Fronta nezávislosti (Belgie)

Fronta nezávislosti ( francouzsky  Front de l'Indépendance Dutch  Onafhankelijkheidsfront ) je podzemní vojensko-politická organizace, kterou v roce 1941 vytvořili belgičtí komunisté spolu se zástupci dalších levicových sil a působila v letech 1941-1944 na území okupovaném Belgií . třetí říše . Účastnila se Hnutí odporu souběžně s další antifašistickou organizací - Tajnou armádou, která byla podřízena exilové vládě.

Historie

„Fronta nezávislosti“ vznikla v listopadu 1941 po setkání zástupců čtyř antifašistických organizací (z komunistů se účastnili A. Marteau a P. Joy, z organizace novinářů - komunista Fernand Demagny, z liberálů - inženýr Prose, od katolíků - otec Andre Roland) . Fronta zahrnovala komunisty a příznivce levicových sil.

Organizační struktura

Generální vedení Fronty prováděl národní výbor – „Comité National“ o třech lidech, v jehož čele stál komunista Albert Marteau ( Albert Marteaux ). Začátkem roku 1944 byl pod vedením Fronty vytvořen Koordinační výbor, který koordinoval činnost Fronty s organizacemi hnutí odporu , které nebyly součástí Fronty.

Fronta zahrnovala několik organizací:

• Lidové výbory vzájemné pomoci a solidarity (" Solidarité ") - vytvořené v roce 1940, poskytovaly pomoc uprchlíkům a lidem skrývajícím se před okupačními úřady. Mezi aktivisty byli bývalí členové belgické sekce MOPR [1] ;
• "Valonská fronta" ("Wallonie libre")  - vznikla 18. července 1940 v Lutychu z iniciativy komunistů E. Burnela a T. Dejase;
• Belgická partyzánská armáda ( les Partisans armés ) je vojenská organizace, která vznikla pod vedením člena Ústředního výboru Komunistické strany Belgie R. Dispiho. Jejím úkolem byl ozbrojený odpor, organizování sabotáží a sabotáží činnosti okupačních orgánů. Tištěným vydáním „Belgické partyzánské armády“ byly noviny „Partizan“;
• podzemní odborové výbory  - první buňky vznikly v létě 1940, později se jejich počet zvýšil. Odborové výbory působily v továrnách, dolech a železniční dopravě, zabývaly se organizační prací, prosazováním pracovních práv dělníků (mimo jiné bojkotem zástupců tovární správy a jejich pokynů a organizováním stávek), ekonomickými sabotážemi (vyřazení zařízení z provozu , poškození výrobků, proti vysílání belgických pracovníků do Německa) ... v roce 1943 byly na základě odborových výborů vytvořeny „výbory odborového boje“ [2] . Celkem odborové výbory sdružovaly 170 tisíc pracovníků [3] ;
• Vlastenecká milice ("les Milices patriotiques")  - vytvořená v roce 1943 byla organizovanou rezervou pro partyzánské oddíly fronty [4]
• "Hnutí na obranu rolníků"  - ve frontě od roku 1943 [5]
• „Österreichische Freiheitsfront“  – antifašistická organizace sídlící v Bruselu, sdružující komunisty a antifašisty z řad rakouských a německých politických emigrantů. Vydával a distribuoval noviny „Die Wahrheit“, letáky v němčině, řada aktivistů organizace se účastnila bojů v rámci partyzánských oddílů.
• „Společnost belgicko-sovětského přátelství“
• "Unie  žen" - společensko-politická organizace žen
• "Národní svaz mládeže"  - vlastenecká organizace mládeže

Struktura ozbrojených formací

Hlavní bojové jednotky „Belgické partyzánské armády“ byly:

• bojové skupiny (" Groupes d'Action ") - obvykle "trojky" po třech lidech, ale existovaly i "mobilní skupiny" ve vozidlech. V období od září 1942 do srpna 1944 bojovníci bojových skupin zničili 100 útočníků a přes 110 kolaborantů a zrádců a později se účastnili bojů za osvobození země [6] .
• partyzánské oddíly  - polovojenské ozbrojené útvary se podle velikosti dělily na roty, prapory (třírotní), pluky a sbory.
• vlastenecká milice  - byla organizovanou zálohou pro partyzánské oddíly fronty

Celkový počet „Belgické armády partyzánů“ byl asi 2 tisíce lidí [6] .

Správně-územní členění

Území země bylo rozděleno do pěti okresů [6] :

• Brabant ,
• Lutych  - Lucembursko ,
• hainaut ,
• Gent  - Bruggy ,
• Antverpy  - Limburg .

Aktivity

Protifašistická činnost Fronty měla různé podoby. Hlavními formami činnosti podzemních organizací byly kampaně, účast na zpravodajských aktivitách, sabotáže a organizování sabotáží. Partyzánské oddíly prováděly sabotáže a ozbrojené útoky na nepřítele.

