Vedlejší ručení (z lat. subsidiarius - rezervní, pomocné) - 1) právo vymáhat nevymožený dluh od jiné povinné osoby, pokud jej první osoba nemůže zaplatit; 2) další odpovědnost uložená např. členům veřejné obchodní společnosti za podmínek, kdy hlavní žalovaný není schopen dluh uhradit [1] .
V ruském právu je vedlejší odpovědnost doplňková ve vztahu k odpovědnosti, kterou nese hlavní pachatel vůči oběti. Je navržen tak, aby doplňoval jeho odpovědnost a posiloval ochranu zájmů oběti. Osoba nesoucí takovou dodatečnou odpovědnost přitom vůbec nemusí být spoluzpůsobitelem majetkové újmy způsobené poškozenému a v mnoha případech se nedopouští vůbec žádných přestupků (např. ručitel, který je subsidiárně odpovědný za dlužník v případech uvedených v § 363 občanského zákoníku). Zde se projevuje kompenzační orientace občanskoprávní odpovědnosti, která určuje její specifičnost [2] .
Pravidla pro uplatnění vedlejší odpovědnosti jsou uvedena v článku 399 občanského zákoníku Ruské federace . A případy uplatnění subsidiární odpovědnosti upravuje občanský zákoník ve více než 15 článcích. Na základě zákona jsou subsidiárně odpovědní za: Čl. 56, 68, 75, 363, 586, 1029 občanského zákoníku. [3]
Občanský zákoník Ruské federace není jediným právním aktem, který stanoví možnost subsidiární odpovědnosti. Je také zakotvena v řadě zákonů a nařízení.
Například:
- Krajské pobočky a další registrované organizační složky politické strany ručí za své závazky majetkem, který mají k dispozici. V případě nedostatku stanoveného majetku nese politická strana vedlejší odpovědnost za závazky krajské pobočky nebo jiné registrované strukturální jednotky politické strany [4] .
- Zakládající dokumenty profesního sdružení by měly stanovit jeho povinnost provádět kompenzační platby stanovené tímto spolkovým zákonem a ve vztahu ke členům profesního sdružení - jejich vedlejší odpovědnost za příslušné závazky profesního sdružení [5] .
— Osoby, které podepsaly prospekt cenných papírů, v případě, že jsou vinny, nesou solidárně a subsidiárně odpovědnost za škodu způsobenou emitentem majiteli cenných papírů v důsledku informací obsažených v uvedeném prospektu, které jsou nespolehlivé, neúplné a /nebo uvedení investora v omyl, jimi potvrzené [6] .
— Instituce Ruské akademie zemědělských věd ručí za své závazky penězi a majetkem, který získaly na úkor prostředků získaných z činností vytvářejících příjem. Pokud instituce nemají dostatek finančních prostředků a majetku pořízeného na úkor prostředků získaných z činností vytvářejících příjmy, nese vedlejší odpovědnost za závazky těchto institucí Ruská akademie zemědělských věd [7] .
- V případě, že zaměstnavatel vysílá zaměstnance na výkon práce do jiné organizace (práce „v zájmu, pod vedením a kontrolou“ této jiné organizace, která „není zaměstnavatelem“ těchto zaměstnanců; viz též podmíněné práce , sama zakázaná článkem 56.1 zákoníku práce Ruské federace), tato jiná organizace nese podpůrnou odpovědnost, například za výplatu mezd a jiných plateb zaměstnanci a v jiných případech za další aspekty, které stanoví kap. 53.1 zákoníku práce Ruské federace a subsidiární odpovědnost samotné „hostitelské [zaměstnanecké] strany“ - podle článku 341.5 zákoníku práce RF.
- a další úkony.
V případě subsidiárního ručení je v závazku jeden (primární) dlužník, avšak ze zákona nebo smluvních podmínek za něj dodatečně (subsidiárně) ručí další (druhá) osoba. To zvyšuje právní ochranu věřitele. Nová občanskoprávní úprava výrazně rozšířila rozsah subsidiární odpovědnosti, což je v zájmu spolehlivosti obratu majetku [8] .
