Vlajka okresu Apastovský

Vlajka městské části Apastovský
Předmět Apastovský okres
Kraj Tatarstánská republika
Země Rusko
Schválený 30. září 2006 [1]
Proporce 2:3
Číslo v  GGR 2737
Autorství
R. Khairutdinov, R. Salichov, I. Minnullin, K. F. Mochenov, K. Perehodenko, O. G. Afanasyeva

Vlajka Apastovského městského obvodu Republiky Tatarstán Ruské federace je identifikační a právní znak, který slouží jako oficiální symbol obce.

Popis

„Vlajka je obdélníková deska v poměru šířky k délce 2:3, rozdělená vodorovně svíjející se žlutooranžovou girlandou obilných klasů na dvě nestejné části – červenou a zelenou; zelená část tvoří uprostřed pláně stylizovanou horu, na kterou je (přes girlandu) navlečen žlutooranžový věnec z květin převázaný stuhou, vinutý až ke spodnímu okraji látky.

Zdůvodnění symboliky

Vlajka městské části Apastovský byla vyvinuta na základě znaku , který je jazykem symbolů a alegorií přírodně-geografických a hospodářských zvláštností regionu.

Apastovský okres se nachází na západě republiky Tatarstán. Koryto řeky Sviyaga , jehož pravý břeh starého kanálu je známý strmými roklemi, mělo obrovský vliv na formování reliéfu regionu . Četné rokle a kopcovitý terén určily název této oblasti Tatarstánu na pravém břehu řeky Volhy na straně hory . Zde jsou hory - Karaulnaja, Islam-hora, Gran-tau. Tato místa jsou u místního obyvatelstva velmi oblíbená, bylo o nich napsáno velké množství pověstí a pověstí.

Obraz na vlajce hory obklopené klasy a věncem symbolizuje obecné rysy krajiny regionu a skutečnost, že Apastovský kraj je v podstatě zemědělský.

Bílý pruh obrazně znázorňuje řeku Sviyaga, která protéká Apastovským okresem a je jedním z jeho jedinečných přírodních zdrojů.

Žlutá (zlatá) je symbolem sklizně, bohatství, inteligence a respektu.

Bílá barva (stříbrná) je symbolem čistoty, dokonalosti, míru a vzájemného porozumění.

Červená je symbolem odvahy, síly, píle, krásy a oslavy.

Zelená barva je symbolem přírody, zdraví, mládí, životního růstu.

Poznámky

  1. Rozhodnutí Rady MČ Apastovský ze dne 30. září 2006 č. 84

Literatura

Zdroje