Tetyukhin, Sergej Jurijevič

Sergej Teťjuchin
obecná informace
Celé jméno	Sergej Jurijevič Teťjuchin
Byl narozen	23. září 1975( 1975-09-23 ) (47 let) Margilan , Ferghana Oblast , Uzbek SSR , SSSR
Státní občanství	Rusko
Růst	197 cm
Váha	89 kg
Pozice	finišer
Informace o týmu
tým	Rusko
Pracovní pozice	generální ředitel
Klubová kariéra [*1] 1991-1992 Křídla východu 1992-1999 Belogorye-Dynamo 1999-2001 Parma 37 (322) 2001-2006 Lokomotiv-Belogorye 2006-2008 Dynamo-Tattransgaz 40 (473) 2008-2009 Lokomotiv-Belogorye 30 (373) 2009–2011 Zenith (Kazaň) 61 (606) 2011–2018 Belogorye 178 (1570) Národní tým [*2] 1996-2016 Rusko 320 (2488+514)
Mezinárodní medaile olympijské hry stříbrný Sydney 2000 volejbal Bronz Atény 2004 volejbal Bronz Peking 2008 volejbal Zlato Londýn 2012 volejbal Mistrovství světa stříbrný Buenos Aires 2002 mistrovství Evropy stříbrný Vídeň 1999 Bronz Ostrava 2001 Bronz Berlín 2003 stříbrný Řím 2005 stříbrný Moskva 2007 Světové poháry Zlato Japonsko 1999 stříbrný Japonsko 2007 Zlato Japonsko 2011 světová liga Bronz Rotterdam 1996 Bronz Moskva 1997 stříbrný Milán 1998 stříbrný Rotterdam 2000 Bronz Katovice 2001 Zlato Belo Horizonte 2002 Bronz Moskva 2006 Bronz Rio de Janeiro 2008 Bronz Bělehrad 2009 Státní vyznamenání Čestný sportovní titul
↑ Počet zápasů (nastřílených bodů) pro profesionální klub se bere v úvahu pouze pro různé ligy národních šampionátů. ↑ Počet zápasů (vstřelených bodů) za národní tým v oficiálních zápasech.
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Sergei Yuryevich Tetyukhin (narozen 23. září 1975 , Margilan , oblast Fergana [1] ) - ruský volejbalový hráč , křídelník , olympijský vítěz z roku 2012 , stříbrný medailista z olympijských her v Sydney , bronzový medailista z olympijských her v Aténách a Pekingu , Medailista z mistrovství světa, několikanásobný medailista z mistrovství Evropy, ctěný mistr sportu Ruska . Generální manažer ruského mužského volejbalového týmu , generální ředitel volejbalového klubu Belogorye .

Životopis

Mládež

Dětství Sergeje Tetyukhina prošlo ve Ferganě . Prvním trenérem sportovce byl jeho otec Jurij Ivanovič a prvním týmem v jeho kariéře byl Tashkent Wings of the East. V roce 1992, kvůli změněné společensko-politické situaci a nedostatku vyhlídek na růst hráče ve své vlasti, se rodina Tetyukhin rozhodla přestěhovat do Ruska a na radu váženého trenéra SSSR Jurije Furaeva, šel do Belgorodu . Sergej byl přijat do týmu Belogorye [2] .

Klubová kariéra

Jak připomněl hlavní trenér belgorodského klubu Gennadij Šipulin , Sergej okamžitě udělal dobrý dojem a vypadal dobře v různých rolích:

Pamatuji si, že jsem se dlouho nemohl rozhodnout, jak nejlépe přizpůsobit tohoto talentovaného chlapa. Dnes přišel na soud Tetyukhin-forward, zítra - Tetyukhin-setter. Rozhodl jsem se z něj udělat křídelníka kvůli Tetyukhinově fenomenální koordinaci a schopnosti zvednout vysokorychlostní míč jemným pohybem. Jeho tělesná stavba je navíc pro tuto roli standardem [3] .

V roce 1995 vyhrál Tetyukhin svůj první titul s Lokomotivem Belgorod , pohár Ruska , v letech 1997 a 1998 se stal národním šampionem a v roce 1999 byl poprvé uznán jako nejužitečnější hráč šampionátu, když vyhrál Andrey Kuzněcov. cena _

V sezóně 1999/2000 spolu s dalšími dvěma Rusy Iljou Savelievem a Stanislavem Dineikinem začal hrát v italské Parmě. Tým, který po návratu z druhé ligy strávil první sezónu v sérii A1 , především díky ruskému triu, dokázal v základní části obsadit páté místo.