Bojové operace, sabotáže a sabotáže

• v březnu 1942 byly vyřazeny generátory centrální elektrárny, která zásobovala energií uhelné doly v oblasti Monceau-Fontaine.
• 22. června 1942, v den výročí německého útoku na SSSR, došlo k výbuchu v budově gestapa v Bruselu [2] ;
• 20. září 1942 - vyhozena do povětří čerpací stanice v huti Ugre-Mariye, v důsledku sabotáže bylo na 16 týdnů zastaveno 16 vysokých pecí ;
• 1. ledna 1944 bylo ve městech Wevelgem, Lauwe, Markke a Courtrai spáleno zařízení 34 továren vyvezených z Ukrajiny [7]
• v noci na 15. března 1944 byly mosty a železniční tratě v oblasti Charleroi vyřazeny z provozu [7]
• v noci na 19. března 1944 byla na železnici Urt-Amblev spáchána sabotáž, doprava byla na 10 dní zastavena [7]
• v noci na 19. března 1944 byla v oblasti Urt-Amblev vypálena autoopravna s 52 vozy, celková škoda ze sabotáže činila 30 milionů belgických franků [7]
• v období od 3. září do 12. září 1944 bojovalo 2 tisíce bojovníků belgické partyzánské armády s německými jednotkami na levém břehu řeky Meuse , dobyli neporušené mosty přes řeku Urthe (ve městě Esnay a v město Recongne), kasárna v Le Chartreuse, 23 tisíc vězňů (včetně jednoho generála), 6 děl a přes 100 vozidel. V bojích o Antverpy 7. září 1944 partyzáni dobyli Štrasburský most, Albertův most, zdymadla a lodě zaminované Němci v přístavu a také zničili německé jednotky v oblasti doků [8].

Celkem v období od září 1942 do srpna 1944 bojové skupiny fronty a partyzánské oddíly „Belgické partyzánské armády“ zničily 962 nacistů a 1137 kolaborantů a zrádců, zranily 1 tisíc útočníků a 255 zrádců, zneškodnily a zničily 641 lokomotiv, 10 tisíc vagónů, 309 člunů, 1 přehrada, 36 plavebních komor, 11 elektráren a telefonních uzlů, 1681 věží pro přenos energie [9] .

Tištěné publikace a jiné formy agitace

Důležitou činností Fronty byla informační a propagandistická činnost. Tištěným vydáním Fronty byly noviny „Front“.

• celkem „Fronta“ a organizace, které byly její součástí, vydaly přes 100 titulů tištěných publikací, včetně novin „Red Banner“ (od srpna 1940 „Drapeau Rouge“ ve francouzštině, od února 1941 – „Rode Vahan“ v r. Vlámský), "Information Bulletin", noviny "Voi Boren", "Clerte", "Streig", "Justine Libre", "Acsion syndical", "Partizan", "Peyzan" a další.
• 9. listopadu 1943 aktivisté Fronty nezávislosti vyrobili a distribuovali falešné číslo novin Le Soir z 11. listopadu 1943 (nazvané „Faux Soir“). Obsah čísla byl věnován 25. výročí porážky Německa v první světové válce.

Informační práce byla vybudována s ohledem na odpor proti nepřátelské propagandě.

Poznámky

1. ↑ Ovčinnikov V. G., Pankov Yu. N. Belgie // Hnutí odporu v západní Evropě, 1939-1945. Národní rysy. - M .: "Nauka", 1991. - S. 158.
2. ↑ 1 2 Dějiny 2. světové války 1939-1945 (ve 12 svazcích) / redakční rada, kap. vyd. A. A. Grečko. - T. 5. - M . : Vojenské nakladatelství, 1975. - S. 416.
3. ↑ Velká sovětská encyklopedie. / ed. A. M. Prochorová. 3. vyd. Svazek 12. - M. : "Sovětská encyklopedie", 1973. - S. 529-530.
4. ↑ Dějiny 2. světové války 1939-1945 (ve 12 svazcích) / redakční rada, kap. vyd. A. A. Grečko. - T. 7. - M . : Vojenské nakladatelství, 1976. - S. 395.
5. ↑ Dějiny 2. světové války 1939-1945 (ve 12 svazcích) / redakční rada, kap. vyd. A. A. Grečko. - T. 7. - M . : Vojenské nakladatelství, 1976. - S. 406.
6. ↑ 1 2 3 Semiryaga M. I. Sovětský lid v evropském odboji. - M .: "Nauka", 1970. - C. 222.
7. ↑ 1 2 3 4 Dějiny 2. světové války 1939-1945 (ve 12 svazcích) / redakční rada, kap. vyd. A. A. Grečko. - T. 8. - M . : Vojenské nakladatelství, 1977. - S. 220-222.
8. ↑ Antifašistická solidarita za druhé světové války, 1939-1945 / redakční rada, A. N. Shlepakov, V. A. Vrodiy a další - K . : "Naukova Dumka", 1987. - S. 231.
9. ↑ Protifašistické hnutí odporu v evropských zemích za druhé světové války / ed. V. P. Bondarenko, P. I. Rezonov. - M .: Sotsekgiz, 1962. - S. 493.