Telekomunikace v České republice jsou považovány za rozvinuté. Telekomunikační byznys má zároveň nízkou marži a vysoké náklady kvůli nákladnému procesu budování páteřní infrastruktury a přístupových sítí.
Telefony – nejpoužívanější: 2,888 milionu (2006)
Mobilní mobilní telefony: 13,075 milionu lidí (2007)
Telefonní systém:
Vnitřní síť: 86 % telefonních ústředen je digitálních; stávající sítě měděných kabelů byly vylepšeny zavedením zařízení pro asymetrické digitální účastnické linky (ADSL), které umožňují přenos internetu a jiných digitálních signálů; páteřní systémy zahrnují optické kabely a mikrovlnné rádiové relé v Indickém oceánu, Intelsat, Eutelsat, Inmarsat, Globalstar .
| Počet účastníků mobilních a pevných telefonních linek v ČR od roku 1989 do roku 2011. Zdroj dat: ČSU.
|
|---|
Rozhlasové stanice: 31 AM, FM 304, krátkovlnné 17 (2000)
Rádia: 3159134 (prosinec 2000)
Digitální rádio DAB+ vysílá v Praze, Brně, Liberci, Ostravě a Plzni.
Televizní stanice: 150 (plus 1434 opakovačů) (2000)
Televizory: 3405834 (prosinec 2000)
Formát vysílání: DVB-T .
Analogové televizní vysílání v České republice bylo ukončeno v roce 2012.
ISP: více než 300 (2000)
Uživatelé internetu: 4,4 milionu (2007)
Česká republika má největší počet wi-fi předplatitelů v EU. [1] Počátkem roku 2008 měla více než 800, většinou místních, poskytovatelů bezdrátového přístupu s přibližně 350 000 účastníky v roce 2007. Mobilní internet je velmi běžný. Vývoj GPRS, EDGE, UMTS a CDMA2000 oznámili tři mobilní operátoři (T-Mobile, Vodafone, Telefonica O2) a ISP U:fon. Státní Český Telecom zpomalil šíření broadbandu. Na začátku roku 2004 začali alternativní operátoři nabízet technologie ADSL a SDSL. Jejich zavedení a privatizace Českého Telecomu pomohly snížit ceny. Dne 1. července 2006 koupil Český Telecom globální operátor Telefonica (ze Španělska) s názvem Telefónica O2 Czech Republic.