V říjnu 2000 měli Tetyukhin a hráč Modeny Roman Jakovlev na cestě do Parmy autonehodu . Sergej, který řídil, se rozhodl předjíždět, ale nezvládl řízení a auto skončilo v protijedoucím jízdním pruhu. Po čelním střetu volejbalisté jako zázrakem přežili. Naštěstí přežil i řidič protijedoucího auta, což proces zjednodušilo [4] . Sergej podstoupil několik operací a vynechal téměř celou sezónu. Po návratu do akce na jaře 2001 se znovu setkal na kurtu se svým kolegou v neštěstí Jakovlevem - ve čtvrtfinálové sérii italského šampionátu Parma podlehla Modeně 1:3. Byly to poslední Tetyukhinovy ​​zápasy v italské lize.

Po návratu do Bělgorodu pomohl Tetyukhin v sezóně 2001/02 Lokomotivu-Belogoriya znovu získat vedení v ruském volejbalu - po 5. místě v předchozím šampionátu se tým, ve kterém byl kapitánem, stal mistrem republiky a po cestě se dostal do finále poháru CEV . V letech 2003 až 2006 získal spolu s Lokomotiv-Belogorye další tři mistrovské tituly a dva poháry Ruska, v roce 2003 byl uznán jako nejužitečnější hráč Final Four Ligy mistrů , která skončila historicky první. vítězství ruského klubu, stejně jako ve druhém jednou v kariéře získal cenu Andreje Kuzněcova [5] .

Potřetí byl v roce 2006 udělen titul nejlepšího volejbalového hráče v Rusku Sergei Tetyukhin. Poté Lokomotiv-Belogorye prohrál superfinále národního šampionátu s Dynamem hlavního města , ale vedoucí týmu Belgorod prokázal vynikající silné vůle. V předvečer druhého venkovního utkání superfinále (první prohrála železnice 0:3) na tréninku Sergej neúspěšně trefil letící míč do obličeje a zlomil si prst. V tom samém zápase belgorodský tým prohrál první dvě hry, ale ve třetím setu Tetyukhin na podání otočil skóre 3:6 na 7:6 a udělal obrat v průběhu hry. Celkem v pěti zápasech zaznamenal 23 bodů - téměř čtvrtinu všech, které jeho tým vydělal, včetně 10 přímo z podání. Lokomotiv-Belogorye urval nejtěžší vítězství a zachránil intriku v sérii, v jejíchž zbývajících zápasech Tetyukhin nadále hrál se zlomeným prstem [6] [7] .

V létě 2006 se spolu s partnery v Belgorod Loko, Alexandrem Kosarevem a Vadimem Khamuttskikhem přestěhoval do Kazaňského Dynamo-Tattransgaz . V superfinále ruského šampionátu 2006/07 se pomstili Dynamu Moskva za porážku před rokem a další sezóna přinesla Teťjukhinovi vítězství v Ruském poháru a Lize mistrů a další cenu pro nejlepšího hráče země [ 8] , po kterém se volejbalový hráč vrátil do Lokomotiv-Belogorye.

S třetím vystoupením Tetyukhina v Lokomotiv-Belogorye se spojily naděje fanoušků na nové úspěchy týmu. Koneckonců, od roku 1995, kdy Sergej začal hrát v hlavním týmu týmu Gennady Shipulin, všechny ruské kluby, za které hrál, vyhrály každou sezónu alespoň jeden titul. A tradice skutečně pokračovala - Teťjukhinův výjimečný zápas ve finále Poháru CEV v Aténách proti Panathinaikosu přinesl čestnou trofej volejbalistům z Belgorodu [9] .

Na podzim roku 2009 Tetyukhin, již jako součást Zenitu Kazaň, vyhrál svůj 8. národní pohár a byl uznán jako Final Eight MVP v Kaliningradu a v květnu 2010 se stal poosmé mistrem Ruska. V sezóně 2010/2011 se Zenitu, z velké části díky dovednosti a dlouholetým zkušenostem Teťukina, podařilo ve finále porazit Dynamo Moskva , které nabralo na síle do rozhodujících fází play-off [10] . května 2011 se Sergey Tetyukhin stal 9násobným národním šampionem, čímž dále posílil své vedení v počtu titulů v ruské superlize. Po skončení sezóny se znovu přestěhoval do Belogorye .

