| Lokalita | |||
| Turmysh | |||
|---|---|---|---|
| Tarmash | |||
|
|||
| 55°30′58″ s. sh. 47°40′02″ východní délky e. | |||
| Země | Rusko | ||
| Předmět federace | Čuvašská republika | ||
| Obecní oblast | Jantikovskij | ||
| Venkovské osídlení | Turmysh | ||
| Kapitola | Nikolaeva Veronika Vasilievna | ||
| Historie a zeměpis | |||
| První zmínka | 1563 | ||
| Časové pásmo | UTC+3:00 | ||
| Počet obyvatel | |||
| Počet obyvatel | 1538 lidí | ||
| Digitální ID | |||
| Telefonní kód | +7 (83548) | ||
| PSČ | 429281 | ||
| Kód OKATO | 97258825001 | ||
| OKTMO kód | 97658425101 | ||
| Číslo v SCGN | 0141239 | ||
| gov.cap.ru/default.aspx?gov_id=547 | |||
Turmyshi ( Chuvash. Tărmăsh - boj, stát, majetek [1] ) je vesnice ležící v okrese Jantikovskij v Čuvašské republice . Správní centrum venkovské osady Turmysh.
V Písařské a hraniční knize města Sviyazhsk a hrabství 1565-1567 se uvádí, že během vyměřování byly vesnici Norovash přiděleny pozemky vesnice Turmusheva pro syny prince Olgova. Z obyvatel obce jsou jmenováni tři lidé: Kungur, Karachur a Boriska Shervauzov - majitel vodního mlýna.
Poté, co přišli o své pozemky, byli obyvatelé vesnice Turmyshi nuceni přestěhovat se z blízkosti traktu Black Keys [2] (Khura çăl) na jiné místo. V důsledku toho jedna skupina obyvatel, která přešla na pravý břeh řeky Turmyshka, založila vesnici Latyshevo. Druhý šel proti proudu řeky a na lesní mýtině založil novou osadu Turmysh. Zpočátku se usazovali podél pravého břehu řeky, s nárůstem počtu obyvatel si začali stavět obydlí na levém břehu. V landratském sčítání lidu z roku 1712 je obec označena ze dvou částí: Big Turmysh a Small Turmysh [3] .
Na začátku 17. století se 19 rodin přestěhovalo na území dnešního regionu Yalchik a založilo vesnici Urazmametevo (Chuv. Tărmăsh) na břehu řeky Malaya Erykla.
V archivních dokumentech byla až do konce 19. století uváděna jako jedna vesnice – Turmyshi. Na počátku 20. století se nazývala vesnice.
V letech 1929-1930 se část obyvatel oddělila a založila vesnice Khuchel a Novye Turmyshi ( Chuvash. Mikushka ), nyní v oblasti Kanash.
Obec se nachází v západní části Jantikovského okresu. Na severním okraji prochází dálnice republikového významu "Anish". Vzdálenost do Čeboksary 96 km, do centra kraje 8 km, k železnici. stanice Kanash 12 km.
Se vznikem Svijažského vojvodství [4] se vesnice stala součástí Muratovského tábora [5] . V letech 1727-1850 - jako součást Temeshevskaya volost okresu Sviyazhsky, v letech 1850-1880 - ve Staro-Tyaberda (Tyumerevskaya) volost, v letech 1880-1927 - v Archangelsk-Yantikovskaya (Yantikovskaja) volost of Tvilsikskaya okres provincie Kazaň, v letech 1927-1935 a 1962-1965 - Kanashsky okres Chuvash ASSR, v letech 1935-1962 a od roku 1965 - jako součást okresu Jantikovskij.
Obyvatelé jsou Chuvash-Suvars, několik rodin (není přesně známo) jsou Rusové. Do roku 1724 - yasak, do roku 1866 - státní rolníci, se zabývali zemědělstvím, chovem zvířat, kůže, bednářství.
Počet domácností a obyvatel [6] .
| let | Počet yardů | Počet obyvatel | Zdroj | ||
| muži | ženy | Celkový | |||
| 1710 | B. T. -16
M.T. -jedenáct |
RGADA, F.350, op.1, spis 360, l.
