Stavební věda
Stavební věda je soubor vědeckých poznatků a zkušeností zaměřených na analýzu a kontrolu fyzikálních, chemických a biologických jevů týkajících se stavebnictví a architektury. [1] Tradičně zahrnuje detailní rozbor stavebních materiálů a obvodových konstrukcí , požární bezpečnost, zvukovou izolaci, oslunění a také mechanismy pohybu tepla a vlhkosti. Praktickým cílem stavební vědy je poskytovat předvídatelná řešení pro optimalizaci výkonu budov a pochopení chyb ve výstavbě a předcházení jim.
Přehled
Stavební věda je architektonicko-inženýrsko-stavitelská disciplína, která se zaměřuje na „technický návrh“ budov s přihlédnutím k přírodním fyzikálním jevům, jako jsou:
- povětrnostní jevy (slunce, vítr, déšť, teplota, vlhkost) a související: cykly zmrazování a tání, bod rosy/mrazy, rozložení zatížení sněhem, tvorba blesků atd.
- podmínky a vlastnosti půd (seismické účinky, aktivita podzemních vod, hloubka zamrznutí atd.)
- vlastnosti materiálu (jako je galvanická koroze mezi odlišnými kovy, propustnost materiálů pro vodu a páru, kompatibilita a trvanlivost).
- fyzikální, chemické a biologické vlastnosti jako: vzlínavost, absorpce, kondenzace („jak hluboko ve stěně bude rosný bod ?“), přenos tepla (tepelné vedení, konvekce, tepelné záření), dynamika tlaku vodní páry, chemické reakce ( včetně spalování), adheze/koheze, tření, křehkost, elasticita, také fyziologie hub a nižších hub.
- lidská psychologie (komfort, účinky na smysly, funkce pocení, citlivost na chemikálie atd.)
- spotřeba energie, kontrolovatelnost parametrů prostředí, udržovatelnost, dlouhodobá a udržitelná spolehlivost, zdravotní a fyziologický komfort obyvatel.
Viz také
Odkazy
Literatura
- ↑ Manson, J. Leask. Experimentální stavební věda ,. Cambridge, Eng.: University Press, 1917. v. tisk.