V prosinci 2012 vyhrál Sergej Tetyukhin po deváté ve své kariéře Ruský pohár a brzy začal znovu pravidelně hrát s Belogorye, zotavoval se z problémů s koleny a poruch srdečního rytmu, které sportovce sužovaly před a po olympijském turnaji v Londýně. V play off Superligy 2012/13 si Belogorye prošel těžkou cestou, když porazil Dynamo Moskva , Lokomotiv Novosibirsk , Zenit Kazaň , Ural Ufa a o osm let později se stal mistrem republiky. Sergey Tetyukhin získal desátou zlatou medaili ruského mistrovství. V těchto bojích se vždy objevil v základní sestavě bělgorodského týmu, s výjimkou třetího zápasu semifinálové série se Zenitem, který mohl vynechat kvůli zranění nohy, ke kterému došlo v předchozím setkání, ale podle atlet, „situace se vyvinula tak, že bylo nutné vyjít ven a pomoci“ [11] . Sergeiovo vystoupení jako náhradníka ve druhém díle bylo zlomovým bodem v této hře [12] . května 2013, v těžkém začátku prvního zápasu „zlatého“ zápasu proti Uralu, na hřišti Tetyukhin, tým Belgorod zaznamenal 10 bodů v řadě, po kterých neztratili iniciativu v zápase [13] .

V březnu 2014 vyhrál Sergei Tetyukhin počtvrté Ligu mistrů a získal cenu MVP za to, že hrál ve finálovém zápase proti turecké Halkbank. Opět ukázal nepružný charakter, schopnost hrát v maximální příležitosti v těch nejzásadnějších okamžicích - na jeho podání Belogorye v první hře rozhodujícím způsobem zrychlil a v závěru čtvrté prohrál 17:22. vyšel napřed a otočil příliv, jako výsledek vyhrál [14] .

26. března 2017, v zápase ruského šampionátu proti Zenitu, hrál Sergey Tetyukhin v základní sestavě Belogorye spolu se svým synem Pavlem [15] [16] .

3. dubna 2018 oznámil, že na konci sezóny 2017/18 ukončí hráčskou kariéru [17] , a o týden později v Ankaře získal s Belogorye svůj poslední titul - Evropský pohár konfederace volejbalu [18] . 29. dubna 2018 ukončil svou hráčskou kariéru zápasem ruského šampionátu proti Novy Urengoy Fakel .

Ruský národní tým

V roce 1994 se Sergei Tetyukhin připojil k ruskému mládežnickému týmu. Na evropském šampionátu v Turecku získal tým vedený Valerijem Alferovem zlaté medaile. Ve finálové hře se skóre 3:0 byli poraženi vrstevníci z Francie a nejlepším hráčem turnaje byl uznán Sergej Tetyukhin, který do rozhodujícího zápasu vstoupil s novokainovou blokádou ramene [19] . O rok dříve, v roce 1993, mohl Sergej debutovat v národním týmu . Vydal se s týmem na turné po Japonsku , které bylo v těch letech tradiční, ale nikdy nevstoupil na místo, protože byl oznámen jako třetí záložník .

Tetyukhin odehrál svůj první oficiální zápas za národní tým 11. května 1996 v Pekingu . Ruští volejbalisté toho dne v rámci Světové ligy porazili japonský tým 3: 2 . V červenci až srpnu 1996 se v Atlantě zúčastnil prvních olympijských her ve své kariéře [20] .

V prosinci 1999 vyhrál Sergei Tetyukhin Světový pohár a získal titul Ctěný mistr sportu . V roce 2002 ruský tým poprvé vyhrál Světovou ligu a získal stříbrné medaile na mistrovství světa . Podle výsledků světového fóra obsadil Sergej čtvrté místo ve sporu nejproduktivnějších hráčů, když prohrál pouze s významnými diagonálními Markosem Milinkovičem, Ivanem Milkovichem a docela dost - Vladimirem Nikolovem (135 bodů proti 139), a také vstoupil deset nejlepších hostitelů turnaje.

Tetyukhin si dal první přestávku od hraní za národní tým v roce 2005, kdy si vyzkoušel plážový volejbal . Dva měsíce po začátku tréninku plážového volejbalu obsadili Teťjuchin a jeho kolega z Lokomotiv-Belogorija Igor Kolodinskij 2. místo ve třetí etapě ruského šampionátu v Bělgorodu , když prohráli pouze s tehdy nejsilnější ruskou dvojicí Roman Arkaev / Dmitrij Barsuk [21] . Ale brzy, v poslední fázi přípravy na mistrovství Evropy 2005 , se Sergej znovu ocitl v táboře ruského týmu.

V říjnu 2011, po dvouleté přestávce v hraní za národní tým, vstoupil Sergej Tetyukhin do přihlášky na mistrovství světa a podruhé ve své kariéře se stal vítězem tohoto turnaje [22] [23] .

Sergei Tetyukhin je vlastníkem stříbrné medaile z olympijských her v Sydney , bronzových medailí z her v Aténách a Pekingu a po vítězství na hrách v Londýně se Sergej stal prvním v mužském volejbalu, který vyhrál čtyři olympijské medaile, včetně zlata.

