Starý hřbitov sv

Starý hřbitov sv. John
Němec  Alter Johannisfriedhof
Země Německo
Město Lipsko
Souřadnice 51°20′13″ s. sh. 12°23′22″ palců. e.
Datum založení XIII století
Poslední pohřeb 1883
počet obyvatel přes 250 000 hrobů
Aktuální stav ZAVŘENO
stav ochrany historická památka
Dohlížející organizace Amt fur Stadtgrün und Gewässer Leipzig
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Starý hřbitov sv. Jana ( německy  Alter Johannisfriedhof ) je nejstarší dochovaný hřbitov v německém městě Lipsko ve spolkové zemi Sasko . Založena ve 2. polovině 13. století na území špitálu sv. Jana , byla uzavřena v roce 1883 a v současnosti je muzeem nekropole s řadou pozoruhodných náhrobků slavných občanů.

Historie

Nachází se mimo středověké jádro města, hřbitov sv. Jana vznikla po roce 1278, kdy městští pacienti s leprou zakoupili několik pozemků, aby zde vybudovali jakési autonomní společenství s kaplí zasvěcenou Janu Křtiteli , [1] z níž vznikl městský špitál sv. Johne .

Přestože byl hřbitov zpočátku poskytován pouze pro nemocné a „obyvatele“ nemocnice, pro nedostatek pohřebních míst u městských kostelů sv. Mikuláše , sv. Tomáše a sv. Jakuba zde byli od roku 1476 na pokyn vévody Albrechta pohřbíváni i obyvatelé Lipska, kteří neměli městská práva. Nakonec z hygienických důvodů určil vévoda Jiří hřbitov sv. Jana hlavní městskou nekropolí, což vedlo k jejímu rozšíření v 16.-17. století a její reorganizaci na způsob campo santo , tedy s náhrobky a epitafy podél zdí hřbitova.

Vlivem neustálého růstu městského obyvatelstva se hřbitov rozšiřoval dále na východ: v letech 1680, 1805 a v polovině 19. století měl v důsledku toho pět oddělení. Východní předměstí Lipska přitom v 19. století zažívalo období aktivního rozvoje a po roce 1850 byly nejstarší části hřbitova (první a druhý úsek), přiléhající přímo ke kostelu sv. Jana a budovy nemocnice byly sekularizovány a vytvořily její novou oblast .  Johannisplatz . Kromě toho byl v roce 1846 na jižním okraji Lipska založen Nový hřbitov sv. Jana , který se postupně stal oblíbeným pohřebištěm měšťanů. V roce 1883 starý hřbitov sv. John byl nakonec kvůli pohřbům uzavřen.

V letech 1925-1929 v souvislosti s výstavbou budovy Grassiho muzea definitivně zmizela z mapy města první a druhá část historického hřbitova. Vybudování odborné školy polygrafické a knihkupectví v letech 1928-1929 odňalo hřbitovu část páté sekce, což znamenalo přenesení značného počtu náhrobků. Naproti tomu zbývající části hřbitova sv. Jana byly uznány za kulturní památku, což však nezabránilo dalšímu pustnutí starého hřbitova. Takže z dříve četných krypt se do dnešních dnů dochovala pouze rodinná hrobka rodiny Baumgertnerů. Také po druhé světové válce zůstal hřbitov, který utrpěl leteckým bombardováním, spíše ponechán svému osudu a stále více chátral.

V 70. letech 20. století v důsledku proměny Nového hřbitova sv. Jana v Parku míru  - na území Starého hřbitova sv. Jana, dočasně umístěno 120 náhrobků z konce 19. - počátku 20. století, cenných z historického a kulturního hlediska; více než polovina z nich se však časem ztratila kvůli nevyhovujícím podmínkám skladování a v roce 1991 bylo instalováno pouze 58 náhrobků (místo podél německé  Prager Strasse ).

Moderní použití

Po rozsáhlých restaurátorských pracích v letech 1980-1990 byl hřbitov zpřístupněn veřejnosti a nyní je to jakýsi romantický a poněkud zanedbaný park, oplocený od hluku velkoměsta budovami Grassiho muzea a Gutenbergovy tiskárny. Škola.

Hřbitov je pro veřejnost otevřen denně od 10 do 18 hodin. Vstup volný.

Poznámky

  1. ↑ Podle dekretů Třetího lateránského koncilu bylo pacientům s leprou zakázáno žít mezi zdravými lidmi a objevovat se mezi městskými hradbami, ale bylo jim dovoleno mít vlastní oddělené chrámy, hřbitovy a bohoslužby.

Literatura

Viz také

  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích