Teplota vznícení - nejnižší teplota látky, při které se páry nad povrchem hořlavé látky uvolňují takovou rychlostí , že při vystavení zdroji vznícení je pozorováno vznícení. Vznícení - plamenné hoření látky iniciované zdrojem vznícení a pokračující po jeho odstranění, tj. dochází ke stabilnímu hoření (srov . Bod vzplanutí , Teplota samovznícení ).
Strukturální skupina | , °C | Strukturální skupina | , °C |
---|---|---|---|
C - C | 0,027 | C=O | -0,826 |
C-H | -2,118 | N-H | -0,261 |
C-O | -0,111 | O-H | 8,216 |
C=C | -8,980 | C-…C | -2,069 |
C-N | -5,876 |
Pokud je známa závislost tlaku nasycených par na teplotě , pak se pro výpočet teploty vznícení , °C, látek skládajících se z atomů C , H , O a N použije vzorec:
kde je parciální tlak par hořlavé kapaliny při bodu vzplanutí, kPa; — koeficient difúze páry do vzduchu, cm²/s; je stechiometrický koeficient kyslíku ve spalovací reakci.
Teplota vznícení látek, jejichž molekuly obsahují strukturní skupiny uvedené v tabulce 1, se vypočítá podle vzorce, °C:
kde je bod varu kapaliny při 101 kPa, °C; je počet strukturních skupin j-tého typu v molekule; - empirické koeficienty, jejichž hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.