Uplatnění subsidiární odpovědnosti lze popsat takto:
1. Hlavní dlužník nesplnil svou povinnost.
2. Věřitel musí přihlásit pohledávku za Hlavním dlužníkem.
3. Hlavní dlužník odmítl pohledávku Věřitele uspokojit nebo od něj věřitel neobdržel v přiměřené lhůtě odpověď na přihlášenou pohledávku.
4. Tuto výzvu může věřitel předložit osobě odpovědné subsidiárně (tj. požadovat splnění závazku vedlejším žalovaným je právem, nikoli povinností věřitele).
5. Osoba, která nese vedlejší odpovědnost, musí před uspokojením pohledávky, kterou jí předloží věřitel, o této skutečnosti vyrozumět hlavního dlužníka, a pokud je vůči takové osobě vznesena žaloba, zapojit hlavního dlužníka do případu.
Vzhledem k tomu, že osoba, která nese vedlejší odpovědnost, ve vhodných případech nastupuje na místo hlavního dlužníka, má právo uplatnit vůči věřiteli námitky hlavního dlužníka, které mohou mít vliv na uspokojení pohledávky věřitele na plnění ze strany věřitele. povinnost [9] .
Zástupná odpovědnost může být smluvní i mimosmluvní. Tedy útočit jak za neplnění povinností ze smlouvy, tak v důsledku poučení v zákoně.
Ve smluvních vztazích k němu obvykle dochází, když hlavní žalovaný odmítá uspokojit pohledávky vůči němu (bez ohledu na to, zda má či nemá majetek potřebný k uspokojení věřitelů). Za to může například na základě podmínek smlouvy odpovídat ručitel (článek 363 odst. 1 občanského zákoníku).
Typickým příkladem subsidiárního ručení ze zákona je ručení ovládajících osob (fyzických nebo právnických osob, které mohou přímo či nepřímo ovlivňovat firmu, která je hlavním žalovaným (dlužníkem) a určovat její rozhodnutí) [10] v úpadcích. Nejčastějšími důvody vzniku takové odpovědnosti je nemožnost úplného splacení pohledávek věřitelů z důvodu chybějící účetní dokumentace (zkreslení údajů v ní) a nesplnění povinnosti podat návrh na konkurz u soudu (čl. 61 odst. 61.12 zákona o úpadku ve znění federálního zákona ze dne 29.07.2017 N 266-FZ). Rovněž ve světle změn v úpadkové legislativě z roku 2017 se začíná aktivně uplatňovat vedlejší odpovědnost ovládajících osob za přivedení organizace do úpadku (§ 61 odst. 11 zákona o úpadku). [11] Návrh na vedlejší ručení ovládající osoby může podat správce rozhodčího řízení, věřitel dlužníka a pověřený státní orgán.
V případě úpadku právnických osob, jakož i v případě újmy způsobené nezletilými občany (ve věku 14 až 18 let), tedy v mimosmluvních vztazích, vedlejší odpovědnost zakladatelů (účastníků) právnických osob, hlavní (“ mateřských") společností a rodičů (adoptivních rodičů) nebo opatrovníků nezletilých nastává pouze v případě, že úpadce nebo pachatelé nemají majetek schopný uspokojit zájmy věřitelů (čl. 75 odst. 3 odst. 3 odst. 2 čl. 105 odst. 2 čl. 1074 občanského zákoníku), a proto předpokládá předběžnou exekuci takového majetku. Navíc je zde, na rozdíl od smluvních vztahů, dodatečně nutné mít vinu na jednání vedlejší odpovědné osoby [2] .
Pravděpodobnost pro každou skupinu faktorů, které mohou vyvolat vznik vedlejšího závazku, je stanovena v rámci implementace algoritmu „mapy rizik vedlejšího závazku“, což je obecný obraz pravděpodobností různých typů vedlejších závazků, z nichž každý kterou lze samostatně posoudit a vysvětlit přítomností příčinné souvislosti s konkrétními právně významnými skutečnostmi finanční a hospodářské činnosti dlužnické organizace [12] .