" Hit & run", "Boom & zoom", "Boom-zoom", "Falcon strike") - bojová taktika , kde cílem nepřátelství není obsadit území , ale poškodit nepřítele a okamžitě ustoupit , aby se vyhnul odplata.
Takové útoky jsou navrženy tak, aby snížily morálku protivníků [1] [2] . Taktika se používá jak v občanských válkách , s ozbrojeným odporem, tak i u teroristů , tedy v situacích, kdy je nepřítel mnoho a je lepší se přímému boji s ním vyhnout [3] . Tuto taktiku lze ale použít i v konvenčním válčení.
Použití taktiky hit-and-run ve vzdušném boji je založeno na použití výškové výhody . Spočívá v útoku na nepřítele ze střemhlavého letu , po kterém následuje skluz nahoru. Nepřítel, který nemá dostatečný přísun energie, nemůže útočníka "dostat".
Tato taktika umožňuje vést efektivní vzdušný boj s nadřazenými nepřátelskými silami za předpokladu, že existuje výhoda ve výšce, rychlosti a rychlosti stoupání .
Jak píše A. I. Pokryshkin ve své knize „Poznej sám sebe v bitvě“:
Již v prvních měsících války měl tento manévr při útoku největší účinek a umožnil malým silám úspěšně působit v bitvě. Skončilo to tak, že pilot, který měl výhodu ve výšce, zaútočil na cíl shora, vysokou rychlostí. „Falcon strike“ vyžadoval zvýšenou dovednost, schopnost přesně zasáhnout nepřítele v krátkých okamžicích. Rychlost stlačila sekundy a panovačně diktovala své podmínky. [čtyři]
V letech 1941-1942 japonské stíhačky Zero předčily podobné americké stíhačky, pokud jde o manévrovatelnost a rychlost stoupání. Taktika hit-and-run umožnila americkým pilotům vyrovnat podmínky v psích soubojích.
Také během druhé světové války byla sokolnická taktika hlavní taktikou německého letectva na letounech jako Fw-190 a Bf-109.