo flotilu, když se zjistilo, že bude nejvyšším velitelem. Velitel Cornelis Evertsen, bratr Johana Evertsena, byl povolán jako příměří, ale nebylo možné se dohodnout s námořníky. Když už byla nepřátelská flotila na dohled, Witt byl nucen vztyčit svou vlajku na velkém, ale pomalém Prins Willem , kde našel mnoho opilých důstojníků a nepřipravenou posádku.
Blake také před bojem vyměnil vlajkové lodě a přesunul se z nadrozměrného Sovereign na ovladatelnější Resolution . Boj začal kolem 17:00. Blake očekával, že rozbije nizozemskou formaci, ale s přiblížením anglické flotily začala většina nizozemských lodí ustupovat na východ. Vítr přitom výrazně zeslábl. V důsledku toho se obě flotily pomalu míjely na opačném větru. To bylo pro Nizozemce velmi nepříznivé: nepříjemný vítr poskytl Britům výhodu v přesnosti střelby a anglická flotila již byla lépe vyzbrojena. Některé anglické lodě se však zpočátku ocitly ve složité situaci: Sovereign a James najeli na mělčinu u Kentish Knock a s velkými obtížemi se z něj dostali. Resolution a Dolphin šli příliš daleko vpřed a byli obklíčeni, ale byli zachráněni zásahem jiných anglických lodí. Kolem 19:00 se boje zastavily kvůli nastupující tmě. V této době byla jedna holandská loď Maria zajata Brity a druhá - Gorcum - byla posádkou opuštěna v polopotopeném stavu, ale poté byla zachráněna Holanďany. Burgh van Alkmaar byl vyhozen posádkou do vzduchu, aby ho udržel před nepřítelem. Poté bojiště opustilo několik nizozemských lodí, jejichž morálka byla tímto výbuchem narušena.
Druhý den brzy ráno asi deset holandských lodí, většinou pod velením kapitánů ze Zeelandu, nespokojených s Wittem, porušilo přísahu a odplulo domů. To se obvykle přičítá tomu, že Witt na ranní válečné radě označil zeelandské kapitány za zbabělce a varoval je, že v Holandsku je ještě dost dřeva na to, aby pro kohokoli z nich postavili šibenici. Situace se pro Nizozemce stala beznadějnou, ale Witt se přesto rozhodl pro poslední snahu.
Holanďané pluli ještě dále na jih v naději, že dostanou příznivý vítr. Tento plán však selhal: prvních několik lodí, které se snažily zachytit vítr, se přesunulo příliš daleko na západ a bylo těžce poškozeno anglickou palbou. Vítr se změnil na severovýchod, což opět poskytlo Britům výhodu. Michael de Ruyter a Cornelis Evertsen byli konečně schopni přesvědčit Witta, aby přijal nevyhnutelné, a holandská flotila začala na konci dne ustupovat na východ.
Anglická flotila zastavila pronásledování, když dosáhla vlámských mělčin. Zde se Witt rozhodl rychle vzít flotilu na moře v povodí Wilingenu a poté provést další pokus porazit nepřítele. Ruyter taktně poznamenal: "Taková odvaha je příliš nebezpečná." Pod tlakem důstojníků Witt opustil svůj nápad a 12. října přivedl flotilu do Hellevoetsluis .
Nizozemci po své porážce uznali, že potřebují větší lodě, aby porazili anglickou flotilu, a zahájili nový program stavby lodí. Podle Witta byl důvodem porážky nedostatek požárních lodí v nizozemské flotile . Veřejné mínění však uznalo za hlavního viníka neúspěchu samotného Witta. Téhož večera 12. října se generál států dozvěděl o porážce a poslal dopis Trompovi a Johanu Evertsenovi s žádostí, aby se vrátili do služby. Witt utrpěl nervové zhroucení a byl formálně propuštěn ze svého postu nejvyššího velitele v květnu 1653 .
Spojené provincie | ||
název | Velitel | zbraně |
Brederode | Abel Roelants | 54 |
Prins Willem | Viceadmirál Witte de Witt | 56 |
Princové Louise | Velitel Michael de Ruyter | 48 |
vrede | kontradmirál Gideon de Wildt | 42 |
Aartsengel Michiel | Emmanuel Salingen | 40 |
Graaf Willem | Kontradmirál Jan Gideonszoon Werburg | 40 |
Groningen | Abraham van der Hulst | 40 |
Vogelstruys | Dowe Aukes | 40 |
vrede | Peter Salomonson | třicet |
Prins te Paerd | Corstien Corstiensen | 38 |
Drie Coningen | Lukáš Albertszon | 36 |
Engel Gabriel | Isaac Swers | 36 |
Princezny Louise | Witte de Witt (druhý den) | 36 |
Zeelandia | Nicholas Marrevelt | 36 |
Hollandia | Albert Klassen de Graff | 32 |
Amsterdam | Adrian Kempen | třicet |
Faeme | Cornelis Lonke | třicet |
Gorcum | Jan Jacobsen van Nees | třicet |
Gouden Leeuw | Jacob Adriansen Penssen | třicet |
Haes in 't Veldt | Landert den Haen | třicet |
Haes | Bastien Kentsen | třicet |
Liefde | Frans Criissen Mangeler | třicet |
Maria | Třída Sal | třicet |
Wapen van Enckhuysen | Gerrit Femssen | třicet |
Witte Lam | Cornelis van Houten | třicet |
Arke Troijane | Abraham van Campen | 28 |
Breda | Kontradmirál Adrian Bruinsveld | 28 |
Zeeuwsche Leeuw | Velitel Cornelis Evertsen Sr. | 28 |
campen | Joris van der Zen | 40 |
Gelderland | Cornelis van Velsen | 28 |
Gouda | Jan Egbertsen Ohms | 28 |
Leyden | Cornelis Holla | 28 |
Prins Maurits | Cornelis Petersen Tenman | 28 |
Svatý Francisco | Stoffel Jürienssen | 28 |
Sint Pieter | Jan Janssen van der Valk | 28 |
hvězda | Soud Jacoba Paulsena | 28 |
Westergo | Timmen Klassen | 28 |
Zeeridder | Gil Janssen | 28 |
Zutphen | Evout Jeronsen | 28 |
Dubbele Arendová | Allert Janssen | 26 |
Kasteel van Medemblick | Gabriel Antoinissen | 26 |
Svatý Jan | Laurence Lispensier | 26 |
Ter Goes | Cornelis Kuyper | 26 |
Achilles | Dirk Schnee | 28 |
Burgh van Alkmaer | Gerrit Nobel | 28 |
Hector van Troijen | Reinier Sekema | 24 |
Hollandsche Tuyn | Hilbrandt Jeronsen | 24 |
Monnicku | Arent Dirksen | 24 |
Sandenburg | Petr Gorkum | 24 |
Frisia | Shelte Wiglema | 28 |
Eenhoorn (ohnivá loď) | Laurence Josiassen | |
Graaf Sonderlandt (požární loď) | Hendrik Janssen | |
Vergulde Buys (hasič) | Ari Cornelissen | |
Vos (hasič) | Jan Jacobsen |
Slovníky a encyklopedie |
|
---|