| Vesnice | |
| Rákos | |
|---|---|
| 51°30′23″ severní šířky sh. 43°04′50″ východní délky e. | |
| Země | Rusko |
| Předmět federace | Saratovská oblast |
| Obecní oblast | Balašovský |
| Venkovské osídlení | Trostyanskoye MO |
| Historie a zeměpis | |
| Založený | 1740 |
| Časové pásmo | UTC+4:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | ↘ 1945 [1] lidí ( 2010 ) |
| Digitální ID | |
| PSČ | 412327 |
| Kód OKATO | 63208882001 |
| OKTMO kód | 63608482101 |
| Číslo v SCGN | 0044782 |
Trostyanka je vesnice v okrese Balashovsky v Saratovské oblasti .
Název obce pochází od řeky Trostyanka. Podle V. I. Dahla není „rákos“ nic jiného než řeka zarostlá rákosím. Rákosí stále roste v hojnosti podél břehů řeky. Osídlení okolí obce Trostyanka se vyskytuje v dávných dobách. Známé jsou nálezy paleolitických nástrojů na okraji obce, jejichž stáří dosahuje 12 tisíc let. Pravda, zatím se jedná o ojedinělé nálezy, které neumožňují jednoznačně potvrdit tyto skutečnosti.
Přítomnost usedlého obyvatelstva se nachází v době bronzové. V okolí obce byla nalezena sídliště srubnajské kultury. Hmoty osad pocházejí z 15.-14. století. před naším letopočtem E. V horních vrstvách sídlišť byla navíc nalezena keramika Golden Horde (XIII-XIV století n. l.) Známé jsou také pohřební památky katakomb, srubnajských kultur a Cymirianů.
Vzhled stálého ruského obyvatelstva se vztahuje pouze na XVIII století. Podle moskevského místního historika Eremina, str. Trostianka byla založena pravděpodobně v roce 1740. Podle 2 revizí, které proběhly v letech 1745-47. ve vesnici Trostyanka bylo již 121 mužských duší. Na konci 18. století se ve vesnici objevili četní osadníci z provincie Rjazaň. Již v 18. století stával v obci Trostyanka kostel. V roce 1802 byl postaven kostel Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1876 se v obci objevila první zemská škola, druhá v roce 1903. Byla zde také farní škola . V roce 1915 byla z iniciativy vesničanů otevřena knihovna v budově lidového domu.
S nastolením sovětské moci došlo v obci k četným změnám. V roce 1928 se objevil první dělnický artel a později JZD (byly 3). V roce 1950 sloučením JZD vzniklo jednotné JZD pojmenované po. V. I. Lenina, který dnes existuje.
S rozpadem SSSR se situace začala zhoršovat. V současné době na JZD V. I. Lenin zaměstnává 45 kolchozníků, z nichž 11 je součástí správního aparátu.