O Teťjukhinově účasti na olympijských hrách v Londýně se pochybovalo – na jaře 2012 mu lékaři diagnostikovali poruchu srdečního rytmu a jen měsíc před začátkem soutěže jim bylo umožněno obnovit trénink [24] . Ve své páté olympiádě byl šestatřicetiletý Sergej Teťjuchin jedním z nejdůslednějších hráčů na podání a returnu v ruském týmu; v klíčovém zápase přípravné fáze s americkou reprezentací zaznamenal 21 bodů, přičemž realizoval 45 % útoků, z nichž mnohé se odehrály s organizovaným skupinovým blokem soupeře [25] . V tomto utkání ruský tým, který prohrával 0:2 na sety, dokázal zvítězit. V následujících zápasech Tetyukhin pokračoval ve hře téměř bez střídání a prokázal vysokou kvalitu volejbalu a vůli po vítězství. Hlavní trenér ruského národního týmu Vladimir Alekno poznamenal, že Tetyukhinovo podání na konci třetí hry finálového zápasu s Brazilci pomohlo ruskému týmu zvrátit vývoj neúspěšného duelu a nakonec dosáhnout vítězství:

Říká se, že udělal zázrak. Ano, uložil hry a zápasy tisíckrát! Chodil na podání, nebo skóroval šílené míče nebo v obraně vytáhl takovou ránu, kterou nikdo jiný nedokázal vytáhnout. Tohle je Hráč, dokonce i Igrochische. Právě s ním začal zlom ve finále [26] .

Po finále olympijských her v Londýně Sergei Tetyukhin oznámil konec svých vystoupení za národní tým [27] . V dubnu 2015 v rozhovoru s Andrejem Voronkovem připustil možnost svého návratu a jeho jméno bylo uvedeno v přihlášce do Světové ligy [28] . V červenci téhož roku, poté, co ruský tým opět vedl Vladimir Alekno, Teťjuchin souhlasil, že jí pomůže vyřešit problém se získáním vstupenky na olympijské hry v Rio de Janeiro [29] [30] . Zápas mistrovství světa proti egyptskému týmu, který se konal 18. září, byl jeho 300. oficiálním zápasem za ruský tým [31] . Na konci roku 2015 byl Sergei Tetyukhin vybrán jako kapitán národního týmu. Na evropském olympijském kvalifikačním turnaji , který se konal v lednu 2016 v Berlíně , mu pořadatelé udělili titul MVP [32] .

Olympijské hry v Riu de Janeiro se staly šestými olympijskými hrami Sergeje Tetyukhina. Kromě něj se šesti letních olympijských her ze zástupců kolektivních sportů zúčastnili pouze ruská volejbalistka Evgenia Estes (Artamonova) a španělský vodní pólista Manuel Estiarte a tento úspěch překonal v roce 2021 brazilský fotbalista Formiga , který promluvil na sedmé olympijské hry v kariéře. 5. srpna 2016 nesl Teťjuchin ruskou vlajku na zahajovacím ceremoniálu her v Rio de Janeiru [33] . Stejně jako na všech předchozích olympiádách s jeho účastí se ruský tým dostal do semifinále, ale tentokrát zůstal bez medailí. 21. srpna, poté, co prohrál s týmem USA v zápase o bronz na olympijských hrách v Riu, Tetyukhin oznámil svůj odchod z národního týmu [34] .

Celkem jako součást národního týmu odehrál Sergei Tetyukhin 320 oficiálních zápasů, ve kterých zaznamenal 2488 bodů a 514 odehraných směn, jako první ruský volejbalista překonal hranici 300 zápasů a 3000 vyhraných branek [35] .

Osobní život

Rodiče Sergeje Tetyukhina Jurij Ivanovič a Ljubov Ablyakimovna jsou váženými trenéry volejbalu Ruska, učiteli bělgorodského gymnázia č. 22 a SDYUSSHOR č. 2 regionu Bělgorod [36] . Mladší bratr Oleg je mistrem sportu ve volejbalu, volejbalovým rozhodčím. Sergej a jeho manželka Natalya mají tři syny - Ivana, Pavla a Alexandra [37] . Pavel Tetyukhin (nar. 2000) hraje jako externí hráč za hlavní tým Belogorye od sezóny 2018/19 a v září 2021 debutoval v ruském národním týmu.

V roce 1998 Sergei Tetyukhin promoval na Belgorodské státní univerzitě v oboru tělesná kultura a sport.

17. ledna 2014 se v Belgorodu zúčastnil štafety s pochodní XXII. zimních olympijských her . Tetyukhin přinesl pochodeň na Katedrální náměstí a spolu s hlavou Belgorodu Sergejem Božhenovem zapálili městský olympijský kotel [38] .

