Michail Romanovič Tararajev | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Datum narození | 23. července 1911 | |||||
Místo narození |
|
|||||
Datum úmrtí | 1961 | |||||
Místo smrti | ||||||
Země | ||||||
obsazení | horník | |||||
Ocenění a ceny |
|
Michail Romanovič Tararajev ( 23. července 1911 , Pivovarovo , provincie Vjatka - 1961 , Gremjačinsk , Permské území ) - sovětský dělník uhelného průmyslu, tunelář dolu č. 71-72 Kizelshakhtstroy trustu Permské oblasti ( 1948 Hrdina socialistické práce ).
Narozen 23. července 1911 [1] ve vesnici Pivovarovo (nyní - v okrese Malmyžskij v Kirovské oblasti ).
Svou kariéru zahájil po absolvování venkovské školy. Pracoval na různých dolech v zemi, osvojil si pokročilé pracovní metody od zkušených horníků , osvojil si techniku a stal se zkušeným tunelářským mistrem.
Když se během Velké vlastenecké války vláda SSSR rozhodla postavit uhelné doly na Gremjačinském ložisku v Permské oblasti, stal se Michail Tararajev jedním z prvních stavitelů nových dolů v Kizelovské uhelné pánvi . Brigáda, kterou do té doby vedl, patřila mezi přední. Při potopení šachty dolu č. 71-72 vytvořili celosvazový rychlostní rekord. Jeho brigáda opakovaně zvítězila v socialistické soutěži mezi tuzemskými horníky.
M. R. Tararaev pokračoval v práci na výstavbě dolů ložiska Germyachoe, později se stal směnným důlním technikem.
Žil ve městě Gremjachinsk , zemřel v roce 1961 . Je po něm pojmenována jedna z ulic města.
Státní rozpočtová instituce „Permský státní archiv nedávné historie“ obsahuje dokumenty související s Michailem Romanovičem Tararajevem. [2]