Vlajka okresu Aksubaevsky

Vlajka městského obvodu Aksubaevsky
Předmět okres Aksubaevsky
Kraj Tatarstánská republika
Země Rusko
Schválený 20. prosince 2005 [1]
Proporce 2:3
Číslo v  GGR 2172 [2]
Autorství
R. Khairutdinov, R. Salichov, K. F. Mochenov, K. Perehodenko, O. G. Afanasyeva

Vlajka Aksubaevského městského obvodu Republiky Tatarstán Ruské federace je identifikační a právní znak, který slouží jako oficiální symbol obce.

Popis

„Vlajka okresu Aksubaevsky je obdélníkový panel s poměrem šířky k délce 2: 3, rozdělený vodorovně na dva stejné pruhy - zelený a červený, s modrým trojúhelníkem u tyče, zabírající (1/4) oblast panelu s obrázkem žlutého stylizovaného slunce a tří bílých holubic, které k němu letí.

Zdůvodnění symboliky

Vlajka regionu Aksubaevsky byla vyvinuta na základě erbu , který v jazyce symbolů a alegorií odráží kulturní, historické a ekonomické rysy regionu.

Tři bílé holubice dotýkající se křídly a obklopující slunce symbolizují mírové a harmonické soužití tří národů v regionu: Čuvašů, Tatarů a Rusů. Bílá barva (stříbrná) je symbolem čistoty, dokonalosti, míru a vzájemného porozumění.

Žluté slunce ukazuje okres Aksubaevsky jako původní zemi bohatou na tradice, jejíž obyvatelé uchovávají památku svých předků a starají se o své potomky. Slunce je tradičním symbolem plodnosti, pravdy, nezištnosti, slávy.

Symbolika tří částí látky je nejednoznačná:
- symbolizují oblasti hospodářství regionu: ropa, pěstování obilí, chov zvířat;
- pole ukazují změnu ročních období a na základě toho zemědělský roční cyklus; čímž se zdůrazňuje zemědělská orientace okresní výroby.

Žlutá (zlatá) je symbolem sklizně, bohatství, stability, respektu a inteligence.

Červená je symbolem odvahy, síly, práce, krásy.

Modrá barva je symbolem cti, vznešenosti, duchovnosti.

Zelená je symbolem přírody, zdraví, životního růstu, znovuzrození.

Poznámky

  1. Rozhodnutí zastupitelstva Aksubajevského městského obvodu Republiky Tatarstán ze dne 20. prosince 2005 č. 20
  2. Zařazeno do Státního heraldického rejstříku Republiky Tatarstán pod č. 25

Literatura

Zdroje