Společenské aktivity

8. září 2013 byl Sergei Tetyukhin zvolen do Poslanecké rady města Belgorod ze strany Jednotné Rusko [39] [40] . Dne 13. září 2015 byl zvolen do bělgorodské regionální dumy VI svolání v jediném volebním obvodu [41] . Po volbách 13. září 2020 se vzdal poslaneckého mandátu v bělgorodské regionální dumě [42] .

V březnu 2019 byl jmenován generálním manažerem ruského týmu mužů a nahradil v této pozici generálního ředitele Lokomotivu Novosibirsk Romana Stanislavova [43] . V roce 2021 stál v čele volejbalového klubu Belogorye [44] .

Sportovní úspěchy

S ruským týmem

• Olympijský vítěz XXX olympijských her v Londýně (2012) .
• Stříbrný medailista z XXVII. olympijských her v Sydney (2000) .
• Bronzový medailista z XXVIII. olympijských her v Aténách (2004) .
• Bronzový medailista z XXIX. olympijských her v Pekingu (2008) .
• Stříbrný medailista z mistrovství světa ( 2002 ).
• Stříbrný medailista z mistrovství Evropy ( 1999 , 2005 , 2007 ), bronzový medailista z mistrovství Evropy ( 2001 , 2003 ).
• Vítěz Světového poháru ( 1999 , 2011 ) , stříbrný medailista Světového poháru ( 2007 ).
• Vítěz Světové ligy ( 2002 ), stříbrný ( 1998 , 2000 ) a bronzový ( 1996 , 1997 , 2001 , 2006 , 2008 , 2009 ) medailista Světové ligy.
• Stříbrný medailista z Euroligy ( 2004 ).

S mládežnickým týmem Ruska

• Mistr Evropy (1994).
• Mistr světa (1995).

S holemi

• 10násobný mistr Ruska ( 1996/97 , 1997/98 , 2001/02 , 2002/03 , 2003/04 , 2004/05 , 2006/07 , 2009/10 , 2010/11 ) , stříbrný medailista 2010/11 mistrovství Ruska ( 1994/95 , 1995/96 , 1998/99 , 2005/06 , 2014/15 ), bronzový medailista z mistrovství Ruska ( 2007/08 , 2013/14 , 2015/16 ).
• 10násobný vítěz Ruského poháru (1995, 1996, 1997, 1998, 2003 , 2005 , 2007 , 2009 , 2012 , 2013 ) , finalista Ruského poháru ( 2015 ) , bronzový medailista 14, 201 z Ruska 2016 ).
• 3násobný vítěz ruského Superpoháru (2010, 2013, 2014).
• Čtyřnásobný vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2003/04, 2007/08, 2013/14), stříbrný (2010/11) a bronzový (2004/05, 2005/06) vítěz Ligy mistrů.
• Dvojnásobný vítěz Evropského poháru volejbalové konfederace (2008/09, 2017/18), stříbrný medailista Poháru CEV (2001/02).
• Bronzový medailista Evropského poháru vítězů pohárů (1996/97).
• Vítěz ( 2014 ) a bronzový medailista ( 2009 ) mistrovství světa mezi klubovými týmy .

Osobní

• MVP mistrovství Evropy mládeže (1994).
• Nejlepší hráč mistrovství Ruska (1999, 2003, 2006, 2008).
• MVP Final Four Ligy mistrů (2002/03, 2013/14).
• MVP Final Four Ruského poháru (2007).
• MVP "Final Eight" Open Cup of Russia (2009).
• MVP evropské olympijské kvalifikace (2016) .
• Nejlepší server "Final Four" Ligy mistrů (2010/11).
• Vstoupil do symbolické sedmičky klubového mistrovství světa (2014).
• Člen ruských All-Star Games (2005, 2008, 2009, 2010, 2012, 2013, únor 2014, prosinec 2014).
• Kavalír Řádu Vjačeslava Platonova (2012) [45] .
• Nejlepší sportovec Ruska za rok 2012 podle Federace sportovních novinářů Ruska [46] , deníku Sport-Express [24] , internetového portálu Championship.com [47] , diváků televizního kanálu Rusko-2 [48] .
• Člen volejbalové síně slávy (2021) [49] .