187,191 rev. | |||
| 1721* | B.T. -21 | 138 | 138 | RGADA, | |
| M.T.-15 | 103 | 103 | f.350, op. 2, spis 2978, část 2, ll. | ||
| Celkový | 241 | 241 | 972-975, 980-982. | ||
| 1747* | B.T. – 48 | 144 | 144 | RGADA, f.350, op.2, d.2986. | |
| M.T. - 42 | 115 | 115 | |||
| 1764 | B.T. - | 120 | 126 | 246 | Tam, |
| M.T. - | 102 | 92 | 194 | d. 3002 | |
| 1795 | B.T. - padesáti | 154 | 158 | 312 | GIA ČR, f.145, op.1, d. 431, |
| M.T. - 40 | 139 | 142 | 281 | l.133. | |
| celkem 90 | 293 | 300 | 593 | Tamtéž, l.1370. | |
| 1811 | B.T. - 40 | 174 | 174 | 348 | GIA ČR, f.145, op.1, d. 431, |
| M.T. - 49 | 140 | 140 | 280 | l.127-133. | |
| celkem 89 | 314 | 314 | 628 | Tamtéž, l.1365-1370. | |
| 1816 | B.T. - 44 | 167 | 186 | 353 | Tamtéž, d.498, l. 94-109 |
| M.T. - 55 | 142 | 166 | 308 | Tam, l. 323-342. | |
| celkem 99 | 309 | 352 | 661 | ||
| 1850 | B.T. - 69 | 217 | 224 | 441 | Tamtéž, d.1192, l.243-271 |
| M.T. - 65 | 187 | 200 | 387 | Tamtéž, l.273-298. | |
| celkem 134 | 404 | 424 | 828 | ||
| 1858 | B.T. - 69 | 250 | 258 | 508 | Tamtéž, d.1331, l.246-280 |
| M.T. - 62 | 213 | 188 | 401 | Tamtéž, listy 281-310. | |
| celkem 131 | 463 | 446 | 909 | ||
| 1871 | B.T. – 95 | 309 | 376 | 685 | Tamtéž, f.53, op.1, spis 389. |
| M.T. – 70 | 228 | 265 | 493 | Tamtéž, d.396. | |
| celkem 165 | 537 | 541 | 1178 | ||
| 1888 | B.T. – 72 | 447 | 426 | 872 | Tam. |
| M.T. – 65 | 297 | 333 | 630 | Tam. | |
| celkem 137 | 744 | 759 | 1502 | ||
| 1897 | 294 | 736 | 801 | 1537 | Tamtéž, f.165, op.1, d.3. |
| 1907 | 359 | 947 | 933 | 1880 | Tamtéž, f.53, op.1, spis 1380. |
| 1922 | 387 | 910 | 994 | 1904 | Tamtéž, f.118, op.5, d.55. |
| 1933** | 1272 | 1522 | 2794 | Yant. RA, f.53, d.10. | |
| 1950** | 563 | 913 | 1372 | 2285 | Yant.RA, f.53, d.41. |
| 1954 | 469 | 915 | 1161 | 2076 | Tamtéž, † 58. |
| 1976*** | 656 | 2322 | Zpráva k 50. výročí. pro | ||
| 1979*** | 648 | 2235 | Tam. | ||
| 2007 | 530/62 | 1504/30 | údaje o vesnici. adm. | ||
| 2012 | 555 | 1697 | Pokhozyayst. kniha 2012 | ||
| 2018 | 590 | 777 | 761 | 1538 | Pokhozyayst. kniha 2018 |
*v letech 1721, 1747 nebyl počet žen při sčítání lidu uveden.
** v roce 1933 a 1950 - údaje spolu s vesnicemi Novye Turmyshi a Khuchel. V roce 1950 se stali součástí rady vesnice Sugaikasinskij v okrese Kanashsky.
*** 1976, 1979 - společně s obcí Latyshevo.
Za rok 2007 jmenovatel uvádí: domácnosti letních obyvatel, počet neregistrovaných obyvatel.
Pro rok 2012 - s přihlédnutím k letním obyvatelům.
