Tarigan

Tariganu ( Indon. Tariganu ; 9. října 1938  – 2. dubna 2019 [1] ) byl indonéský básník, malíř a hudebník. Podle národnosti - Karo-Batak . Pracoval pod pseudonymem; skutečné jméno je Usakha Tarigan.

Stručný životopis

V roce 1965 absolvoval Indonéskou univerzitu . Učil také čínštinu na Pekingské univerzitě . Aktivně se věnoval obchodu, zejména vedl společnosti PT Hevea Kalimantan, PT Angkasa Raya Jambi, PT Insan Bonafide a PT Pembangunan & Industri Yakin Maju Jaya [2] .

Kreativita

Poezii začal psát v 60. letech 20. století, publikoval v týdeníku Topik a v časopise Sastra (Literatura), který redigoval známý literární kritik a kritik Kh. B. Yassin . Na pozadí těžké politické situace 60. let zněly básně mladého básníka, které popíraly násilí a nenávist, svěže a jasně. Začali mu dokonce říkat „Kalimantan diamant vybroušený v Jakartě “, protože Tariganu po absolvování univerzity žil a pracoval dlouhou dobu asi. Kalimantan , který je proslulý bohatými nalezišti drahých kamenů [3] . Nejvýznamnější sbírka Towards the Sun (1982; ruský překlad 1997), ve které jsou intimní texty („Přišel jsi“, „Polibek“, „Kouzlo lásky“) prokládány aktuálními politickými básněmi („Mullahové“, „Mudžahídi“ , "íránsko-irácká válka", "imám Chomejní" atd.). Jeden z iniciátorů hnutí "Ritual of Color, Ritual of the Word" (1994), jehož představitelé ve své tvorbě spojují malbu, poezii a hudbu. [4] . Některé verše z jeho antologie „Pinchala“ byly zhudebněny a zařazeny na album zpěvačky Tiophanty Pinem [5] .

Skladby

• Kemudikan Hari Menjadi Cerah. Djakarta: Balai Pustaka, 1964.
• (čínský překlad) Kumpulan Sajak-sajak Amir Hamzah dan Kumpulan Sajak-sajak Chairil Anwar dalam bahasa Tionghoa. Djakarta: Yayasan Kebudayaan Jamrud, 1965. *Anggrek Hitam. Djakarta: Yayasan Bengkel Seni, 1971.
• Menghadap matahari. Sajak-sajak 1981. Jakarta: Yayasan Bengkel Seni 78, 1982.
• Elang: sajak-sajak, 1968-1974. Yayasan Bengkel Seni '78, 1985.
• Tembang Negeri Hijau. Kumpulan bersama Virga Bellan dkk, 1986.
• Ritus Warna Ritus Kata. Antologi bersama Adjim Arijadi a Ajammudin Tifani, 1994.
• Pancala: Antologi Puisi Karo Indonesia. Jakarta: Hasta Mitra, 2003.
• (srov.) Tanah perjanjian: antologi puisi / Ajamuddin Tifani; pengantář Abdul Hadi WM; penyantun Tariganu.Jakarta : Hasta Mitra [dan] Yayasan Bengkel Seni '78, 2005
• Kami Bicara. Kembang setaman. Prosa dan puisi. Jakarta: LBH, 2006 (s dalšími)
• Bunga Dawa. Medan, 2011 [6] .

Překlady do ruštiny

• Přišel jsi. Události". Překlad V. A. Pogadajev - v knize: Kultura zemí Malajského souostroví. Indonésie. Filipíny. Malajsie. Sborník materiálů 1996/97 ak. rok. Redaktor-sestavovatel A. K. Ogloblin. S-Pb., 1997, s. 142-143.
• Proti slunci. Poezie. Překlad z indonéštiny L. N. Demidyuk a V. A. Pogadaev. Kresby Delsey Shamsumara. Moskva: Strom života, 1997. ISBN 5-88713-018-0
• Milovat tě je osud; Přišel jsi; Když ke mně přijdeš; Magie lásky; Přišel jsem; Věštění o sintiře; Duch džungle; Událost; Krátký verš; Dlouhý verš; Smlouva; Ráno ahoj; běžím za tebou; Polibek; Napij se až do dna [7]
• Milovat tě je osud; Magie lásky; Událost. - Dobýt výšku. Básně malajských a indonéských básníků přeložil Viktor Pogadaev. M .: "Key-S", 2009, str. 95-96.
• Milovat tě je osud; Magie lásky; Událost. — Při hledání snu. Moderní poezie Indonésie v překladech Victora Pogadaeva. M.: Klyuch-S, 2016, str. 21-23.

Poznámky

1. ↑ Mengenang Seniman Tariganu (9. října 1938–2. dubna 2019) . Staženo 5. dubna 2019. Archivováno z originálu 15. května 2019. (neurčitý)
2. ↑ Tariganu. Menghadap Matahari [1] Archivováno 30. listopadu 2018 na Wayback Machine
3. ↑ Demidyuk L. N., Pogadaev V. A. Kalimantan broušený diamant v Jakartě. - v knize. Tarigan. Proti slunci. Poezie. Moskva: Strom života, 1997, str. 6
4. ↑ Lenskaya, N. Květiny vzdálených ostrovů. - Recenze knihy, č. 49, 9. prosince 1997
5. ↑ Penghargaan untuk Pincala [2] Archivováno 29. listopadu 2018 na Wayback Machine
6. ↑ Buku Bunga Dawa-karya Tariganu bangun mental generasi muda [3] Archivováno 20. září 2019 na Wayback Machine
7. ↑ Tariganu (Indonésie). Z indonéštiny přeložil Viktor Pogadaev // Ruská vazba, 21. 10. 2005 [4] Archivní kopie ze dne 30. listopadu 2018 na Wayback Machine