Ocenění a tituly

• Ctěný mistr sportu Ruska (1999) [50] .
• Řád cti (13. srpna 2012) - za velký přínos k rozvoji tělesné kultury a sportu, vysoké sportovní úspěchy na hrách XXX olympiády 2012 v Londýně (Velká Británie) [51] .
• Řád přátelství (19. 4. 2001) - za velký přínos k rozvoji tělesné kultury a sportu, vysoké sportovní úspěchy na hrách XXVII. olympiády v roce 2000 v Sydney [52] .
• Medaile Řádu za zásluhy o vlast I. stupně (2. srpna 2009) - za velký přínos k rozvoji tělesné kultury a sportu, vysoké sportovní úspěchy na hrách XXIX. olympiády v roce 2008 v Pekingu [53] .
• Medaile Řádu za zásluhy o vlast II. stupně (4. 11. 2005) - za velký přínos k rozvoji tělesné kultury a sportu, vysoké sportovní úspěchy na hrách XXVIII. olympiády v roce 2004 v Aténách [54] .
• Čestný občan regionu Belgorod (22. listopadu 2012) [55] .
• Medaile „Za zásluhy o zemi Belgorod“ I. stupně (22. září 2016) [56] .

Poznámky

1. ↑ Skvělé . " Championship.com " (1. ledna 2013). Získáno 4. ledna 2013. Archivováno z originálu 5. ledna 2013. (neurčitý)
2. ↑ Kapitán dynastie . BelPress (12. srpna 2015). Získáno 16. 8. 2015. Archivováno z originálu 23. 9. 2015. (neurčitý)
3. ↑ Tenhle chlap umí všechno! . " Sovětský sport " (24. května 2008). Získáno 12. listopadu 2011. Archivováno z originálu 29. února 2012. (neurčitý)
4. ↑ V centimetru od smrti . " Sport Express " (16. února 2001). Získáno 8. května 2011. Archivováno z originálu dne 26. března 2011. (neurčitý)
5. ↑ „Nevidím smysl měnit Belgorod za Itálii“ . " Sport-Express " (20. května 2003). Získáno 8. května 2011. Archivováno z originálu dne 23. března 2014. (neurčitý)
6. ↑ Sergey Tetyukhin. Mimo soutěž // Volejbalový čas. - 2006. - č. 3 . - S. 20-23 .
7. ↑ Belgorod se nikdy nevzdává! . " Sport Express " (5. května 2006). Získáno 8. května 2011. Archivováno z originálu dne 23. března 2014. (neurčitý)
8. ↑ A jednou jeho život a kariéra visely na vlásku... . " Sovětský sport " (24. května 2008). Datum přístupu: 8. května 2011. Archivováno z originálu 29. února 2012. (neurčitý)
9. ↑ Tetyukhinův graf . " News Time " (23. března 2009). Datum přístupu: 8. května 2011. Archivováno z originálu 27. března 2009. (neurčitý)
10. ↑ Jack of all trades (nepřístupný odkaz) . " Championship.ru " (6. května 2011). Získáno 8. května 2011. Archivováno z originálu 9. května 2011. (neurčitý) 
11. ↑ "S Uralem nebudou žádné snadné zápasy" . " Championship.com " (1. května 2013). Získáno 19. května 2013. Archivováno z originálu 21. května 2013. (neurčitý)
12. ↑ Ano, Tetyukhin přijde . " Championship.com " (29. dubna 2013). Získáno 19. května 2013. Archivováno z originálu 21. května 2013. (neurčitý)
13. ↑ Belgorod United . " Sport Express " (13. května 2013). Staženo: 19. května 2013. (neurčitý)
14. ↑ Tento skvělý, skvělý, skvělý, skvělý Tetyukhin! . " Sport Express " (23. března 2014). Získáno 23. března 2014. Archivováno z originálu dne 23. března 2014. (neurčitý)
15. ↑ Všichni – do Kosmu! . " Rudá hvězda " (24. března 2017). Získáno 26. března 2017. Archivováno z originálu dne 27. března 2017. (neurčitý)
16. ↑ Nestačí proti Zenitu a dvěma Tetyukhinům . " Sport-Express " (26. března 2017). Získáno 26. března 2017. Archivováno z originálu 20. května 2017. (neurčitý)
17. ↑ „Björndalen a naše éry končí“ . " Sport-Express " (3. dubna 2018). Staženo 3. dubna 2018. Archivováno z originálu 4. dubna 2018. (neurčitý)
18. ↑ Legendova závěrečná trofej. Tetyukhin opustil vítěze . " Sport Express " (10. dubna 2018). Získáno 11. dubna 2018. Archivováno z originálu 11. dubna 2018. (neurčitý)
19. ↑ Ruslan Achmetzyanov. Po Hedvábné stezce zpět na východ // Volejbalový čas. - 2007. - č. 5 . - S. 34-40 .
20. ↑ Slzy v Sydney, triumf v Londýně, transparent v Riu: Šest olympijských her Sergeje Teťukina . "BUSINESS Online" (29. července 2016). Získáno 28. srpna 2016. Archivováno z originálu 31. srpna 2016. (neurčitý)