Přirozená ekonomika. V roce 1881 pracovaly ve vesnicích Bolshie a Malye Turmysh dva vodní mlýny s ročním příjmem 10 a 12 rublů. respektive; nápojové zařízení - 25 rublů. (pracovalo se všechny dny kromě nedělí a výkazů práce [7] . V roce 1896 - sklad obilí, obilný mlýn, kovárna, večerka, čtyři vodní mlýny [8] . V roce 1906 - dva veřejné mlýny (v pronájmu) a jeden soukromý, také tři větrné mlýny [9] .
V roce 1886 se ve 242 selských statcích chovalo 458 koní, z toho jedna rodina měla 7 koní, dvě rodiny - po 6, 87 statků - 174 a 20 statků nemělo koně. V roce 1922 bylo ve 387 hospodářstvích 188 koní, tzn. Mělo je 45,7 %. V roce 1926 byl vytvořen TOZ "Shavkanis" (podle názvu oblasti, kde se nacházejí pozemky rolníků). Nebyla však potřebná materiální základna a zkušenosti s vedením kolektivního hospodářství, v důsledku toho se TOZ rozpadl.
V roce 1930 bylo vytvořeno JZD "Turmyshi". V roce 1932 byla přejmenována na průmyslové JZD pojmenované po Leninovi. Ve struktuře byly dva sektory: zemědělský a průmyslový, který se zabýval zpracováním dřeva (později Voroshilov promartel). Hlavním problémem, stejně jako v mnoha JZD, je častá změna vedení. Za 5 let se vystřídalo 12 předsedů [10] . Přesto patřilo JZD k předním v kraji.
V roce 1938 promartel vyrobil 7 941 sudových souprav, 1 685 sudů, 90 kusů různého nábytku, 14 101 kusů hliněných hrnců a šálků, 28 201 obručí, 25 259 kusů pytlů a rohoží atd. [11] V letech 19046-1955 byla rozdělena na dvě části – jméno Lenin a jméno Stalin.
V letech 1937-2007 fungoval státní odrůdový pozemek Yantikovsky (GSU) jako součást JZD a poskytoval JZD a státní farmy okresů Jantikovskij, Urmarskij, Kanashsky vysoce kvalitní semena zemědělských plodin.
Od roku 1999 funguje SHPK po Leninovi, 5 farem a individuálních podnikatelů (IP), 5 prodejen.
Skládá se ze 4 okresů: Shurkaç, Misher, Shalank, Anatkas. Ulice: Lesnaya, per. Lesnoj, Lenin, Jih, Čeboksary, Engels, Okťabrskaja, Čapajev, L. Tolstoj, Sadovája, per. Zahradní, Východní, Mira, Sespel, Pole, K. Marx, Jaroslavskij, Jaro, Zelený, Suvorov, Sovětský, Volodarský, Mičurin, A. Nikolajev, Plechanov, Molodyožnaja, per. Mládí, Sever.
Škola gramotnosti byla otevřena v roce 1884, od roku 1896 - základní zemská škola, od roku 1934 - neúplná střední škola (NSSH), od roku 1966 - střední škola (SOSH).
V roce 1932 byla otevřena trachomatózní stanice , v roce 1935 - feldsher-porodnická stanice (FAP) , od roku 2003 - ordinace praktického lékaře .
Lidová knihovna - od roku 1910, od roku 1935 - venkovská knihovna , od roku 2005 - vzorová knihovna . Vesnický klub - od roku 1935, od roku 1975 - kulturní dům .
V roce 1955 byl venkovský sbor oceněn titulem „Lidový sbor“.
Vlastivědné muzeum v budově střední školy bylo otevřeno v roce 2005.
Kostel sv. Mikuláše byl postaven z veřejných prostředků v roce 1902. Uzavřen v roce 1935, přestavěn a vysvěcen metropolitou Barnabášem v roce 2004.
Kaple byla instalována po christianizaci obyvatelstva v roce 1745 poblíž pramene, kde se konal křest. Kaple byla následně zničena. V roce 2017 byla otevřena nová kaple u křtitelnice Epiphany.
Pomník padlým vojákům ve Velké vlastenecké válce byl postaven v roce 1965. Místo starého byl v roce 1990 instalován nový, kde při akcích svítí „Věčný plamen“. V roce 2011 bylo poblíž pomníku instalováno 200mm dělo, v roce 2017 byla otevřena stéla Hraničního sloupu na počest vojenského personálu pohraničních jednotek a válečných veteránů v době míru.
