Pronajímatelé postelí ( německy: Schlafgänger, Bettgeher, Schlafbursche ) jsou lidé v němčině, kteří si za malý poplatek pronajímají postel, aby se na pár hodin vyspali. Vznik těchto nájemníků je spojen s industrializací a nedostatkem a vysokými náklady na bydlení, které není schopné pojmout všechny obyvatele města .
Nájemníci postelí byli například pracovníci na směny , kteří mohli přes den spát, zatímco majitel domu vyřizoval svou práci. Nájemníci postelí zpravidla neměli rodiny, nesměli užívat zbytek domu. Pronájem postele nezahrnoval snídani.
Bytovou situaci zhoršovala existence nájemníků lůžek, kteří se k majitelům bytů často chovali netaktně. Objevily se i hygienické problémy, které přispěly k šíření epidemií , syfilis , tuberkulózy a svrabu [1] . Poplatky nájemníkům však přidaly do mizivého rozpočtu rodin, které byly vynaloženy i na zaplacení bytu. V některých místech byla postel pronajata dvěma různým lidem najednou.
V roce 1875 tvořili nájemníci 22,7 % obyvatel Berlína [2] :
| Podíl nájemců postelí v Berlíně | |
|---|---|
| 1861 | 13,60 % |
| 1875 | 22,70 % |
| 1895 | 9,80 % |
Statisticky měly malé byty více lůžek než velké byty, protože právě v malých bytech bylo možné pronajmout pouze místa na spaní, nikoli celé pokoje.
Tyto životní podmínky zhoršovali nájemníci postelí. […] V roce 1895 bylo v Berlíně 79 435 lůžek, 19 836 v Drážďanech a 19 101 v Lipsku. V některých případech byla stejná postel používána osm hodin dvěma nebo dokonce třemi lidmi během 24 hodin, aniž by byla minuta prázdná.
Původní text (německy)[ zobrazitskrýt] Diese sozialen Wohnungsschäden sind durch das Schlafgängerwesen stark vermehrt. […] 1895 wurden v Berlíně 79435, v Drážďanech 19836 a v Lipsku 19101 Schlafstellenleute gezählt. In manchen Fällen war dasselbe Bett von zwei oder gar von drei Personen im Achtstundenwechsel innerhalb 24 Stunden benutzt, ohne somit einen Augenblick kalt werden zu können. — Friedrich H. Lorentz [3]