21. ↑ „Plážový volejbal je pro mě jen experiment“ (nepřístupný odkaz) . " Kommersant -Sport" (11. července 2005). Datum přístupu: 8. května 2011. Archivováno z originálu 25. února 2012. (neurčitý) 
22. ↑ "S jednou šestkou se mistrovství světa hrát nedá" . " Sport Express " (10. října 2011). Získáno 12. listopadu 2011. Archivováno z originálu 12. listopadu 2011. (neurčitý)
23. ↑ Olympijské zlato je vždy malý zázrak . " Sport Express " (22. prosince 2011). Datum přístupu: 29. ledna 2012. Archivováno z originálu 11. února 2012. (neurčitý)
24. ↑ 1 2 Sergey Tetyukhin: "palivové dříví" před Londýnem (nepřístupný odkaz) . " Sport Express " (28. prosince 2012). Získáno 30. prosince 2012. Archivováno z originálu 2. ledna 2013. (neurčitý) 
25. ↑ Tento tým nemá stabilní zásobu. Ale je tu charakter a Tetyukhin . " Sport Express " (6. srpna 2012). Získáno 8. května 2011. Archivováno z originálu 11. srpna 2012. (neurčitý)
26. ↑ Vladimír Alekno: „Jestli odejdu z národního týmu nebo ne, už jsem se rozhodl“ . " Sport-Express " (23. srpna 2012). Získáno 26. srpna 2012. Archivováno z originálu 31. října 2012. (neurčitý)
27. ↑ „Byl to můj poslední zápas za národní tým“ . " Sport Express " (13. srpna 2012). Získáno 20. srpna 2012. Archivováno z originálu 24. prosince 2013. (neurčitý)
28. ↑ Tetyukhin neodpověděl „ne“. A v létě může říct ano! . " Sport-Express " (8. dubna 2015). Získáno 9. dubna 2015. Archivováno z originálu 13. dubna 2015. (neurčitý)
29. ↑ Volejbalista Teťjuchin řekl, že je poprvé od roku 2012 připraven vrátit se do ruského národního týmu . " R-Sport " (17. července 2015). Datum přístupu: 18. července 2015. Archivováno z originálu 24. července 2015. (neurčitý)
30. ↑ Sergey Tetyukhin: „Pokud mě na olympijských hrách potřebují, řeknu ano“ . " Sport-Express " (24. září 2015). Staženo: 24. září 2015. (neurčitý)
31. ↑ Rusko - Egypt - 3:0. Sergey Tetyukhin uspořádal 300. oficiální zápas za národní tým . Všeruská volejbalová federace (18. září 2015). Získáno 24. září 2015. Archivováno z originálu 25. září 2015. (neurčitý)
32. ↑ Tetyukhin je uznáván jako MVP olympijské kvalifikace, Michajlov je nejlepší úhlopříčka . " Championship.com " (11. ledna 2016). Získáno 4. července 2016. Archivováno z originálu 7. února 2016. (neurčitý)
33. ↑ Sergey Tetyukhin byl vybrán jako vlajkonoš ruského národního týmu pro zahajovací ceremoniál olympijských her . TASS (3. srpna 2016). Získáno 3. 8. 2016. Archivováno z originálu 14. 9. 2016. (neurčitý)
34. ↑ Standardní hráč Teťjuchin ukončil kariéru v ruském národním volejbalovém týmu . Lenta.ru (21. srpna 2016). Získáno 21. 8. 2016. Archivováno z originálu 22. 8. 2016. (neurčitý)
35. ↑ Družstvo mužů. Tetyukhin překročil hranici 3 000 vyhraných gólů (nepřístupný odkaz) . Všeruská volejbalová federace (22. srpna 2016). Získáno 23. srpna 2016. Archivováno z originálu dne 24. srpna 2016. (neurčitý) 
36. ↑ Olympionici sdíleli znalosti . Ruské noviny (1. září 2012). Získáno 30. listopadu 2012. Archivováno z originálu dne 25. října 2012. (neurčitý)
37. ↑ „Chci vidět svého nejmladšího syna udělat první krok“ . " Komsomolskaja pravda " (7. června 2011). Získáno 12. listopadu 2011. Archivováno z originálu 16. srpna 2012. (neurčitý)
38. ↑ Sergei Tetyukhin zapálil olympijský kotel v Belgorodu . " Rossijskaja Gazeta " (17. ledna 2014). Datum přístupu: 17. ledna 2014. Archivováno z originálu 19. ledna 2014. (neurčitý)
39. ↑ Tetyukhin a Khtey se budou zabývat sociální politikou a ekologií v Radě města Belgorod (nepřístupný odkaz) . "R-Sport" (24. září 2013). Datum přístupu: 1. května 2015. Archivováno z originálu 2. dubna 2015. (neurčitý) 
40. ↑ Profesionálové jsou skvělí, ale amatéři nemají kde hrát . Belpressa (17. prosince 2014). Získáno 12. října 2015. Archivováno z originálu 28. srpna 2016. (neurčitý)
41. ↑ Sergei Tetyukhin se stal zástupcem . " Sovětský sport " (18. září 2015). Získáno 12. října 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