Černé klíče jsou státní přírodní památkou Čuvašské ASSR [12] .
Chashlama je pramen s rozbouřeným proudem. Pramenitá voda stéká ze strmého levého břehu řeky Vere v několika kanálech. Dříve bylo ve vesnici slyšet šumění padající vody za tichých letních večerů.
Kamenný sloup - na jižním svahu hory Kiremet. Výška pilíře je 1,8 m, šířka 1,2 m a tloušťka 0,8 m. Badatelé předpokládají, že kámen kdysi na počest zakladatelů vesnice vztyčili na počátku 16. století Suvarové [13 ] .
Poruchy krasového původu - řetězec sedmi poruch (jezera na jaře). Nachází se na hranici pozemků vesnice Latyshevo a vesnice Turmyshi. Legenda o nezáviděníhodném podílu čuvašské ženy za starých časů se zachovala. Byl tam svatební průvod sedmi vozů. Nevěsta byla násilně vydána a celou cestu plakala. Nevěsta přes slzy řekla: „Je lepší spadnout do země, než být manželkou nemilovaného člověka. Pak se stalo neočekávané: všech sedm vozíků pohltila země. Tak vznikl řetězec sedmi jezer – slzy nešťastné dívky.
Řeky a nádrže . Pozemky a pozemky vesnice se nacházejí mezi potoky a roklemi, které tvoří nivu řeky Turmyshka. Největší přítoky: Vere (Vĕre), Velká rokle ( Aslă çyrma ). Vlévá se do řeky Al. Celková délka i s přítoky je více než 20 km. Ve svém toku má řeky a rokle Utar çyrmi, Takanallă çyrma, Sityuk, Pavar, Shavkaniç, Çăl çyrmi, Pepe, Yÿçlĕ var, Palmata, stékají vody Černých pramenů.
Přítok Vera pochází z lesní oblasti na východ od Mount Kanash. Největším přítokem je Chide ( čuvaš . Chechesh , od ženského jména); malé: Khuchel çyrmi, Tarăn çyrma, vody pramene Chashlama stékají z vysokého břehu, vlévají se do řeky Turmyshka v Petrušském traktu.
Velká rokle se skládá z paprsků Avanka, Cheremshan, Sacharka, Smilke, Palan, Uypuç, obchází východní okraj vesnice Latyshevo, kde je doplňována vodou z mnoha pramenů. Nejpozoruhodnější místa: Ăsan uyĕ, Vărăm çurt, Yÿçlĕ var, Kayaka, Kurăs kyalli, Lashman, Matrus çaranĕ, Melkÿche, Mishak ailămĕ, Rahman, Upruk çĕrĕ, Hyrkut, Chpany Yashkatka
Udělen čestný titul „Ctěný“
Znak obce byl schválen Rozhodnutím Poslanecké sněmovny venkovské osady Turmysh ze dne 9. dubna 2013 č. 28/1 „O schválení náčrtu znaku obce Turmyshi“. Autorem je rodák z obce Vladimír Iljič Razin.
1. Uprostřed štítu na pozadí polooválné postavy je symbol věže, která byla dlouhá léta jakousi „značkou“ obce.
2. Půloválná postava je symbolem kamene, údajně osazeného na památku zakladatelů obce.
3. Dvě jmenované postavy symbolizují spojení časů: dávné a nedávné minulosti naší obce.
4. Štít je rozdělen na čtyři části – jedná se o čtyři čtvrti: Shurkas, Misher, Shalank, Anatkas, z nichž se vesnice skládá ze čtyř vesnic, které z vesnice vyčnívají. Turmysh: Latyshevo, Urazmametevo, Huchel, New Turmysh.
5. Horizontální křivka - symbolizuje řeku Turmyshka, rozdělující vesnici na dvě poloviny.
6. Nad štítem je červenožlutá stuha s nápisem názvu obce v čuvašštině.
7. Štít je orámován harfou podobnou postavou, která rovněž připomíná prvek národní čuvašské výšivky.
8. Prvek harfy a bubliny (sarnay) - na počest hudebních úspěchů rodáků z vesnice.
9. Dubové listy - znamení, že obec byla založena v lese, že na našem území byly dubové (lodní) háje.
10. Uši - znak zemědělství, kterému se obyvatelé věnovali po staletí.