42. ↑ Sergej Teťjuchin a Vladimir Žirinovskij odmítli mandáty poslanců regionální dumy . Bel.ru (21. září 2020). Získáno 26. září 2020. Archivováno z originálu dne 27. října 2020. (neurčitý)
43. ↑ Nový obchod pro mistra . Rossijskaja Gazeta ( 20. března 2019). Získáno 24. března 2019. Archivováno z originálu dne 23. března 2019. (neurčitý)
44. ↑ "Belogorye" vedl Sergei Tetyukhin . VK "Belogorye" (13. července 2021). Získáno 20. října 2021. Archivováno z originálu dne 20. října 2021. (neurčitý)
45. ↑ Představení Řádu Platonova . Všeruská volejbalová federace (27. srpna 2012). Získáno 5. prosince 2012. Archivováno z originálu dne 5. března 2016. (neurčitý)
46. ↑ Sergey Tetyukhin je nejlepším sportovcem roku v zemi podle Federace sportovních novinářů Ruska . Všeruská volejbalová federace (4. prosince 2012). Staženo: 5. prosince 2012. (neurčitý)
47. ↑ ...A do toho všeho je přikryl! . " Championship.com " (29. prosince 2012). Získáno 30. prosince 2012. Archivováno z originálu 5. ledna 2013. (neurčitý)
48. ↑ „Zlatý podstavec“: Tetyukhin je nejlepším sportovcem Ruska v roce 2012! . " Sportbox.ru " (31. prosince 2012). Získáno 1. ledna 2013. Archivováno z originálu 5. ledna 2013. (neurčitý)
49. ↑ Olympijský vítěz Sergei Tetyukhin vstoupil do Mezinárodní volejbalové síně slávy . " Championship.com " (17. října 2021). Získáno 20. října 2021. Archivováno z originálu dne 22. října 2021. (neurčitý)
50. ↑ V Rusku je dalších 12 Ctěných mistrů sportu . " Sport Express " (4. prosince 1999). Získáno 30. listopadu 2012. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
51. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 13. srpna 2012 č. 1165 „O udělování státních vyznamenání Ruské federace“ (nepřístupný odkaz) . Oficiální internetový portál právních informací (15. srpna 2012). Získáno 15. srpna 2012. Archivováno z originálu 25. května 2013. (neurčitý) 
52. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 19. dubna 2001 č. 450 „O udělování státních vyznamenání Ruské federace sportovcům, trenérům, pracovníkům tělesné kultury a sportu“ (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 21. ledna 2010. Archivováno z originálu 11. ledna 2012. (neurčitý) 
53. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 2. srpna 2009 č. 885 „O udělování státních vyznamenání Ruské federace“ (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 21. ledna 2010. Archivováno z originálu 7. července 2012. (neurčitý) 
54. ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 4. listopadu 2005 č. 1256 „O udělování státních vyznamenání Ruské federace“ (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 21. ledna 2010. Archivováno z originálu 16. července 2012. (neurčitý) 
55. ↑ Jevgenij Savčenko předal státní a regionální ceny obyvatelům Belgorodu (nepřístupný odkaz) . Guvernér a vláda oblasti Belgorod (22. listopadu 2012). Získáno 30. listopadu 2012. Archivováno z originálu 16. dubna 2013. (neurčitý) 
56. ↑ Obyvatelé Belgorodu získali státní a regionální vyznamenání . Oblastní duma Belgorod (22. září 2016). Získáno 25. září 2016. Archivováno z originálu 24. září 2016. (neurčitý)

Odkazy

• Místo Sergeje Tetyukhina
• Sergei Tetyukhin - olympijské statistiky na Sports-Reference.com 
• Profil na webu Mezinárodní volejbalové federace  (anglicky)
• Tetyukhin: jádro týmu . " Sport Express " (28. prosince 2012). Staženo: 30. prosince 2012. (neurčitý)
• Síla víry od Sergeje Tetyukhina . " Ruský reportér " (28. března 2013). Získáno 19. května 2013. Archivováno z originálu 21. května 2013. (neurčitý)
• Sergey Tetyukhin: "Kdybych byl na místě Vladimíra Alekna, nevzal bych volejbalového hráče Tetyukhina do Londýna . Ruský olympijský výbor (28. dubna 2015). Staženo: 1. května 2015. (neurčitý)

Tematické stránky	Databáze plážového volejbalu olympiády Volejbalový svět CEV MOV
Slovníky a encyklopedie	Velký Rus